Myslím, že kazatel Jiří Hoblík velmi výstižně pojmenoval problém „zásadní změna k lepšímu, může nastat tehdy, když bude překonán stávající parochiální systém“. Parochiální systém, viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Parochiální_politická_kultura, umožňuje vedení dle vůle osobnosti a nikoli vedení dle pravidel. Proto také v diskusi zaznívá neochota definovat zodpovědnost, abychom někomu neublížili. Já se domnívám, že definovat problém je užitečné zvláště, když problém definujeme podle pravidel, nikoli podle osob. Parochiální systém nám ale nedovolí definovat problém, protože v čele stojí osobnost a té nikdo nechce ublížit. Pokud sledujeme pravidla, ať už je to desatero nebo zákony republiky nebo zvyklosti, nesledujeme osobu, ale zodpovědnou funkci. Nezlobte se, že to tak tvrdě vyjádřím, ale znamená to, že dobrý farář a člověk nemusí být dobrý vůdce nebo manažer. K mojí velké lítosti dochází k tomu, že stejnou věc posuzujeme ze dvou hledisek a to vždy tak jak se nám to hodí. Jedno hledisko je to, které brání hodnoty nebo osoby, které máme rádi a druhé to, které sleduje pravidla. Změna-přepínání těchto dvou přístupů právě způsobuje onu nejednoznačnost a nepevnost v názorech, respektive pokrytectví. Ale vraťme se k pravidlům. Podle pravidel za hospodaření církve i za vyhovění zákonům odpovídá statutární orgán. To je synodní senior Joel Ruml a Mudr. Mahulena Čejková. Abych to upřesnil, jsou zodpovědní z toho titulu, že jsou statutární orgán. Pokud by nezávislá vyšetřovací komise shledala něco jiného tak by to byla formální chyba. Rád bych se ještě vyjádřil k několika názorům, co se zde objevily. K často opakovanému tématu, že ukradených 10 mil. (4 mil.) je – nebo není z darů babiček. Buďme, prosím, shovívavější k takovýmto vyjádřením, i když nejsou zcela přesná. Přestože peníze pocházely ze zahraničních darů, musejí se znovu někde vzít. Synodní senior Joel Ruml totiž dal zahraničním dárcům najevo, že své závazky vůči dárcům splní. Takže nyní musí přijít někdo, kdo chybějící milióny znovu přinese. A dokážu si představit, že to v tomto případě budou právě ty dary babiček, i když to nazveme rozpočet církve. Ke zkušenostem Jana Bartuška s kontrolou hospodaření. Je správné a staleté zkušenosti to potvrzují, že oddělení řídící a kontrolní činnosti je prospěšné, protože omezuje korupci. Pokud byl Jan Bartuška napadán předsedou synodu kvůli revizní zprávě, jak uvádí, tak se jedná přesně o porušení těchto principů, protože řídící moc se snaží ovlivnit moc kontrolní a to není dobře. A plně chápu a cením si, že svůj příspěvek stáhl, protože špinavé prádlo si máme prát doma. Úvahy k myšlenkám kazatele ČCE Jakuba Dvořáka, kde si stýská, že ti co nesou zodpovědnost, si žádnou zodpovědnost nepřipouštějí. Ano, je u nás taková kultura, že zodpovědnost se nepřipouští a to až do doby, než téma začne být vyčpělé a raději se na to zapomene. Myslím, že velká většina lidí cítí, že to není v pořádku. Přesto ti co mají moc či funkce si raději berou příklad z těch, co neodstoupí. Odpovědnost sice naoko přijmou, sypou si popel na hlavu, ale vlastně nám vysvětlí, že za to přímo nemohou, a že od nynějška posíleni novou zkušeností jsou právě oni ti nejlepší, co mají pokračovat. A to i proto, aby na nikoho nenaložili těžký úděl nápravy chyb, které sami zavinili. A nyní téma rozvinu. Synodní rada naznačuje svou nevinu např. tím, že zamítla rezignaci vedoucí tajemnice ÚCK. Jinak by totiž přiznala, že chyba se stala někde v ústředí. Tím skládám hold vedoucí tajemnici ÚCK, která jediná dokázala přijmout zodpovědnost a nabídla rezignaci. Viz http://granosalis.cz/modules.php?name=News&;file=article&sid=9221&mode=thread&order=0&thold=0. K nabídce rezignace se nikdo ze statutárního orgánu církve neodhodlal. Je to jeden ze špatných příkladů, které nám naši politici dávají (s výjimkou Dany Kuchtové). V tomto smyslu nám to připomněl synodní senior Joel Ruml v pořadu rádia Proglas Komentář týdne z 28. 3. 2009 http://www.proglas.cz/detail-clanku/komentar-tydne-joela-rumla-kracime-dobou.html), kde si stýská na nezodpovědnost politiků. K tomu lze dále přidat katarzní úvahu „Důvěru nevzdávejme“ Joela Rumla, z které lze nabýt dojmu, že krádež je vlastně darem, který pomůže znovu si uvědomit co je důležité. Souhlasím s tím, že to církvi i lidem pomůže si některé důležité věci nově uvědomovat. Trápí mě na tom to, že přes tento morální přínos nadále chybí 4 milióny. A chybí tu sebereflexe vedoucích představitelů. Tímto výše popsaným vlastně také reaguji na příspěvek Jana Dospivy, kde se obává určité duchovní krize v církvi. Úvaha k poznámce Miloše Dědiče a Roman Mazura. Pokud je to tak, že vedení církve je přespříliš zaneprázdněné, mají dost moci a vůle k tomu, aby to dali najevo, třeba i dnes nebo zítra. Pokud to dosud neudělali, tak předpokládám, že tento problém nenastal. Jsou to dospělí lidé, způsobilí k právnímu jednání a dokážou projevit vůli k tomu, že jsou pracovně přetíženi a tím mohou uvést správu církve a jejího majetku v ohrožení. Mimochodem, byl jsem několikrát v ústředí církve a je tam vždy poměrně dost lidí a synodní senior mě několikrát ujistil, že na určité oblasti má své odborníky. Přesto si myslím, že vedení církve by potřebovalo posílit o odborníky. Nelze přece po duchovním vůdci a faráři chtít, aby byl také zodpovědný a dobrý manažer. Ale v každém případě po něm mohu chtít, aby byl dobrý člověk. Avšak odborníkem je potřeba být právě z titulu statutárního orgánu, který je např. zřizovatelem škol a musí se stavět k funkci zřizovatele správně a zodpovědně dle platných zákonů, ne jen dle ideologie, selského rozumu, nebo dobré vůle. V těchto bodech bohužel statutární orgán také selhává. Je třeba si to přiznat, aby bylo možné přistoupit k řešení. Totéž platí i v případě správy majetku, protože statutární orgán má možnost manipulovat majetkem. Vidím konflikt zájmů v případě podnikání a vrcholné funkce. Zákonem je omezeno podnikání v případě, že člověk je ve funkci, kde spravuje cizí majetek (týká se však pouze státních úředníků) viz http://www.senat.cz/informace/zadosti/zak159_2006.php. Zákon se sice na představitele církve nevztahuje, ale přesto se jedná v případě Synodního seniora Joela Rumla, o případ analogický, protože spravuje cizí (církevní) majetek a podniká. Mám na mysli to, že synodní senior Joel Ruml spoluvlastní obchodní společnost AZ Home s.r.o., kterou založil před rokem, zapsán do obchodního rejstříku 07. 04. 2008, tedy v době, kdy už byl synodním seniorem, viz http://www.justice.cz/xqw/xervlet/insl/index?sysinf.@typ=or&sysinf.@typ=or&sysinf.@strana=searchResults&hledani.@typ=osoba&hledani.podminka.prijmeni=Ruml&hledani.podminka.jmeno=Joel&Image2.x=0&Image2.y=0. Netvrdím, že automaticky zneužívá svých funkcí, ale zdá takovýto souběh funkcí nevhodný, neboť umožňuje zneužívat moc. Námitka, že tento synodní senior přece jako farář a kazatel by se ničeho nedopustil se mi zdá lichá. Výhodnější je nastavit pravidla tak aby se nikdo z vrcholných představitelů nemohl dostat do střetu zájmů, i když to zákon explicitně nevyžaduje. Myslím, že je ušlechtilejší, když každý zváží, co si může dovolit a co už ne. Ale pokud to nefunguje, je lepší si takovéto pravidlo zformulovat. V této úvaze vycházím z tezí Joela Rumla z pořadu Českého rozhlasu Doteky víry, kdy se obecně vyjadřuje k tomu, co se dělat může a nemůže na vysokých postech; cituji Joela Rumla: „… základní pravidlo, skoro biblické … vědomí, že tohleto se nemůže dělat, protože je na mě vidět“, viz http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/dotekyviry/_zprava/539994. Nepochopím, že toto nedokázal vztáhnout i na sebe. A myslím, že máme právo po vysokých představitelích žádat, aby dokázali rozeznat co je dobré a zlé nejen na době nebo politicích nebo na ostatních, ale i na sobě a aby tím byli správným příkladem v době, které se stýská po vzorech a převzatelných a dobrých modelech chování a jednání, zde cituji Joela Rumla v pořadu rádia Proglas Komentář týdne z 28. 3. 2009 http://www.proglas.cz/detail-clanku/komentar-tydne-joela-rumla-kracime-dobou.html). Jistě jste si všimli, že hodnotím věci podle pravidel a v argumentech používám věci ověřitelné a na vás nechávám, abyste si udělali vlastní názor, i když ten můj asi tušíte. Pokud naleznete nějakou nesrovnalost v mém textu, prosím za prominutí a, prosím, dejte mi zprávu, ať mohu svůj názor doplnit, případně změnit. Neodpovím však ihned, neboť nebudu několik týdnů na internetu. Nechci nikomu ublížit a tak to co není podle vás správné, okomentujte a uveďte na pravou míru. Dělejte tak, prosím ale podle jednoho - osobnostního nebo druhého - pravidlového pohledu, ať je vidět, který z pohledu je převažující. Nevím který pohled je lepší, ale domnívám se, že nelze používat v jednom případě účelově oba pohledy. Lukáš 12,48: „…Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.“ S důvěrou, že i přesto, že nemusíme mít stejné názory tak můžeme v souladu postupovat vpřed a býti lepšími. Pavel BOROVKA