Teď ale proč? Je snad vzdělání něco, co se příčí víře? Tomu nevěřím a v celku křesťasntví to ani nemá oporu. Solidní víra si vždy hledala cestu ke vzdělání. Hypervzdělanec Pavel sice má občas antiintelektuální výpady, ale z celku je zřejmé, že nejde o vzdělání jako takové, nýbrž o pýchu na ně, jenomže tentýž odsuzoval i pýchu na vlastní zbožnost.

Zatímco císař Jsutinián roku 529 nechá zavřít pohanské školy, Benedikt z Nursie tentýž rok založí řád, usilující m. j. o křesťanské vzdělávání a deset let na to vznikají první "protouniverzitní" řády. Ani reformátoři nebyli nevzdělanci, někteří z nich byli dokonce univerzitní mistři. Rovněž Jednota bratrská nebyla spolkem nevzdělaných ševců, jak si to mnozí předstaqvují. Vždyť takový Blahoslav prošel třemi univerzitami, než se pustil do překladu Nového Zákona, zatímco dnes si na takový úkol troufá kde kdo s pouhou vírou, slovníkem v jedné a gramatikou ve druhé ruce!

Jestliže se ukazuje, že víra nakonec vždy potřebovala složku výchovnou a vzdělávací, proč ten odpor k tomu?