Milí přátelé, čeští bratři, evangelíci,

trochu se omlouvám, že asi neprůhledně míchám žánry a nálady. Chvilku mluvím vážně, chvilku nikoliv, sám se v tom neorientuji. To je asi zlý vliv internetových debat, když si nevidíme do tváře a schází nám nonverbální komunikace, výraz ve tváři, zabarvení hlasu… No, pokusím se být maličko průhlednější.

a) Reakce na anonyma do naší debaty se nám přikradl nějaký anonym, který nerozumí nadsázce a ironii. Víte, reagoval jsem ohledně češtiny na "poťouchlíka" Adama Balcara. Ten tak krásně nahrál na -íkovou smeč, že jsem to prostě nevydržel. Nevím, zda je potřeba mluvit polopaticky, aby nedošlo k mýlce. Nicméně pokusím se učinit prohlášení: čeština je nejkrásnější jazyk, kterým hovoří nejkultivovanější a nejkulturnější lidé planety. Jsem hrdý na to, že k tomuto šlechetnému národu náležím. Koncovka -ík je nádherná, skvostná, vášnivá, jedinečná, vskutku česká. Myslím, že bychom si ji měli v EU nechat patentovat a zakázat ji používat ostatním Slovanům, neboť to jsou stejně všichni jedna velká tatarská pakáž, jak spolehlivě prokázal už doc. Klaus Turtenwald. Koneckonců krásu češtiny obdivuje celý svět, dokonce i Borat. Jagsemaaash???

b) A teď ještě vážněji k Jirkovi:

ad 2) Jestli se Český bratr bude krčit před Evangelíkem, nic tak hrozného se mu nestane. Nebo je snad Evangelík nějaký tyran, despota, usurpátor? Není. A proto se Český bratr nebude krčit, nýbrž hrdě půjde ve stopách Jana Křtitele.

ad 3-4) Evangelík není tak romantický a "vyznavačský" jako Český bratr a má své další nevýhody (opět připomenu asociaci s poťouchlíkem A. Balcara). A rád se snažím řídit pravidlem, že "změna není pokrok". Nejsem vášnivým zastáncem změny, pouze si myslím, že dříve uvedené výhody a důvody jsou relevantní a že nová úprava jednoduše stojí za to. Z tvých argumentů na mě dýchají emoce, což je v pořádku. Opravdu je celá tato debata více emocionální než racionální. Opakuji, to je v pořádku, vlastně to těžko v podobných případech může být jinak. Jednoduše na nás oba termíny působí jinak, znějí nám trochu jiné tóny. Mně se vlastně líbí oba názvy - jak Český bratr, tak Evangelík. Konfesijně vypjatější, chceme-li takhle hovořit, je ovšem výrazně více ČB. Proč taková averze vůči Evangelíkovi? Neměli bychom pak dle tvého názoru adjektivum odvozené od evangelia vypustit i z názvu naší církve?

ad 5) Týdeník, deník, minutovník… Nechceme konkurovat zpravodajským serverům. Není to povinnost, kterou na sebe uvalujeme, je to příležitost. A na Evangnetu již dnes docela využívaná. Mimochodem, všimni si, kolik energie věnujeme této debatě. Ta by se dala směrovat jinam…

ad 6) "Označení 'Bratří českých' užívali Bratří jen pře mimočeskou veřejností" (Čtyři vyznání, str. 115, pozn. pod č.). Oni tu nebyli "Čeští bratři", oni tu byli "Jednotní bratři". I naše církev se pojmenovala při svém vzniku Evangelická církev bratrská. Českobratrství je vynález z roku 1919.

ad 7) Nikdo nikomu nebrání, aby tu byly další nezávislé evangelické servery. Naše církev je demokratická a pluralitní jako žádná jiná, se všemi výhodami a nevýhodami. Důvody, proč nemáme žádnou oficiální církevní webovou stránkou nejsou ovšem vyjádřením této plurality, nýbrž neschopností předchozí synodní rady najít rozumnou společnou řeč s nadšenci z Evangnetu. Je to tragikomické.

ad 8) Ještě jednou vážně k češtině: Já mám češtinu rád jako sám sebe. Je to můj mateřský jazyk a jenom jsem poťouchle a ironicky reagoval na "poťouchlíka". Tak to byl nepochopený žert. Na druhou stranu nechápu tvůj protiútok vedený proti angličtině? Co to s tím má společného? Pro mě není tak důležité, jakou řečí a akcentem se mluví a zpívá, pro mě je důležitější, co se mluví a zpívá, a kdo mluví a kdo zpívá. Tak mi čeština Karla Kryla připadá nesrovnatelně krásnější než angličtina Michaela Jacksona, a naopak angličtina Leonarda Cohena mnohem libější než zpěv "vykradače Krylova hrobu" Daniela Landy. A novoroční projev britské královny si vyslechnu s nesrovnatelně větší chutí než projev páně českého prezidenta. S tím souvisí i otázka češství a národní hrdosti. Máme u nás dost vzácných lidí, abych se cítil hrdým Čechem, máme i dost kokotů, abych se za své češství styděl. "Česko", češtinu i Čechy mám ovšem raději než jiné národy, navzdory tomu, že se za vlastní národ stydím v mnoha ohledech víc než za jiné. To jsme ovšem už strašně daleko od "poťouchlíka Evangelíka"…