Milý Adame, náš společný předek měl také své slabůstky. Nezlob se, ale opakovat jeho staré fráze, to žádný argument není. Humanistická Evropa skončila nástupem nacismu a komunismu. Mnozí theologové si zmanuli blaženě ruce nad tím, kam to ta bezbožná Evropa dopracovala, teď přijde škemrat před vrata kostelů. Ale co vlastně za nimi má najít? Něco víc než škodolibou radost z lidské beznaděje? Ale už Bonhoeffer varoval před theologickým parazitováním na něčem takovém. A Pavel krotí takové rádoby pravověří, že láska se neraduje ze škody! Komunismus vyhlásil humanismu jako buržoazní ideologii válku. Neměl s ním nic společného.

Humanizmus, zejména křesťasnký, staví především do popředí lidskost jako bohem daný úkol, a pokud člověka, pak bližního, pokud lidství, tak Kristovo. To jsou věci, které se s křesťanstvím netlučou. A co má podle tebe svět stavět na první místo? Učení církve? Vyjadřuje opravdu vůli Boží nebo vůli církve po znovudobití pokonstantinských pozic?

Humanizmus jako hybná síla už dávno skončil, ale žádný tah na kostely se nekonal. A proč také? Není to důvod k radosti. Já se z toho tvého způsobu myšlení musel těžce dopracovávat odbouráváním veškeré škodolibosti a zakomplexovanosti ze svého modu křesťanské theologie. Jen tak se mi podařilo v humanitě objevit opět humanitu bližního, jímž má být po inkarnaci reprezentován Bůh sám.