Pokračování diskuse pod vláknem "Cvingliánství a kalvinismus". (Diskuse se přenesla na obecnější rovinu.)

… je pravda , že i já věřím na něco jako tok dějin nebo pokrok i v duchovních vědách, nicméně je tu důvod, který mě pořád vede k tradicionalismu, který vlastně ten "pokrok" koriguje.

V minulosti se každé duchovní oživení událo právě díky tradicionalismu: reformátoři se vrátili k Augustinovi, pietismus se vrátil k praktické biblické zbožnosti, a tedy vlastně k bibli samé oproštěné od tehdy už zřejmě formalistní protestantské orthodoxie, , ve 20. století se oživila protestantská církev v německy mluvících zemích theologií "krize", či "slova", právě tím, že se nebála stát se neoorthodoxií, a myslím, že bych našel celou řadu dalších příkladů, které mě vedou k přesvědčení, že právě bez tradicionalismu se nepohneme ani o píď. V duchovních dějinách se spíše všechno zajímavě překračuje, převaluje, a vrací, než aby se věchno jen někam samo lineárně vyvíjelo. Nic se nevyvíjí samo. A tak pokud nebudeme aspoň trochu tradicionalisty, tak se jen nevědomky povezeme s masou odsouzenou k záhubě. Začít dělat theologii dnešně a nově znamená opustit theologii nedávnou a vrátit se ještě hlouběji k tradicím ještě starším.