Potíž sexuality je v tom, že ji neprovozujeme sami. Zásadně do ní vstupují druzí, i jako nepřítomní. Proto dalekosáhle závisí - na těchto druhých, na společenské atmosféře (jinak se namlouvá v USA a jinak v Arábii), na jazyku, na socioekonomických danostech, na zvyklostech doby, na společenských kódech. V sexualitě, i když ji provádíme v soukromí, zásadně komunikujeme s okolním světem a zakoušíme ho. To ale zároveň neznamená, že sexuální pravidla ve společnosti jde řídit z nějakého velína, z jednoho centra, z Vatikánu nebo rady pro šaríju nebo tak něco. To už za současné situace vývoje svobody vůbec nelze, a s řízením a nařizováním sexuality byly potíže vždycky v dějinách. Sexualita není ani ryze individuálním počínáním, ale ani bezbřehostí nerespektující jiné (nesexuální) parametry reality. Homosexuálové dožadující se manželství pro všechny také nedestruují realitu, jenom ji chtějí pojmout pomocí jiných, rozšířených pravidel.