Žádní vaši přátelé nejsme, Jančo, ačkoli se snažíte nás takto familiérně oslovovat.

Protože samé existence Českobratrské církve evangelické si většina občanů ČR ani nevšimla a těch, kteří od ní cokoli očekávají, je zlomek zlomku, zůstává úplně jedno, jak se ČCE postaví k problému Prague Pride a v širším smyslu k otázce emancipace homosexuality. Jestli se zapojí, nezapojí, jak se zapojí, do čeho se zapojí. Z toho se nezachvěje ani list na stromě.

Značná část občanů ČR zvláště mladší generace je už tolik liberálně vychovaná, že jí bez jakékoli intervence ČCE směrem dojde důležitost rovných práv pro gaye a lesby. Prostě proto, že víme, nakolik je kultura respektu k právům druhých být sám sebou důležitá PRO VŠECHNY. I heterosexuálům je většinou hloupé žít ve společnosti, ve které se menšině děje bezpráví. Ve společnosti, ve které někdo kvůli své sexuální orientaci trpí. Daleko lepší (pro všechny) je žít ve společnosti, ve kterých se může co nejplodněji rozvinout osobnostní potenciál každého. Nikomu se zdravou sexualitou nemůže ublížit fakt, že ve vedlejším domě žije dvojice gayů a na konci vesnice dvojice leseb; že spolu vychovávají dítě a že v legislativě řady evropských i mimoevropských zemích mohou nazývat svůj svazek manželstvím a legislativně konzumovat manželská práva (a povinnosti). Takové skutečnosti se mé vlastní sexuality vůbec netýkají. Každopádně jak bychom mohli být šťastní ve společnosti, ve které jsou jiní legislativně znevýhodnění neboli diskriminovaní?

A také ti, kteří nesmýšlejí liberálně, mají většinou dost představivosti, aby jim došlo, že i jim se v rodině může stát situace, kdy se jim vlastní dítě svěří s láskou ke stejnému pohlaví. A kdo z nás by si přál takový svět, ve kterém jeho dítě trpí? Nebo ve kterém nějaké dítě nebo mladý člověk trpí? Kdo z nás je tak otrlý psychopat, aby řekl: "Mlč, ty hnusná hanbo rodiny a koukej žít v celibátu. My s mámou se budeme realizovat jak chceme, ale pro tebe se hodí leda celibát, nebo běž na kliniku a koukej se tam přeonačit na heteráka." Systémy diskriminující LGBT plodí o mnoho více perverze a psychopatického zla než právo žít svou sexuální orientaci, je-li partner konsenzuální.

To, co k tomu řekne církev, kromě pár psychoušů z Evangnetu skoro nikdo neřeší. Tím spíše ne v situaci, kdy nejvýznamnější oficiálně homofobní organizace v ČR (římskokatolická církev) je sama plná homosexuálů a každý, kdo hovořil s několika katolickými kněžími, může snadno vidět, o jak pokřivené prostředí doslova přecpané více nebo méně skrytými gayi se jedná.