Jirko, souhlasím s Locikou, že je vaše moralizování protivné. A snažím se jít ještě o krok dále a pochopit, v čem vaše posedlost spočívá. 1) Tvrdíte o těch druhých: prý považují "za nejvíce nepřípustné kohokoliv napomínat nebo předělat, protože to nejde…" Vy si protivníky v hlavě vyrábíte. Ano, občas slýchávám o homosexualitě, že nejde předělat. Ale kde jinde? Vy slýcháváte kázání, kde není napomínání? O čem v církvi to sakra mluvíte? 2) Říkáte o sobě: "když někomu řeknu, že se snažím žít tak a tak, logicky musí zaujmout obranné stanovisko." To vyplývá logicky? Já takovou zkušenost s lidmi skoro nemám, ani se svými studenty, když jim třeba svědčím o víře. Jestli by to spíš nemělo poučit vás samého, že působíte agresivně a zaslepeně. Proč bychom nemohli žít vedle sebe třeba ve své odlišnosti, a být si inspirací poklidnou?