Aleši, já "nedávám" na takovéto zprávy, jen je dávám jako podnět k diskuzi. Je pravda, že jsme v lecčems zašli už dost daleko. Jak vlastně reagujeme na různá "proroctví"? Dokážeme je odlišit od proroctví? Ne, nedokážeme. Vždy jen někde vyšťouráme, co je mimo, oddechneme si a dál se napomenutím už vůbec nezabýváme. My (Církev) ale bytostně potřebujeme lidi s prorockým darem. Měli bychom začít vyučovat, že o prorocký dar je třeba velmi usilovat a velmi vyučovat, jak s vyřčenými proroctvími nakládat. Podporovat bratry a sestry v tom, aby poznáním Písma byli schopni proroctví přijmout, odmítnout, nebo "uložit do šuplíku" pokud je kontroverzní. My z ČCE umíme většinou jen zimničně "zlehčovat" konkrétní projevy Božího Ducha, aby náhodou nebylo něco mimo naši konfesi. Uvědomme si, že mnoho varování možná po Jonášovském vzoru možná naplnění díky pokání a Boží milosti. Nebyla to naše "nadřazenost" nad proroctvím, ale jen Boží láska k nám. To se ale zde nedovíme, tak se můžeme uklidňovat nějakou domnělou stabilitou a pocitem že "konáme správně". Mohou to ale docela dobře být modlitby našich bratří a sester, díky kterým ještě jsme. Ano, mám potřebu zkoumat to, co někdo označí jako proroctví, protože je to moje křesťanská povinnost, hledat perly v hromadách bláta.