právě práh dospělosti někdy bývá tím zlomem. Člověk měl jakousi "dětskou" víru, často navzdory křtu nebo konfirmaci. Buď víra dozraje v naprosto osobní, živé vyznání a vztah, nebo člověku zůstanou jen jakési zvyky, které samy o sobě samozřejmě nestačí a pak je to vše opravdu jako nějaký blbinec. Víra většinou takto dozrává v období nějakých těžkostí, zkoušek, nemocí nebo životních bojů. Pán prostě může přijít do života člověka když Ho opravdu upřímně voláme. Je to krásná zkušenost, kterou mohu sdílet s mnoha bratry a sestrami, kteří to prožili podobně.