Tím, že jsme se stali křesťany a byli jsme pokřtěni jsme s Bohem udělali smlouvu. Vyznáváme křesťanské vyznání víry, pochybnosti o základních bodech víry tedy již máme za sebou. Bibli považujeme za naprosto zásadní zdroj, inspirovaný Duchem Svatým a snažíme se jí porozumět. Mohu mít pochybnosti dvojího druhu: jednak tedy o spolehlivosti a věrohodnosti některých pasáží, což je otázka mé víry a mohu Pána žádat o to, aby mi problematické pasáže osvětlil. Rozhodně si přece nemůžu dovolit veřejně měnit teologii, nebo psát kázání a prohlášení ve kterých budu prosazovat svoji doktrínu a tak budu mnoha lidem k pohoršení. Druhá věc je Boží moc a činnost konkrétně v mém životě, nebo v životech bližních. Pokud mám zde problém, řeším jej s dalšími bratry či sestrami, proto jsme společenství. Studiem Starého Zákona hlavně zjišťujeme, jak těžké bylo zalíbit se Bohu z vlastních sil, proto jsme přijali oběť Pána Ježíše Krista. S tím souvisí Vaše výtka ke starozákonním příkazům, které samozřejmě všechny nedodržuji, ani nemohu. Desatero je však v plné míře platné stále. Dostali jsme sílu nezůstávat v hříchu, naše viny byly smyty. Jsme spaseni milostí, avšak hřešit nechceme, nejsme pod mocí hříchu. Jsem rád, že apoštol Pavel tak přesně vypisuje, jaký má být řád pohlavního života. V Epištolách tedy lze snadno vyčíst, že jediný čistý sexuální vztah je mezi jednou ženou a jedním mužem v manželství. Pokud můj bratr (sestra) hřeší, je tedy správné je poplácat po ramenou a říct jim "správně, pokračuj"? Vždyť se tím pak sami podílíme na jejich zatracení!! Ne tedy- možná je to nepopulární, nebo jsem v menšině- ale pokud někdo žije v hříchu, má právo být na to upozorněn. Znovu tedy upozorňuji, že Kristus je mocen osvobodit i ze zajetí homosexuality. Pokud tak v nějakém konkrétním případě neučiní, řešením je celibát.