Nač ta hysterie, Jančo?

Otázka zněla: může být kazatelem osoba v registrovaném partnerství? Odpověď zněla: nikde to není zakázané.

A nemají to zakázané ani u nás, ani na Slovensku, ani u katolíků (pokud vím). ČCE se v tom pranic neliší od drtivé většiny evangelických církví. Jak jsem psal, řády a předpisy tuhle eventualitu prostě nezachytily, poněvadž v době jejich vzniku nic takového ani neexistovalo. Jenom jsem věcně konstatoval stav věcí, uznávám, že s trochu ironickým podtónem. Vy ale z mé spíše jízlivé poznámky hned vyvozujete dramatické závěry. Jenom se opět ukázalo, jak si z výpovědí vyčtetete, co se vám hodí. (Většinou proti druhým, nikoliv v jejich prospěch.) Opravdu to tak potřebujete, abyste měl materiál pro své pohoršené výlevy? K jádru výpovědi se přes ně doberete jen zřídka. Abych objasnil, jak jsem to myslel:

Zkuste si představit případ, že kazatel vstoupí do registrovaného partnerství. (Třeba v cizině, když to nejde doma.) Církevní vrchnost to namíchne, že něco takového přeci nesmí být. Bude dle svých představ chtít volat kazatele ke kázni. Ale v církevních řádech a pravidlech nikde nenajde napsáno "kazatel nesmí žít v registrovaném partnerství." Porozhlédne se tedy po dalších ustanoveních. No a pak na něj uplatní něco ve stylu "vedení řádného života", "důstojnost kazatelské služby" apod. a odstaví jej ze služby. Výhradu proti registrovanému partnerství teprve svým dodatečným výkladem začlení do nějaké obecnější normy. (Lidově se tomu říká, kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde.) Kdyby se následně ztráta zaměstnání z důvodu vstupu do registrovaného partnerství řešila před soudem, byla by z toho zajímavá právní potyčka, kterou by, jak se obávám, církev nevyhrála. Právě proto, že to nikde není výslovně zapovězené.

Jestli situaci vidíte jinak, napište, prosím, jak. Rád se nechám poučit, kde jsem ve svých úvahách udělal chybu.