Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
Já ho chápu jako
hermeneutický pokus odvysvětlit doslovné znění Písma a biblické vyznění
tohoto tématu. Kdyby se proti takové snaze zvedl věrohodný laický hlas (tím
fakt nemyslím Janču), osobně bych to uvítal. I pro mě osobně je ta prozatím
prezentovaná hermeneutická práce velmi nepřesvědčivá.
Já to tak rozhodně nevidím.
Základem nového pohledu je, dle mého soudu, pozornější a poctivější četba Písma.
Vychází to z poznání moderní starozákonní vědy, že biblické příběhy, obzvlášť ty v Pentateuchu, nejsou v první řadě „historií“, ale svým způsobem komentářem a ilustrací k Mojžíšovu Zákonu, po židovsku řečeno „hagadou“ (ano, pak je totiž daleko snažší pochopit, co vlastně Pět knih Mojžíšových vlastně je - totiž Zákonem a komentářem k němu - a nikoliv chaotický guláš narativních a juristických textů!). Tak například jak jinak vysvětlit, že v
Gn 1,14 jsou nebeská tělesa pouhým „znamení pro svátky, dny a léta“, než že prvotní a konstituční jsou příkazy slavit svátky (viz např.
Ex 23,15) a to, že Pán Bůh podle tohoto svého Zákona tvoří svět je jen ilustrační „historkou z natáčení“. Atd, atd, atd…
Když to ale obrátíme, tak jsou vyprávění z Pentateuchu důležitá právě proto, že ilustrují a ozřejmují, co je vlastně přikázáními Mojžíšova Zákona míněno a co ne. Z tohoto pohledu je klasickým výkladem k onomu tzv. „zákazu homosexuality“ příběh o zkáze Sodomy a Gomory (tak klasický, že se homosexualita dříve nazývala „sodomií“).
A otázkou tedy je, když čtu tento příběh, hovoří se tam někde o mužích, co se navzájem drží za ručičky, vyznávají si lásku na celý život a mávají přitom duhovou vlaječkou a že by pak na ně Hospodin kvůli dštil síru a oheň? NIKOLIV! Čtu tam o tom, jak sodomští chtějí zneužít sexu k tomu, aby dokázali svou moc.
Z toho mi pak docela jasně vychází, že v Mojžíšově žádný zákaz homosexuality není, ale že se jednalo o zákaz zneužívat sexu k dávání najevo něčí moci vůči slabšímu - což měli lidé v tehdejší kultuře spojené právě s homosexuálním jednáním, tak jak tomu ostaně je i dnes například ve věznicích.
Přijde mi to jako biblicky přiměřenější výklad, než na základě jednoho veršíku tvrdit, že „homosexualita je hřích“.
Z čehož mi taky vyplývá, že by se křesťanstvo mělo hluboce kát za všechny své hříchy, kterých se za staletí na homosexuálech dopouštělo, a zvláště za všechno fyzické i duševní násilí proti lidem s takovouto orientací!
