Leccos jsou fámy jejich odpůrců. Ale ta nahota byla jen v omezeném prostoru. Zejména v chladných měsících by asi byla silně nepraktická.

Ad pohoršování: víte, oni se lidé umějí někdy pohoršovat nad kde čím. A zase úplně do všeho si od druhých skutečně nemohu nechat mluvit.

Úplně odhalená žena pohorší jednoho, jiného úplně zahalená. Ještě před sto lety by v "západní" společnosti způsobila pohoršení každá žena, která by chodila oblečená, jako ty dnešní. Nemyslím jen na to, že dnešní oděv víc odhaluje, než zahaluje, ale vůbec, aby si žena vzala kalhoty, to by bylo na zastřelení! Přece tato společnost uznala, že je to její věc, v čem chodí. Dnes už se ostatně neřeší tetování; asi budu brzy pohoršovat já, že žádné nemám. Ale ještě nedávno to bylo naopak.

Hlavní postava Deníku velkoměstského faráře (http://polaris.nazory.cz/denik_velkomestskeho_farare.html) (pravděpodobně Niemöller) se například rozčiluje nad tím, že jeho konfirmandky nosí krátké vlasy, ačkoliv jim to stále při náboženství i na kazatelně zakazuje. Který farář by to dnes považoval za součást víry? Ale čí názor měl přednost: děvčat, která chtěla být moderní, nebo zapšklého faráře, který se pohoršoval nad něčím, co ho fakticky jen pohoršovalo, ale neohrožovalo?

Muselo by se přesně definovat, proč je totální zahalování nepřijatelné, ale nemělo by to být prvoplánové hrabání jakéhokoliv příhodného argumentu. Musela by být pro a proti zvážena objektivně. Hlavně ale znovu promyslet, co je to náboženská svoboda a kde jsou ty hranice mezi jednotlivými svobodami. Samozřejmě, žena pod plachetkou na ulici se mi líbit nemusí, ale ohrožuje mě? Jestli pohoršuje, je to její, nebo spíš můj problém?