Možná trošku brzděte. Když jsem řekl, že dnešní mladí inklinují ke spiritualitě, vůbec jsem nechtěl říct, že od spirituality je už jen kousek k náboženství a potažmo křesťanství. Říkal jsem jen, že pro křesťany je ta otázka postavena jinak, než si donedávna mysleli. Pokud křesťanská moderna myslela, že potíž je v tom, jak oslovit člověka, který už o transcendenci nechce vědět, dnes se ukazuje, že by bylo nutno překonat příkop ještě větší, a obtížnější - možná i proto obtížnější, že není tak patrný. Není patrný, protože jak správně říkáte, řeči o transcendenci jsou tak běžné a všudypřítomné. A mohlo by se zdát, že různé víry a spirituality jsou si tak podobné, a že jsou si různě věřící lidé tak podobní, že je nakonec jedno, v co člověk věří, hlavně tedy, že má jeho život přesah. A teď ten příkop: církevníkovi se jeví jako příkop mezi vírou, která ví o potřebě společenství, a vírou, která chce být jen privátní. A obecně křesťan musí vidět ten příkop mezi spiritulitou jako věci zážitkovou, duchovně konzumentskou, a vírou, která mluví o poslušném spolehnutí na Boha a o kříži. Snad mi je rozumět…