Já jsem na zmíněné ordinaci rovněž nebyla, vím jen od jednoho aktéra, že to prožil velmi hezky. Nicméně přesto nejsem s podobou ordinací u nás v ČCE úplně v souladu. Posílám tedy pár postřehů ze Skotska, byť nevím, zda to chodí v celé zdejší církvi vždy stejně. Sloužím teď v Church of Scotland a zrovna zítra tu máme ve vedlejším sboru ordinaci s instalací nové farářky. Bohoslužba je především v kompetenci seniorátu, vzhledem k velikosti církve nepřipravuje každou ordinaci "synodní rada" z Edinburghu, ale seniorát - jako svou vizitku, kam to vlastně dotyčná přišla, že tu má podporu, čili opravdu takové "pastorační objetí". Dost se ty bohoslužby promýšlí a diskutují předem (jejich podoba, včetně detailů, ozvučení atd.). Nová farářka si mohla jen navrhnout nějaké dvě oblíbené písně. A je ráda, že to celé připraví ostatní pro ni, a bude to pro ni určitý "akt vstupu" spíše než "test". Kázat budu shodou okolností já, protože je tu tradicí, že káže vždy poslední příchozí do seniorátu před tím, kdo je ordinován či instalován nově. Takto se tu postupně poznáváme. "Testování", jaký je ordinovaný farář rozhodně neprobíhá na jeho ordinaci nebo instalaci, to proběhlo předtím ve vikariátu. Co se týče vzkládání rukou, na "mém" sboru proběhla ordinace dvou presbyterů před třemi měsíci, zrovna jak jsem sem přijela, (kázal ten, kdo přišel přede mnou, oni dva postarší ordinovaní muži si při tom odronili svých pár slzí, prožili si ten akt bez stresu jiného druhu odpovědnosti v tu chvíli) a všichni jsme vkládali ruce s dotykem, nikoli předpažením kamsi v dál. Zdravím ze Stromness na Orknejích, Magdaléna Trgalová