Ahoj Davide!

Na ordinaci letošních vikářů jsem nebyl, takže konkrétní provedení bohoslužeb nedokážu posoudit. Nicméně naprosto nemohu souhlasit s tvými vývody ohledně účasti ordinovaného na ordinaci. Škoda, že jsi toto napsal jen na základě své dojmologie a nikoliv - jak by se na Tebe jakožto přesvědčeného liturga slušelo - na základě znalosti tradice s její historií a na základě teologického zhodnocení tradice (a až teprve potom by se slušelo klást si otázku, zda-li je tato tradice přiměřená a srozumitelná i dnes).

Ono totiž kázání ordinovaného v své rámci ordinace není žádný výmysl současné SR, ale patří ke každé standardní a slušné evangelické ordinaci. Kázání tu totiž plní dvě funkce: kromě zvěstování Slova je to zároveň i symbolický akt, který má ukázat k čemu tady „farář“ vlastně je.

To je dobře vidět na katolickém ritu svěcení, kdy vlastní svěcení je u biskupa vloženo těsně před kázání (které provede nový biskup na znamení toho, že obdržel učitelský úřad), u kněze je vloženo před slavení eucharistie (na znamení kněžského úřadu) a u diakona před udílení darů (na znamení pastýřského úřadu). V každém z těchto případu pak svěcený biskup/kněž/diakon předvede svoji roli nikoliv jako nějakou zkoušku, ale proto, aby bylo zřetelné, co je to hlavní na jeho úřadu.

To, že reformační otcové naproti tomu při ordinaci nechají ordinované hned po jejich uvedení do úřadu kázat, není žádná náhoda, ale má to názorně ukázat, jaká má být hlavní role faráře (totiž ministerium verbi divini). To zdůrazňuje, že farář není žádný kněz, ale taky, že jeho nejvlastnějším úkolem není být managerem, psychoterapeutem nebo třeba televizním hlasatelem.

Takže jestli při ordinaci ordinovaní káží a posléze i vysluhují večeři Páně, pak to přesně odpovídá tomu, co z hlediska prostestantské teologie farář má dělat především (totiž sloužit slovem a svátostmi) a je jen dobře, že se dodnes tak praktikuje a nikdo to dosud - v rámci „lidové tvořivosti“ - nezměnil.

To není ani problém při „hromadné ordinaci,“ kdy zástupně káže jeden/jenda z ordinovaných, protože nejde o jeho/její konrétní osobu (v protikladu k jeho/jejím kolegům), ale o to, co úřad ordinovaného znamená jako takový.