Pojednal jsi přesně ta témata, která mi šla hlavou, když jsem šel od Salvátora domů. Díky!

Byl jsem asi jediný, kdo se při žehnání jednoho z ordinovaných skutečně dotknul. Možná mu to bylo nepříjemné, ale já jsem se nenechal setřást… :-)

V dvou věcech spatřuji podobně jako Ty problém, ale směr hledání řešení bych vytyčil jiný:

Kázání? Určitě jen jedno. Ale i pro kázání vyslovené nově ordinovaným by se našly dobré argumenty.

Kdo a v čem oblečen vzkládá ruce? V civilu chodím na podobné akce (a zůstávám na místech pro nefaráře), pokud jdu s rodinou. Skutečnost, že vedle ní sedím, udělá zřejmě manželce větší radost (doufám:-), než pověřovanému kolegovi. Podporu a loajalitu pak vyjádřím vystoupením dopředu v pravý čas. Naopak bych při žehnání rád posílil laický prvek, aby tam vyšlo více presbyterů a presbyterek…

Ve všem ostatním (vedením někým ze Synodní rady, "zvuková zkouška", organizace večeře Páně, kratší pozdravy…) souzním.