Milý Jiří,

odluka je tam, kde není státní církev (jako např. v Dánsku a na Islandu) - T. Cvrček se správně ptal na "finanční oddělení", nikoli na odluku. Odluku samu lze chápat odlišně - v Česku bývá zvykem ji spojovat s laicismem, což je francouzský model či francouzský ideologický postulát.

Jinak jsi dobře doplnil další dilemata - což dohromady znamená jeden moment na cestě k možnému řešení: vytvořit takovou diskusi, která by přinesla zvýšenou ochotu ke změně a snahu se jí co nejpečlivěji zabývat. Bez kritického a citlivého promýšlení může dojít nanejvýš jen k byrokratickým tahům.

Finanční oddělení je spjato s otázkou dalšího finančního zabezpečení. ČCE má oproti ŘKC miniaturní restituční nároky, navíc politické garnituře v konečném součtu nejvíc vyhovuje status quo, i když na to doplácejí obě strany.

Když se ale ČCE rozhodne odmítnout galantní gesta ŘKC ve prospěch podílu i jiných církví na restitucích (což je samozřejmě z její strany diplomatický akt, těžko akt milosrdenství), může udělat následující: diferencovat sbory na a) profesionální - a b) laické. Profesionální sbory by žily z vlastních prostředků, zatímco laické by se zbavily všeho nemovitého majetku, který by buď prodaly nebo darovaly a shromažďovaly by se po domech a v pronajatých místnostech. Evangelictví se bez toho obejde, neobejde se bez Krista, Slova a svátostí, takže není co proti tomu vážně namítat. Laické sbory bych sám považoval ne za neschopné, ale za odvážné.

Tím nevylučuji možnost smluv mezi státem a církví, jak tomu je v Německu, což znamená jistou státní materiální podporu. Nicméně nezdá se mi to politicky prosaditelné.

Samozřejmě tím neříkám vše potřebné, nemám hlavu na všechno.