Dovoluji si upozornit, že jsme zde odbočili od hlavního dotazu bratra cvrcka, aniž by ho někdo zodpověděl:
A pokud bychom my, kteri takove financni oddeleni zastavame, chteli, jaka
existuje systemova cesta, jak se takovy nazor da prosadit v cirkvi? Sorry,
ze se na to ptam, ja na ty rady a organizacni pravidla nejsem.
Naše církev je ve své praxi i řádech velmi konzervativní. Když k tomu připojíme skutečnost, že každý sbor i farář jsou do značné míry sami sobě pány, je jakákoli větší změna (např. odmítnout navrhované řešení problému církevního majetku nebo přijetí celocírkevní misijní koncepce a její zavádění do praxe) nesmírně těžká a je to běh na velmi dlouhou trať.
Podle mně jsou tedy dvě základní možnosti jak prosadit velkou změnu:
1. Docílit toho, aby dané uchopil velmi výrazně nějaký konvent, synod nebo (nová?) synodní rada. Pak ho/ji v tom podporovat a velmi dlouho čekat na to, až bude změna vidět. Přesto to podle mně možná v otázce misijní strategie (a podle Vás určitě v otázce dořešení odluky a restitucí) má cenu a smysl.
2. Vykašlat se na celek církve a změny zavést jen ve vlastním sboru (rozhodnutím sbor. shromáždění nebo staršovstva), příp. seniorátu (rozhodnutím konventu nebo seniorátního výboru). To jde jen u některých okruhů témat a problémů (např. u té misie), některé věci takto změnit nejdou (např. řešení majetkového vyrovnání mezi státem a církvemi). Pak se spoléhat na to, že polovina blízkých sborů se dobře provedenou změnou dá inspirovat a okopíruje ji. Je to cesta, na které je změna vidět mnohem rychleji, nevýhodou je její lokálnost…
