Když už je řeč o odluce:

Od státu zas až tak moc odloučeni nejsme, když od něj ročně inkasujeme x desítek miliónů na platy kazatelů a dalších zaměstnanců.

Ani stát není příliš odloučený od církví, když má (s patřičným užitkem) v držení náš evangelický, ale třeba i adventistický a hlavně římskokatolický majetek.

A taky nežijeme v právním vakuu - tento podivně převrácený majetkový stav je zakonzervován dosud platným zákonem z roku 1949. Když už se tak o těch penězích mluví, nebylo by marné diskutovat také o tomto zákonu a jeho novelizacích, abychom si vůbec uvědomili, na čem jsme a odkud se bere většina peněz na naši činnost, popř. nečinnost.

Ovšem penězovod funguje i obráceně. Nejen církve jsou závislé na státních penězích, nýbrž i stát je závislý na církevním majetku a není schopen ho vrátit. A jsme u opačné mravní otázky: zda je etické nechat předky vytvořený majetek v rukách té "politické verbeže" - anebo zda z něj nějakou formou čerpat a aspoň něco odčerpat, aby ti verbežníci neměli tolik příležitosí k machinacím.

Ach, ta dialektika…