Samozřejmě by bylo ideální, kdyby církev jela jen "za svoje". Je tu ovšem řada otázek a jasné slovo mezi mnoha řečmi - kdepak je? Samozřejmě, že se po odbourání státních příspěvků církevní organizace finančně zhroutí, takže se hned tak někdo do toho nehrne a současná situace je pohodlná jak pro církve, tak pro stát. A je tu i mravní otázka: zda je etické brát peníze z rukou politické verbeže - anebo zda tím církve naopak neumenšují prostředky k jejím machinacím.

Doplňuji, že odluka tu je od pádu Rakouska-Uherska a že na následky proticírkevní politiky komunistického režimu doplatila, i když ve výrazně menší míře, také ČCE.

A ještě mne napadá otázka, neměla by církev mít svou nabídku státnímu zájmu, i když nezávislou na režimu a jeho momentálním stavu? Ta otázka je nezodpověditelná, protože ČCE takovou nabídku neumí formulovat, popřípadě se ke státu lísá v podobě vojenské duchovenské služby (ta je dobrá jen některým jednotlivcům). A státní reprezentace o takovou nabídku ani nestojí. Zdvořilostní audience jsou pro parádu. A pokud po volbách se moci chopí socani, bude s nimi domluva ještě horší.

Jinak bych poprosil Jakuba o konkrétnější odkaz na propagaci "jakéhosi sociálního darwinismu".

Možná už se nyní zase o krok přiblížila chvíle, kdy mne nová SR exkomunikuje :)