Zatím Vám nikdo neodpověděl, pokusím se dát několik odpovědí mimo. Mimo proto, že nevím, zda vůbec někdo nějaký takový průzkum děl či ne, ani si netroufám odhadovat jeho výsledek. Domnívám se však, že je irelevntní.

Rád bych uvedl některé věci na pravou míru, k jejichž zamotání jsem i sám přispěl. Předně bratr Molnár nehovořil o odluce státu a církve, pouze o tom, že bychom se měli vzdát restitucí, především té verze, která padla s vládou, a je tudíž stejně mrtvá. Důvodem odmítnutí je její nemorálnost, že by naše církev restituovala cosi, co jí nikdy nepatřilo, nikoliv mínění lidu.

Téma odluky jsem s tím asi spojil hlavně já, což se br. Molnárovi nelíbilo, ale myslím, že to s tím souvisí. Myslím, že je třeba především definitivně vyřešit vztah státu a církve, že se na tom mělo pracovat hned od roku 1990. Momentálně žijeme v jakémsi právním vákuu nevyjasněných vztahů. Minulá vláda nám jinou formu standardizace vztahů nenabízela. Pokud bychom ji nepřijali, znamenalo by to další kolo bezvýchodných jednání, nebo prostě z tohoto nedůstojného a nemravného začarovaného kruhu učinit krok víry ven. MYslím, že odmítnuní návrhu oné vlády by tedy nutně vedlo k odluce prakticky bez náhrad.

Tématem příspěvků bratra Molnára ale není ani v podstatě to. Jejich společným tématem je, že především musíme zkoumat a konat vůli Boží - vyřešit tu situaci tak, ne aby to napravilo naši reputaci u veřejnosti, aby to bylo "pragmatické", politicky či jinak korektní, aby bylo vyhověno vůli většiny členů ČCE, naší úzkosti z žalostného stavu naší finanční soběstačnosti, ale abychom se s tím řešením mohli postavit před Pána. A tím směrem by se skutečně měly všechn úvahy ubírat, jenže neubírají.

Misii říkám ano, ale misie nesmí být lovem na lidi a už vůbec v ní nesmíme hledat řešení naší krize. Musíme získávat učedníky Kristu, ne členy pro ČCE. Určitě ji však musí ČCE zapojit do svých úvah a strategií na všech úrovních a lidi, kteří se jí zabývají, podporovat stejně jako veškeré ostatní funkce v církvi.