České slovo církev je nejspíše odvozeninou z řeckých slov kyriaké (Páně), resp. kyriaké ekklesia (shromáždění Páně) a znamená tedy přibližně shromáždění – shromáždění k bohoslužbám, ke zvěstování Evangelia, k vysluhování svátostí, k bytí pospolu, ke společnému čerpání síly k úkolu církve, tedy k vyslání do světa. Hlavou církve je Kristus. Každé společenství má ovšem mimo svého centrálního účelu i vztahy s dobou a prostředím, ve kterém žije. Z toho obojího se odvíjí organizace a fungování církve.

Základním stavebním kamenem ČCE je farní sbor. ČCE má 244 farních sborů. Farní sbor je shromáždění křesťanů v rámci malého regionu.

Sborové shromáždění (schází se zpravidla jednou ročně), tedy shromáždění všech členů farního sboru, si ze svého středu volí staršovstvo, presbytery, orgán, který řídí chod farního sboru v době, kdy se sborové shromáždění neschází. Volí také duchovního správce sboru, který se stává stálým (virilním) členem staršovstva. Délka mandátu staršovstva je zpravidla šest let. Duchovní správce (farář nebo jáhen) je volen na max. deset let. Farní sbor zřizuje a ruší kazatelské stanice, místa, kde sbor, kromě svého centra, působí. Staršovstvo nese odpovědnost za život a práci sboru, od věcí duchovních až po hmotné, k tomu si ze svého středu nebo z členů sboru povolává vhodné osoby. Zástupci sboru jsou kurátor či kurátorka, zvolený či zvolená staršovstvem z řad jeho členů a duchovní správce (správkyně či správci).

Z jednotlivých farních sborů jsou složeny senioráty. ČCE má čtrnáct seniorátů. Nejvyšším orgánem seniorátu je konvent, což je shromáždění zástupců sborů daného seniorátu. Konvent, obdobně jako u farního sboru, volí svůj správní orgán, seniorátní výbor. Seniorátní výbor je složen z kazatelů a kazatelek – senior(ka) a příslušný počet (jeden až dva) náměstků a z laiků – seniorátní kurátor(ka) a příslušný počet (jeden až dva) náměstků. Seniorátní výbor organizuje a spravuje život seniorátu (setkávání duchovních i laiků ze sborů seniorátu na různých rovinách: katechetické, pastorační, duchovenské atd.) Také zajišťuje spolupráci všech sborů seniorátu a stává se prostředníkem ve styku s ústředím církve.

Shromáždění zástupců celé církve se nazývá synod. Je to shromáždění reprezentantů jednotlivých seniorátů, opět v paritním zastoupení laiků a duchovních. Synod se schází zpravidla jednou ročně a volí správní orgán Synodní radu, která řídí práci církve v době, kdy synod nezasedá. Synodní radě, opět tvořené paritou mezi laiky a duchovními církve, předsedá synodní senior(ka), vedle něj stojí laický představitel, synodní kurátor(ka). Synodní rada má k ruce administrativní úřad, Ústřední církevní kancelář, která se stará o „administrativní servis“ církve a její povinností je ohlídat fungování církve v rámci právních předpisů a zákonů České republiky a zároveň být „servisní organizací“ pro sbory ČCE.

Tato struktura ČCE svým způsobem kopíruje demokratické uspořádání společnosti v České republice (obce, kraje, stát). Nazýváme ji presbyterně-synodní. Duchovní a laici působí ve správě církve rovnocenně a principiální rozhodnutí přísluší synodu.

Nejvyšším orgánem ČCE je generální sněm. Je to shromáždění zástupců všech sborů. Ve výhradní kompetenci generálního sněmu je spojení nebo sloučení ČCE s jinou církví na základě usnesení synodu a rozhodnutí o otázkách s tím souvisejících.

Na každém stupni církve je možné volit a povolávat členy církve i odborníky do poradních odborů pro jednotlivé kapitoly působnosti církevních shromáždění. Tato možnost je svěřena jak nejvyšším shromážděním, tak jednotlivým správním orgánům. V ČCE působí např. celocírkevní odbor mládeže, který řídí celocírkevní práci s mládeží, obdobně potom seniorátní odbor mládeže, který se o totéž stará v rámci seniorátu a je tvořen zástupci mládeže jednotlivých sborů seniorátu a ti delegují své zástupce do shromáždění celocírkevního. Mimo mnoha jiných odborů (pro katechezi, vzdělávání laiků i duchovních, ekumenu, evangelizaci ad.) zná církev i další orgány: např. pastýřské rady, které shromáždění jednotlivého stupně povolávají k tomu, aby řešily mj. etické a kázeňské přestupky členů církve.

Jednotlivá shromáždění stupňů církve potom zřizují i další pomocné výbory, komise a shromáždění, kterým jsou svěřeny konkrétní úkoly v organizaci církve (podpora stavebních či jiných aktivit, Jeronymova jednota, organizace aktivit členů církve atd.)

Kéž struktura a uspořádání ČCE Církvi slouží ve vší odpovědnosti a k její transparentnosti a především k jejímu hlavnímu účelu: šíření dobré zprávy o životě plném naděje a radosti.

(Štěpán Brodský)