Bible kralická - Ž 55

Ž 55,1 (5,1) Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. (5,2) Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.
Ž 55,2 (5,3) Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,
Ž 55,3 (5,4) A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.
Ž 55,4 (5,5) Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.
Ž 55,5 (5,6) Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.
Ž 55,6 (5,7) I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.
Ž 55,7 (5,8) Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.
Ž 55,8 (5,9) Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.
Ž 55,9 (5,10) Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.
Ž 55,10 (5,11) Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.
Ž 55,11 (5,12) Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.
Ž 55,12 (5,13) Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:
Ž 55,13 (5,14) Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;
Ž 55,14 (5,15) Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.
Ž 55,15 (5,16) Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.
Ž 55,16 (5,17) Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.
Ž 55,17 (5,18) U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.
Ž 55,18 (5,19) Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.
Ž 55,19 (5,20) Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.
Ž 55,20 (5,21) Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.
Ž 55,21 (5,22) Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.
Ž 55,22 (5,23) Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.
Ž 55,23 (5,24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.