Bible kralická - Ž 140
Ž 140,1 (0,1) Přednímu z kantorů, žalm Davidův. (0,2) Vysvoboď mne, Hospodine, od člověka zlého, a od muže ukrutného ostříhej mne,
Ž 140,2 (0,3) Kteříž myslí zlé věci v srdci, a na každý den sbírají se k válce.
Ž 140,3 (0,4) Naostřují jazyk svůj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah.
Ž 140,4 (0,5) Ostříhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteříž myslí podraziti nohy mé.
Ž 140,5 (0,6) Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léčky své mi položili. Sélah.
Ž 140,6 (0,7) Řekl jsem Hospodinu: Bůh silný můj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých.
Ž 140,7 (0,8) Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje,
Ž 140,8 (0,9) Nedávej, Hospodine, bezbožnému, čehož žádostiv jest, ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj, aby se nepovýšil. Sélah.
Ž 140,9 (0,10) Vůdce těch, jenž obkličují mne, nepravost rtů jejich ať přikryje.
Ž 140,10 (0,11) Padej na ně uhlé řeřavé, a na oheň uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati.
Ž 140,11 (0,12) Člověk utrhač nebude upevněn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne.
Ž 140,12 (0,13) Vím, žeť se Hospodin zasadí o při chudého, a pomstí nuzných.
Ž 140,13 (0,14) A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upřímí přebývati před oblíčejem tvým.
