Bible kralická - Ž 12

Ž 12,1 (2,1) Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. (2,2) Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských.
Ž 12,2 (2,3) Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí.
Ž 12,3 (2,4) Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný,
Ž 12,4 (2,5) Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším?
Ž 12,5 (2,6) Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo.
Ž 12,6 (2,7) Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované.
Ž 12,7 (2,8) Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky.
Ž 12,8 (2,9) Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.