Bible kralická - Ž 107

Ž 107,1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
Ž 107,2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
Ž 107,3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
Ž 107,4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
Ž 107,5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
Ž 107,6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
Ž 107,7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
Ž 107,8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Ž 107,9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
Ž 107,10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
Ž 107,11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
Ž 107,12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
Ž 107,13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
Ž 107,14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
Ž 107,15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Ž 107,16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
Ž 107,17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
Ž 107,18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
Ž 107,19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Ž 107,20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
Ž 107,21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
Ž 107,22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
Ž 107,23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
Ž 107,24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
Ž 107,25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
Ž 107,26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
Ž 107,27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
Ž 107,28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
Ž 107,29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
Ž 107,30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
Ž 107,31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
Ž 107,32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
Ž 107,33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
Ž 107,34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
Ž 107,35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
Ž 107,36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
Ž 107,37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
Ž 107,38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
Ž 107,39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
Ž 107,40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
Ž 107,41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
Ž 107,42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
Ž 107,43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?