Bible kralická - Mt 22,1-13
Mt 22,1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
Mt 22,2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
Mt 22,3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
Mt 22,4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Mt 22,5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
Mt 22,6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
Mt 22,7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
Mt 22,8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Mt 22,9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
Mt 22,10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
Mt 22,11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
Mt 22,12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
Mt 22,13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
