Bible kralická - J 10,1-18
J 10,1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.
J 10,2 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.
J 10,3 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
J 10,4 A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
J 10,5 Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.
J 10,6 To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
J 10,7 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.
J 10,8 Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.
J 10,9 Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
J 10,10 Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.
J 10,11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
J 10,12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
J 10,13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
J 10,14 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.
J 10,15 Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
J 10,16 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
J 10,17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
J 10,18 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.
