Dietrich Bonhoeffer *1906 ve Vratislavi, vikář v Barceloně, docent systematické theologie v New Yorku, studentský farář v Berlíně, cizinecký farář v Londýně a theologický poradce Ekumenické rady církví, 1935 vedoucí ilegálního kazatelského semináře ve Finkenwalde, 1943 uvězněn pro odboj proti nacistickému režimu, o velikonocích 1945 v koncentračním táboře Flossenbürg popraven.
Píseň byla vůvodně básní, kterou zaslal 28. 12. 1944 mamince k 70. narozeninám z vězení gestapa. Nedlouho po zveřejnění (1946) se však stala populární závěrečná (u nás první) sloka, na niž později vzniklo mnoho nápěvů. Pravděpodobně prvním a dnes nejrozšířenějším je nápěv O. Abela. Tuto sloku znala německá křesťanská mládež v době nástupu komunistického režimu nazpaměť. Theofil Rothenberg, mládežnický farář, proto požádal Otto Abela o její zhudebnění pro svůj zpěvník Liederbuch für junge Christen. Protože však poslední (první) sloka bez ostatních snadno zpovrchní, zhudebnil Otto Abel nakonec celou báseň, svoji původní melodii ovšem musel upravit, aby se na ni daly zpívat i ostatní sloky, zjednodušit atd. V této podobě je v německém Evangelisches Gesangbuch pod číslem 65. Poslední sloka má čtyřhlasý doprovod.
U nás vyšla poprvé jako báseň v překladu Dagmar a Petra Pokorných O předivné tiché moci (ještě ne s přesunutou poslední slokou na začátek, jak je tomu ve zpěvnících), jako dodatek překladu Bonhoefferovy knihy Následování, spolu s dalšími básněmi, přeloženými Amedeem Molnárem (Křesťané a pohané a Zastávky na cestě). Zhudebněna byla pro zpěvník Nové písně I. (1964-1965) Milošem Rejchrtem, jeho autorství však bylo s ohledem na tehdejší politickou situaci až do vydání Dodatku k evangelickému zpěvníku (2000) tajeno. Uveden není ani v prvním vydání zpěvníku Svítá (č. 186), který sice vyšel po pádu komunistů, připravován však byl dříve. Bývala často opisována pro kopírákové mládežnické zpěvníčky, mnohdy z nepochopení s přepisovaným starým srdcem ve 3. sloce na mladé. Autor však měl na mysli staré (× nové) srdce v ezechielovsko-apoštolském smyslu - neobrozené slovem božím (v originále chce to staré děsit naše srdce, to co nepatří do nového, nýbrž do přežívajícího věku).
Více viz: Jürgen Henkys, Dietrichs Bonhoeffers Gefängnisgedichte, Berlin 1986.
