Téma: Ztráta smyslu života, strach, děsy

Od: Anonym: Anna <> ( ---.47.broadband10.iol.cz )
Kdy: 04. 11. 2018 19:46
Předmět: Ztráta smyslu života, strach, děsy

Navigace: link | přehled | fórum
Mám strach žít. Nemám proč žít.
Letos jsem nastoupila na magistra, svou školu mám ráda, ale bojím se, že to nezvládnu. Plním úkoly, snažím se, ale … Školu mám moc ráda, je pro mě nesmírně důležitá. Ráda se učím… bakaláře jsem zvládla, ale mám strach, že mgr. nedám. Ani nevím, jestli se na tu práci hodím, ale nějak nebyl čas to rozmýšlet a nechci rodiče zklamat. Chci si najít brigádu (na bc. jsem pracovala, pak jsem měla rok pauzu, pracovala jsem mimo obor) - ale mám strach, že na to nemám. Mám obavy někomu napsat, tíží mě to. Přitom jsem již pracovala na různých místěch (prodej, výroba, marketing) a vždycky to bylo docela fajn. Ale nevěřím si, mám dojem, že všechno skopu, že jen lidem přidělávám starosti. Mám strach vůbec napsat na inzerát. Nebo napíšu, pak couvnu…
Trpím silnými úzkostmi, ale antidepresiva na ně nikdy moc nezabrala, maximálně mě vygumovaly a já jsem pak byla jako tělo bez duše, neměla jsem úzkosti, ale neměla jsem ani emoce.
Vlastně nemám důvod tahle panikařit - doma je to fajn, mám skvělou ségru, rodiče mě podporují. Přítel mě podporuje, je moc hodný. Mí přátelé jsou skvělí, můžeme se navzájem na sebe spolehnout, jsme tu pro sebe.
Strašně se bojím žít a mám strach, že zešílím. Vím, že se musím pohnout z místa. Ale prostě když to udělám, často padnu úzkostma. Často z něčeho vycouvu, protože mi najednou dojdou síly… mám dojem, jakoby je neměla.
Od: Anonym: Anna--- )
Kdy: 04. 11. 2018 20:40
Předmět: Re: Ztráta smyslu života, strach, děsy

Anna napsal(a):
 Mám strach žít.  Nemám proč žít.     Letos jsem nastoupila na magistra, svou školu mám ráda, ale bojím se, že to  nezvládnu. Plním úkoly, snažím se, ale …  Školu mám moc ráda, je pro mě nesmírně důležitá. Ráda se učím… bakaláře  jsem zvládla, ale mám strach, že mgr. nedám.  Ani nevím, jestli se na tu práci hodím, ale nějak nebyl čas to rozmýšlet a  nechci rodiče zklamat.   Chci si najít brigádu (na bc. jsem pracovala, pak jsem měla rok pauzu,  pracovala jsem mimo obor)   - ale mám strach, že na to nemám. Mám obavy někomu napsat, tíží mě to.  Přitom jsem již pracovala na různých  místěch (prodej, výroba, marketing) a vždycky to bylo docela fajn.  Ale nevěřím si, mám dojem, že všechno skopu, že jen lidem přidělávám  starosti.  Mám strach vůbec napsat na inzerát. Nebo napíšu, pak couvnu…     Trpím silnými úzkostmi, ale antidepresiva na ně nikdy moc nezabrala,  maximálně mě vygumovaly a já jsem pak byla jako tělo bez duše,  neměla jsem úzkosti, ale neměla jsem ani emoce.    Vlastně nemám důvod tahle panikařit - doma je to fajn, mám skvělou ségru,  rodiče mě podporují. Přítel mě podporuje, je moc hodný. Mí přátelé jsou  skvělí,  můžeme se navzájem na sebe spolehnout, jsme tu pro sebe.    Strašně se bojím žít a mám strach, že zešílím.  Vím, že se musím pohnout z místa.  Ale prostě když to udělám, často padnu úzkostma.  Často z něčeho vycouvu, protože mi najednou dojdou síly… mám dojem, jakoby  je neměla.  
Doporučuji najít si nějakého dobrého psychiatra. Jaká antidepresiva jste zkoušela? A byla to skutečně antidepresiva? Lidé si totiž často pletou antidepresiva s anxiolytiky a sedativy, které tlumí, krom toho antidepresiv je už víc jak deset generací, nejčastější jsou antidepresiva třetí generace, tzv. SSRI, na určité typy potíží však je možné užít antidepresiva z jiných generací, případně atypická neuroleptika třetí generace. Farmak na psychiku je mnoho a je to třeba ozkoušet. Na vašem místě bych případnou farmakologickou léčbu neodmítala. Vysadit farmaka, když vám nebudou sedět, přeci můžete vždy.
Od: Anonym: Ladislav Dlouhý <> ( ---.knihovna-pardubice.cz )
Kdy: 26. 01. 2019 11:25
Předmět: Re: Ztráta smyslu života, strach, děsy

Anna napsal(a):
 Mám strach žít.  Nemám proč žít.     Letos jsem nastoupila na magistra, svou školu mám ráda, ale bojím se, že to  nezvládnu. Plním úkoly, snažím se, ale …  Školu mám moc ráda, je pro mě nesmírně důležitá. Ráda se učím… bakaláře  jsem zvládla, ale mám strach, že mgr. nedám.  Ani nevím, jestli se na tu práci hodím, ale nějak nebyl čas to rozmýšlet a  nechci rodiče zklamat.   Chci si najít brigádu (na bc. jsem pracovala, pak jsem měla rok pauzu,  pracovala jsem mimo obor)   - ale mám strach, že na to nemám. Mám obavy někomu napsat, tíží mě to.  Přitom jsem již pracovala na různých  místěch (prodej, výroba, marketing) a vždycky to bylo docela fajn.  Ale nevěřím si, mám dojem, že všechno skopu, že jen lidem přidělávám  starosti.  Mám strach vůbec napsat na inzerát. Nebo napíšu, pak couvnu…     Trpím silnými úzkostmi, ale antidepresiva na ně nikdy moc nezabrala,  maximálně mě vygumovaly a já jsem pak byla jako tělo bez duše,  neměla jsem úzkosti, ale neměla jsem ani emoce.    Vlastně nemám důvod tahle panikařit - doma je to fajn, mám skvělou ségru,  rodiče mě podporují. Přítel mě podporuje, je moc hodný. Mí přátelé jsou  skvělí,  můžeme se navzájem na sebe spolehnout, jsme tu pro sebe.    Strašně se bojím žít a mám strach, že zešílím.  Vím, že se musím pohnout z místa.  Ale prostě když to udělám, často padnu úzkostma.  Často z něčeho vycouvu, protože mi najednou dojdou síly… mám dojem, jakoby  je neměla.  
Anna napsal(a):
 Mám strach žít.  Nemám proč žít.     Letos jsem nastoupila na magistra, svou školu mám ráda, ale bojím se, že to  nezvládnu. Plním úkoly, snažím se, ale …  Školu mám moc ráda, je pro mě nesmírně důležitá. Ráda se učím… bakaláře  jsem zvládla, ale mám strach, že mgr. nedám.  Ani nevím, jestli se na tu práci hodím, ale nějak nebyl čas to rozmýšlet a  nechci rodiče zklamat.   Chci si najít brigádu (na bc. jsem pracovala, pak jsem měla rok pauzu,  pracovala jsem mimo obor)   - ale mám strach, že na to nemám. Mám obavy někomu napsat, tíží mě to.  Přitom jsem již pracovala na různých  místěch (prodej, výroba, marketing) a vždycky to bylo docela fajn.  Ale nevěřím si, mám dojem, že všechno skopu, že jen lidem přidělávám  starosti.  Mám strach vůbec napsat na inzerát. Nebo napíšu, pak couvnu…     Trpím silnými úzkostmi, ale antidepresiva na ně nikdy moc nezabrala,  maximálně mě vygumovaly a já jsem pak byla jako tělo bez duše,  neměla jsem úzkosti, ale neměla jsem ani emoce.    Vlastně nemám důvod tahle panikařit - doma je to fajn, mám skvělou ségru,  rodiče mě podporují. Přítel mě podporuje, je moc hodný. Mí přátelé jsou  skvělí,  můžeme se navzájem na sebe spolehnout, jsme tu pro sebe.    Strašně se bojím žít a mám strach, že zešílím.  Vím, že se musím pohnout z místa.  Ale prostě když to udělám, často padnu úzkostma.  Často z něčeho vycouvu, protože mi najednou dojdou síly… mám dojem, jakoby  je neměla.  
Co ještě tak zkusit skupinovou psychoterapii?Vím,není to taky pro každého,najít vhodného terapeuta(poradit se)a za pokus to stojí.Zjistíte třeba,jaké problémy mají jiní lidé a budete se dívat na věci i z jiného úhlu.Přeji Vám hlavně odvahu pro takové rozhodování.
Od: Uživatel Evangnetu Lukáš Král <>
Kdy: 01. 03. 2019 17:30
Předmět: Re: Ztráta smyslu života, strach, děsy

Dívám se, co je tu skutečně důležitého, a chci se zeptat, jak se Vám nakonec podařilo obtíže překonat?