Téma: krásná slova a skutečný život

Od: Anonym: housenka <> ( ---.bluetone.cz )
Kdy: 05. 11. 2005 14:52
Předmět: krásná slova a skutečný život

Navigace: link | přehled | fórum
Zdravím případné diskutující. Skoro samí muži a jen pár názorů vycházejících z vlastní životní zkušenosti. Zato hodně namyšleného poučování. Jsem na ně alergická. K víře mě před lety dovedla otevřenost a tolerance sboru, do kterého jsem přišla. Posledních pár let mě od víry odvádí pokrytectví a hra na evangelické tradice v rodině mého manžela. Řadu let jsem nechápala, hledala chyby u sebe. Já konvertitka jsem se snažila vést děti k víře svého muže, a byla mi zazlívána nedostatečná "pravověrnost". Můj muž se věnoval práci, svým zálibám, televizi, počítači. Nezbýval mu čas na vlídné slovo pro děti, společné jídlo, rozhovor, natož modlitbu. Zato ve sboru také dokázal vést krásné řeči o křesťanském životě. Naše rodina se rozpadla. Vy máte možná ještě čas vstát od počítače, zahrát si s dětmi člověče nezlob se, vyjít si na procházku se svou ženou a cestou se kouknout, jestli někde nestojí hladový, žíznivý, nahý, cizinec, opuštěné dítě,…..
Od: Anonym: Marek Ryšánek <> ( ---.ostrava.tiscali.cz )
Kdy: 05. 11. 2005 16:09
Předmět: Re: krásná slova a skutečný život

No bohužel se někdy vnější zdání tradice rozchází se skutečným životem víry. Největší překážkou někdy býváme my křesťané samotní. Nemám k tomu co říct, bohužel. Přeji ti, aby tě chuť žít život víry neopustila i přes to, co tě potkalo. Bohužel takový případ není v mém okolí ojedinělý. Vždycky přemýšlím jak pomoct a nakonec zjistím, že jsem bezmocný. A co sbor na to? Co kazatel? Co vaši přátelé ve sboru? Máš to s kým probrat? Jestli chceš napiš mi na můj email.
Od: Anonym: housenka <> ( ---.bluetone.cz )
Kdy: 14. 11. 2005 22:39
Předmět: Re: krásná slova a skutečný život

Pro Marka: Díky, že jsi zareagoval na můj příspěvek. V podstatě to, co se týká víry, nemám s kým probrat. (Všelijaké obecnější věci jsem probírala s leckým, od přátel až po psychology.) Takže ráda využiji tvou nabídku a napíšu na mail, jakmile budu mít o trochu delší chviličku nazbyt.
Od: Uživatel Evangnetu Petr Hanč <>
Kdy: 10. 11. 2005 00:07
Předmět: Povrchnost, motivace

Milá Housenko, i diskuse mohou být užitečné. Já jsem třeba díky jedné internetové diskusi začal prožívat Večeři Páně způsobem, který mě obohacuje. Souhlasím, že víra je u mnoha lidí dost povrchní. Nemají pocit, že je třeba ve víře o něco usilovat, že je třeba se zdokonalovat. Proč taky? Už nevěříme (my českobratrští evangelíci), že když nebudeme žít dost zbožně, přijdeme po smrti do pekla. Nepřemýšlíme, co bude po smrti. Chodíme do kostela a žijeme celkem slušně, tak i kdyby byl po smrti nějaký soud, tak pro nás nejspíš dopadne dobře. Že Ježíš říká něco o sloužení dvou pánům, o rozdání majetku a jeho následování, o nutnosti hledání království Božího? To je takový divný, je to nadsázka. To přece nejde, takhle žít. A taky nám přece pan farář říká, že nelze dosáhnout spasení svými skutky. Že Bůh musí přijít k nám, ne my za ním. My jsme hříšníci a nic s tím neuděláme. Naše křesťanství toho na nás moc nepožaduje. A proč to tak je? Jeden z důvodů je, že o víře jen přemýšlíme a nesnažíme se jí prožívat a žít. Že není kladen důraz na modlitbu. Nevzpomínám si třeba, že by nás farář vybízel, abychom se doma modlili. Další důvod je, že vysvětlení, proč máme věřit, nás nemotivuje. Mě třeba nemotivuje vysvětlení, že Bůh s námi udělal smlouvu a když ji budeme porušovat, tak se na nás bude zlobit a povede to ke smrti. Že jsme hříšníci a potřebujeme, aby nám Bůh odpustil.
Petr
Od: Anonym: housenka <> ( ---.bluetone.cz )
Kdy: 15. 11. 2005 00:05
Předmět: Re: Povrchnost, motivace

Pro Petra: Dík za odpověď. Nemám nic proti internetovým diskusím, naopak, občas některé ráda využívám, když chybí možnost skutečného rozhovoru. Jen mě vytočilo několik příspěvků od lidí, kteří mají ve všem "jasno" a s přehledem poskytují ostatním nevyžádané rady do života i v oblastech, o kterých nejspíš z vlastní zkušenosti nevědí téměř nic. Zažívala jsem podobný způsob uvažování řadu let ve svém blízkém okolí, a nepřinesl dobré ovoce. A teď, abychom nemluvili stále jen vážně: dnes jsem zpětně znovu prolétla diskuse a zjistila, že to vy jste zmínil housenku v muzeu. To přirovnání se mi líbilo a představila jsem si pěkné zelenočerné housenky, které v létě ožíraly lichořeřišnici na mé zahrádce, a ničím jiným se živit nechtěly a asi ani nemohly, jak se pohoršují nad skutečností, že jejich jinak zbarvené housenčí sestry si pochutnávají na jabloni a protiví se tak řádu pro housenky. Takže jsem si vlastně od vás vypůjčila své jméno, protože mi připadá, že jsem také housenka, která nedohlédne na konec zahrady, někdy pohrdá chutěmi jiných, jen možná na rozdíl od některých věřím, že i z těch hnědých, světlezelených, ba i chlupatých, se může jednou stát motýl :)
Od: Uživatel Evangnetu Petr Hanč <>
Kdy: 20. 11. 2005 13:56
Předmět: Re: Povrchnost, motivace

Milá Housenko,
i já jsem taková housenka, která pohrdá chutěmi jiných. Jen nepožírám lichořeřišnici, ale maliny (ty já rád), takže jsem spíš červík. :-) Snad se toho pohrdání jednou zbavím. To přirovnání o housence a muzeu jsem myslím četl v knížce Tomáše Halíka.
Tady je zajímavý článek o druhu křesťanství, který asi popisujete: http://www.twr.cz/texty/otaznik/krestan.htm
K mému příspěvku: Věříte, že existuje peklo, kam po smrti přidou špatní lidé?