Téma: ČCE a synodní dokument o homosexualitě

Od: Anonym: Adam Balcar <> ( ---.fdlnet.cz )
Kdy: 19. 10. 2005 15:06
Předmět: ČCE a synodní dokument o homosexualitě

Navigace: link | přehled | fórum
Jen chci ještě také s dovolením přispět svou … do mlýna. V něčem možná budu tak trochu opakovat, co již napsali mí předešlí přispěvatelé. Studie (dokument), zvláště ta starozákonní, ve mně vytváří celkový dojem, jako by bible (odpusťte, že píšu bible s malým "b") vlastně neměla k danému tématu co říci, jakobychom dnes žili v docela jiném světě a v jiné společnosti (ne už uprostřed starého Izraele a pozdějšího Židovstva, v němž bible vznikala). Proč se ale k problematice vyjadřují biblisté, jestliže se prý v bibli k tématu homosexuální orientace jakožto vnitřní (vrozené) dispozice (vnitřního založení či nastavení) více méně nic nepíše a pokud ano, tak podmíněně dobou , ve které už nežijeme? Jen tak z tradice? Zde se nabízí otázka, jak dlouho ještě bibli budeme číst (nebudeme-li se zrovna odborně zabývat jejím dobovým pozadím) a jak dlouho pro nás Slovo v ní ještě bude platit svrchovaně. Nebo bychom to měli ještě obrátit? Kdy začneme brát bibli konečně vážně jako celek a objevíme v ní také normu pro svůj život? Zvláště Evangelická církev, která vzešla z reformace, by dnes měla začít zvažovat smysl své existence, jestliže vznikla mimo jiné také na základě přesvědčení, že bible je pro ni dokonce normou nad normy ostatní. Podle naší studie se zdá jako by se namísto normy bible kladla norma doby či jakéhosi více či méně pravděpodobného závěru věd (konkrétně zde historické vědy a medicíny). Doba je dnes naší normou? Mění se norma s dějinami nebo se Boží dějiny vyvíjejí podle nějaké normy, která byla člověku zjevena, a člověk a jeho okolí, pokud "poslouchá" a podřizuje se této normě, se pak také podle toho mění? Teď nemyslím jen na nějakou zákonickou normu, myslím spíš na kurz vývoje těchto dějin a jejich cíl. Pokud se jedná o Lv 18,22, jeho kontext, tak jsme vedeni k tomu, při předkládaném vykladačském klíči, odsunout do sféry starodávných kultických šarvátek např. i incest, jehož různými variacemi se zabývá valná část 18. kapitoly. Vůbec se mi zdá, že veškerou argumentační výbavu, jíž je dnes hájena homosexualita, lze s úspěchem užít i pro obhajobu incestu, zoofilie apod. I tyto skutečnosti jsou v naší společnosti a době přítomny. Proč nemluvíme také o nich v této souvislosti? Kolik lidí by dneska např. na své domácí mazlíčky nedalo za žádnou cenu dopusti!?
Jestliže se podle studie našich předních biblistů bible k našemu problému nevyjadřuje a tam, kde se snad vyjadřuje k homosexualitě, tak tam pro nás dnes není směrodatná, tak se tedy ptáme medicíny. Ve studiích medicínských nacházíme různé teorie, které by měly všechny částečně přispět k porozumění dané problematice. Některé ještě nejsou dostatečně ověřené, jiné znějí však už jako hotové závěry. Všiml jsme si však jistého rozporu mezi stanoviskem, že člověk je od svého narození předurčen buďto k heterosexuální orientaci, nebo k homosexuální na jedné straně, a stanoviskem na straně druhé , že každý se od narození pohybujeme na určité škále, a tedy že někdo je homosexuálem více nežli jiný, a opačně viděno: někdo je zase heterosexuálem více, nežli někdo jiný, což v zásadě znamená: každý je vlastně jak homosexuál, tak heterosexuál. Otázkou tedy pak jen zůstává, zda více nebo méně. Navíc i v průběhu života se prý ta či ona orientace projevuje různě výrazně (silně). Pokud platí druhá teorie, má pak smysl rozlišovat lidi skutečně jen do dvou kategirií: buď hetero , anebo homo? Nejsme pak tak nějak všichni bisexuálové? Má také smysl přísně trozlišovat na jedince,kteří se pouze chovají jako homosexuálové (třeba jen nějakou dobu) a na lidi, kteří jimi jsou na základě vrozené dispozice, jestliže i homosexuální chování je projevem vždy také nějakého vnitřního popudu, ať citového, ideově kulturního, popudu momentální vášně apod?
Zdravím všechny diskutující! A.B.