Téma: žasnu!

Od: Anonym: Václav Ondráček <> ( ---.dip.t-dialin.net )
Kdy: 29. 11. 2003 19:53
Předmět: žasnu!

Navigace: link | přehled | fórum
Neprohlížím Evangnet pravidelně, takže žasnu možná pozdě, ale žasnu. Žasnu nad tím, že člověk jako Tomáš Tožička, který toho (nejen) pro církev tolik udělal, má problémy. Nejsem členem ČCE ("jen" absolventem ETF), takže mi nepřísluší soudit její řády; ono i ve statutech jiných církví se toho najde, co umožní těm, kdo to umí, zamést s každým nepohodlným. K analýze Jana Dusa téměř není co dodat. Snad jen pár maličkých poznámek. Nevím, bohužel, co přesně Tomáš Tožička směrem ke svému domovskému mosteckému sboru ČCE podnikl. (Ale mám dojem, že ostatní pisatelé příspěvků, včetně paní Roskovcové ze synodní rady to nevědí taky.) Přesto chci k ceé věci pznamenat: 1) Zvláštní postup církevních orgánů je samozřejmě nasnadě vysvětlovat jako lstivé zneužití nestandardní žádosti Tomáše Tožičky; je však možný ještě druhý výklad - že jde o byrokratickou pohodlnost: nežli vymýšlet pro kverulanta nějaký speciální status, novou kolonku, radši se ho zbavíme. 2) Aniž přesně vím, co Tomáše k tomuto kroku vedlo, tvrdím, že udělal průlomový krok. Mluvíme stále o sjednocování křesťanstva, ale když někdo učiní takovýto duchovní krok sám v sobě - rozhodne se plně se účastnit najedné větvi církevní tradice aniž by proto opustil druhou - hle, jaký je to podivín, vpravdě černá ovce. Pčichází mi v této souvislosti na mysl výrok mystika Abrahama von Franckenberga, jenž před smrtí prohlásil (bylo to v době vypjatých nábožeských bojů): religione sum COR (jsem náboženství srdce, leč toto slovo v sobě je akronymem všech tří tehdy soupeřících náboženských směrů: Catholicus, Orthodoxus (tak se tehdy označovali Luteráni), Reformatus. Vím, že se takové "uniatské" výroky málokdy líbívají církevním představitelům; vždy se najde nějaké to "ale". T.T. ale tím nepráskl dveřmi (pane Zoubku), on se pokorně zeptal synodní rady, co oni na to. MOžná se dostal neobratnou formulací své žádosti do rozporu s řády, ale to nebylo možné ho zkontaktovat a společně vypracovat formulaci zdařilejší? Pan Zoubek také píše, že posláním církví je smiřovat. Ó kež by veškerá církevní představenstva vždy tak jednala! Nevím, co přivedlo T.T. se sborem v Nostě do sporu, ani zda vůbec k nějakému sporu došlo. Ono někdy totiž v podobných malých sborech navíc v ptůmyslové oblasti, často ani není s kým mluvit. Žijete a obklopuje vás bublina mlčení. Co když T.T. prožíval něco podobného? Co když chtěl zůstat věrný myšlence evangelictví, ale nenalézal okole sebe žádné lidi, kteří by ji naplňovali? Co když prostě jenom hodlal sdílet křesťanské společenství stěmi, kteří byli této jeho ideji aspoň trochu blízko? A tak dále a tak dále - takových spekulací by se dolo rozvíjet tisíce. Všecky a troskotají na řády stanovené vázanosti člena na konkrétní sbor. Tady si myslím, že by se s tím opravdu mělo něco udělat. V dnešní době nebývalé mobility lidí - fyzické i duševní, je tato foprma přece jen poněkud zastaralá. Tak potom může dojít k paradoxu, že členy sboru a tím tedy i církve, jsou lidé, kteří si s církví už třicet let jen sporadicky korespondují, zacímco hledající křesťan, toužící naplňovat své ideály se octne mimo její hranice. Tolik jsem k tomu chtěl říci. Na závěr opakuji, že si nemyslím, že by se vedení ČCE zachoval hůře, nežli ja by jednalo jiné církevní vedení na jejím místě. Přesto je ale škoda, že se nezachovalo ještě o trochu lépe.