Téma: terapie homosexuality

Od: Anonym: Jiří Polák <> ( --- )
Kdy: 19. 11. 2018 20:58
Předmět: terapie homosexuality

Navigace: link | přehled | fórum
Gerard J.M. van den Aardweg, Ph.D. TERAPIE HOMOSEXUALITY Rádce pro postižené a poradce Original English edition: The Battle for Normality: A Guide for (Self-)Therapy of Homosexuality C 1997 Ignatius Press, San Francisco Všechna práva vyhrazena. Original German edition: Selbsttherapie von Homosexualität. Leitfaden für Betroffene und Berater C 1996 Hänssler-Verlag, Neuhausen-Stuttgart Preklad z nemeckého originálu povolen nakladatelstvím Ignatius Press. preklad C Krista Blažková, 2002 první vydání C Hnutí Pro život CR, 2003 ISBN 80-239-1403-0 OBSAH PREDMLUVA K CESKÉMU VYDÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 PRVNÍ CÁST: NÁZORY Nekteré zvláštnosti homosexuality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Ne normální . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Sebeoznacení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Homosexualita v genech? V mozku? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Psychologické faktory v detství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Mužský/ženský komplex ménecennosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Sebedramatizování a proc je komplex ménecennosti „komplexem“ 36 „Hledání lásky a príchylnosti“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Homosexuální „láska“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Sexuální závislost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Homosexuální vztahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Zustat teenagerem: infantilismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Nezmenitelne urcen behem prvních let života? . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Neurotický z duvodu diskriminace? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Homosexuálové, kterí nejsou neurotictí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Normální v jiných kulturách? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Homosexualita a svedomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Náboženská víra a homosexualita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 DRUHÁ CÁST: PRAKTICKÁ PRAVIDLA PRO TERAPII Strízlivé poznámky o „psychoterapii“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Potreba psychoterapeuta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Propracování detství a puberty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Poznání sebe sama v soucasnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Morální sebepoznání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Zacít bojovat: nadeje, sebekázen, uprímnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Bojovat s neurotickou sebelítostí – humor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Pokora a trpelivost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Boj s homosexuálními pocity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Boj s infantilním já . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Obnovení pohlavní role . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Zmena pohledu na druhé a vztahu k nim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Zmena vztahu k druhému pohlaví – manželství . . . . . . . . . . . . . . . 106 LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109
5 PREDMLUVA K CESKÉMU VYDÁNÍ Jako psycholožka Sexuologického ústavu Fakulty všeobecného lékarství Univerzity Karlovy jsem pres ctvrt století pracovala s pacienty a pacientkami s porušenou sociopsychosexuální identifikací na poli výzkumu i psychoterapeuticky. V souvislosti s touto prací se mi dostávala do rukou literatura tohoto zamerení. Mám-li nyní ríci slovo úvodem ke knižnímu titulu „Terapie homosexuality“, nechci s autorem ani diskutovat ani polemizovat. Obojí by se sice nabízelo – ze sexuologického i z psychologického hlediska, ale ctenárum by to moc k užitku nebylo. Mohlo by to vést k odložení této knížky a to by bylo ke škode. Autorem je sice urcena k sebelécbe osob homosexuálních, což je velice záslužné, ale její dosah je daleko širší. Publikace muže být nápomocná všem, kterí trpí jakýmikoliv nedostatky ci odchylnostmi v sociopsychosexuální sfére a touží si v sobe udelat porádek. Otevírá výhled do nadeje a podává pomocnou ruku zejména tem, kterí jsou rozhodnuti na sobe pracovat. Kupodivu jich není tak málo, jak se zdá pri povrchním pohledu. Podobných výhledu neposkytuje mnoho publikací tohoto typu. V dobe, ve které prímo lavinovite pribývá težkých manželských nesouladu a následných rozvodu, v dobe, kdy stále více detí vyrustá v neúplných ci rozvrácených a poruznu strukturovaných rodinách, narustá množství jedincu neerotizovaných i lidí více nebo méne neplnohodnotne diferencovaných v jejich sociopsychosexuálním vývoji (nemusí jít ješte zdaleka o homosexualitu). Zvyšuje se i procento tech, jejichž zrání do mužské ci ženské role je bud opoždeno, nebo v ruzných etapách tohoto vývoje zapouzdreno a znatelne nepokracuje (psychosexuální infantilismy), i vážne otreseno jinými traumatizujícími okolnostmi v ruzných stádiích formování osobnosti. Pod temito vlivy proniká do života mladých lidí úzkost, strach až panický, a ubírá jim radost ze života i síly ke zdárnému prekonávání životních krizí a rustu k plnohodnotné dospelosti. Chaotická spolecenská atmosféra plná pochybných morálních zásad, „pružných“ a nesrozumitelných zákonu, násilí všeho druhu a opetovné setkávání mládeže s bezpáterností a lží na všech spolecenských úrovních, vede u nezakotvené mladé enervace až k zálibe v „kulture smrti“ a celkové podprahové beznadeji. Zpochybnení až degradace instituce manželství, která se prosazuje na široké fronte médií, neprispívá k touze mladého cloveka po uzavrení 6 manželství na celý život a po založení velké rodiny s více detmi. Naše spolecnost sice již má vedomí, že snižování porodnosti povede v blízké budoucnosti k težkým sociálním problémum, ale pro vývoj pozitivnejším smerem se mnoho zatím nedeje. Neríkám, že tato publikace je na tyto potíže všelékem. Jiste ne. Zraneným neklidným duším však muže pomoci zbavit se niterného chaosu a naprít jejich úsilí k osobnostnímu rustu. Ukáže jim cestu jak se zhostit neuvedomelého pocitu ukrivdenosti, sebelítosti i treba nejasného a nepriznaného pocitu ménecennosti. Napomuže k jejich ozdravení. Do jakých rukou tedy knížka patrí? Muže být neocenitelnou oporou hledajícím, kterým nestací lákave pohodlné, ale nebezpecne zjednodušené rešení, které se nabízí na prvoplánové rovine. Dává jim nejenom poucení, ale i konkrétní pokyny kudy a jak se ubírat k psychické vyrovnanosti. Muže být poucením i tem, kterí jsou v pozicích nejvyšších a na nichž v soucasnosti leží zodpovednost za další vývoj spolecnosti. Konecne muže být cennou pomuckou všem, kterí se mohou jakkoliv podílet na výchove a vedení mladé generace. Preji tomuto dílku, aby je našli všichni potrební a také ti, kterí jsou na jakékoliv životní križovatce. PhDr. Iva Šípová 7 ÚVOD Tato kniha má nastínit smernice pro homosexuální terapii, která je v podstate sebeterapií. Je zamerena na homosexuálne cítící osoby, které by chtely na sobe pracovat, ale nemohou najít vhodného terapeuta, který by jim konstruktivne pomohl. To delají jen nekterí. Je to zpusobeno hlavne tím, že se téma homosexuality na universitách opomíjí nebo dokonce ignoruje. A i když se toto téma zmíní, vychází se z toho, že homosexualita je zcela normální. Proto má až príliš mnoho mediku, sociologu, psychoterapeutu a také teologu nedostacující znalosti o homosexualite. To, že sebelécba u každého lécení homosexuality prevládá, zpravidla neznamená, že to clovek muže „zvládnout sám“. Kdo chce premoci emocionální problémy, potrebuje realistického, plne chápajícího pruvodce, aby mohl ulevit svému srdci. Pruvodce mu pomuže odhalit duležité aspekty jeho citového života a popudy a doprovází ho v jeho zápase o sebe sama. Tento duševne-duchovní pruvodce nemusí být povoláním terapeut. Musí mít zdravé názory na sexualitu a morálku; když tomu tak není, muže spíše uškodit než pomoci. V uvedených prípadech by to mohl být doktor nebo duchovní pastýr, který je vyrovnanou osobností a má schopnost zhodnotit cloveka realisticky. Když nikoho takového nenajde, je vhodné požádat nejakého rozumného, psychicky zdravého prítele nebo príbuzného, aby se tohoto doprovázení ujal. Proto se tato kniha obrací i na zainteresované terapeuty a ostatní, kterí jsou schopni homosexuálne orientovaného cloveka podporit; nebot i oni potrebují fundamentální znalosti. Uvádím zde podle mého názoru duležité body, které se vztahující k pochopení a terapii homosexuality. Pritom se opírám o více než tricetileté studium a terapeutické zkušenosti s témer tremi stovkami pacientu, se kterými jsem se delší dobu intenzivne setkával. Výsledky bádání týkající se psychologických testu a homosexuality, rodicovských a jiných vztahu uvnitr rodiny, sociálního prizpusobení se u mladistvých atd. jsou zverejneny v mé knize Das Drama des gewöhnlichen Homosexuellen (Drama obycejného homosexuála). Dobrá vule Bez dobré vule není žádná zmena možná. Dobrou vulí je možné dosáhnout ve vetšine prípadu zlepšení, u menšiny dokonce vylécení, tzn. hluboké vnitrní zmeny všeobecné neurotické emocionality spolu s promenou sexuálních zájmu. Ale kdo má tuto „dobrou vuli“? Vetšina postižených, vcetne tech, kterí svou orientaci militantne priznávají, mají jakousi touhu 8 být normální, i když je tato touha potlacena. Ale jen menšina je ochotna se opravdu s velkou trpelivostí zmenit – nejen impulsivne (takový impuls se muže vrátit, stejne rychle ale zase zmizí). Dokonce i mezi temi, kterí mají ten nejlepší úmysl svou homosexualitu premoci, se setkáváme s urcitými rozpaky, se skrytou obhajobou lákavých homosexuálních žádostí. I dobrá vule je tedy vetšinou jen slabá a pochopitelne podléhá všem druhum spolecenského tlaku, aby clovek svou homosexualitu „akceptoval“. Stále platí tyto predpoklady: pohled na homosexualitu jako na neco neprirozeného; vule ucinit ze stávajícího manželství to nejlepší; zdravé morální, nebo také náboženské presvedcení. Motivací není ani tvrdošíjné sebezavržení, sebenenávist, ani to, že se clovek úzkostne poddá morálním pravidlum narízeným spolecností nebo vírou. Je to klidné, silné vedomí, že homosexualita je neslucitelná s psychickou zralostí nebo morální cistotou, nejlepším hnutím svedomí a odpovedností pred Bohem. Výsledky Vetšina tech, kterí uvažují o lécbe, a také ostatní zainteresovaní jsou samozrejme zvedaví na „procento vylécení“. Jednoduché statistiky však zprostredkovávají jen cástecné informace, které jsou pro vyvážený úsudek nutné. Podle mých zkušeností se „radikálne“ zmenilo asi 15-20 % všech, kterí s lécbou zacali a kterí i mnoho let po lécbe nemeli homosexuální cítení (30 % lécbu po nekolika mesících prerušilo). Byli to normální heterosexuálové. Tyto osoby se i ve všeobecné emocionalite a zralosti znacne zlepšily. To je podstatné, jelikož homosexualita není izolovanou záležitostí, ale vyjádrením specificky neurotické osobnosti. Zažil jsem napr. nekolik prípadu zázracne rychlé a celkové premeny z homosexuality na heterosexualitu, u nichž však prevládala dosud drímající paranoidní reakce (reakce patologické neduvery). Jednalo se o „symptomatickou zmenu“ a díky tomu si uvedomujeme klinickou skutecnost, že homosexualita je mnohem více než funkcní porucha v sexuální oblasti. Vetšina tech, kterí se pokoušejí pravidelne používat metody, o kterých se zde mluví, se mení prumerne ve trech až peti letech. Jejich homosexuální touhy a predstavy se velmi zmenšily, resp. již témer neexistují, heterosexuální zájmy se probudily nebo znacne zesílily a jejich celková osobnost je méne neurotická. Nekterí z nich, ne všichni, se mohou príležitostne znovu k homosexualite vrátit, napr. pri stresu. To ale pro ne znamená zacít celý zápas znovu. Tento obrázek je mnohem optimistictejší než obrázek emancipovaných homosexuálu, kterí pevne lpí na dogmatu o nezmenitelnosti. Na 9 druhé strane není úspech tak jednoduchý, jak doposud tvrdili nadšenci tzv. „Ex-Gay“ hnutí. Zaprvé potrebuje proces premeny pres mnohé jednotlivé pokroky casto nejméne tri až pet let. Je potreba vytrvalé vule, která je pripravena spokojit se s malými pokroky, s malými premáháními se v každodenním živote namísto ocekávání bleskového dramatického vylécení. Dnešní možnosti zmeny nepredstavují zklamání, když si uvedomíme, že osoba, která se (sama) lécí, se skutecne zabývá premenou nebo prevýchovou osobnosti, která vyrostla zvrácene. Také je nesprávné se domnívat, že i když výsledkem není spolehlivé vymizení všech homosexuálních pohnutek, námaha terapeutické práce se nevyplatí. Práve naopak! Homosexuálne orientovaný clovek tím muže jen získat: jeho sexuální nutkavé predstavy zmizí témer ve všech prípadech a jeho pohled na život se stane radostnejší a zdravejší. Mezi úplným uzdravením a nepatrným nebo jen docasným pokrokem – což je výsledek asi u 20 % tech, kterí v lécení zustávají – existuje mnoho stupnu uspokojivého zlepšení. Ale dokonce i vetšina tech, u nichž jsou pokroky nejmenší, své homosexuální kontakty každopádne znacne omezuje. To je velmi prínosné, a to jak morálne, tak zdravotne. Strucne receno, je to jako s ostatními neurózami: s fóbiemi, nutkavými neurózami, depresemi a jinými sexuálními úchylkami. Nejrozumnejší je snažit se neco proti tomu delat, i když to stojí námahu a znamená to, že se clovek vzdá zážitku vyvolávaných jeho choutkami a predstavami. Výsledky „Ex-Gay“ hnutí a jiných terapií Vzrustající Ex-Gay hnutí, které je složeno z mnoha volne organizovaných skupin a organizací pro postižené, kterí se chtejí zmenit, muže již poukázat na pribývající pocet zcela zmenených, dokonce vylécených osob. Používají psychologické a krestanské koncepty a metody, ve své praxi však zduraznují také vnitrní zápas. Krestan má asi výhodu pri lécení homosexuality, protože jeho víra v Boží slovo – ne prevrácené! – je mu v živote oporou a posiluje jeho vuli, aby se zbavil toho, co vnímá zretelne jako svou stinnou stránku. Pres nekteré nevyrovnanosti, jako je obcasný príliš nadšený, unáhlený sklon k „dokazování“, se musíme neco od tohoto hnutí naucit (podobnou lekci nám ostatne udeluje i soukromá ordinace): lécení homosexuality je psychologicko-duševní (-morální) záležitost, dokonce více než terapie nekterých jiných neuróz. Klade nároky na svedomí cloveka a jeho duševní úsilí, které ho ucí, že homosexuální zpusob života je neslucitelný s opravdovým pokojem svedomí a se skutecnou vírou. Proto se mnozí homosexuálové pokoušejí smírit to neslucitelné, pricemž 10 si mylne predstavují, že mohou být zároven zbožní a homosexuálne aktivní. Vyumelkovanost a sebeklam je zde ale ocividný; nakonec žijí jen jako homosexuálové a na svou krestanskou víru zapomínají nebo si vytvárejí jakousi vlastní verzi krestanství, která je homosexualite príznive naklonena, aby tak uklidnili své svedomí. V terapii homosexuality nabízí kombinace psychologických náhledu a duchovne-morálních složek pravdepodobne ty nejplodnejší perspektivy. Rád bych se vyhnul domnence, že v mém pojetí nemají jiné náhledy a metody hodnotu. Shodných bodu v ruzných moderních psychologických teoriích a terapiích je více než jejich rozdílu. Jmenovite je prakticky všemi sdílen základní názor, že homosexualita je problém „pohlavní identifikace“. Stejne tak se terapeutické metody v praxi liší od sebe méne, než by se pri zbežném pohledu do prírucek zdálo. Metody se urcite z velké cásti prekrývají. Já zde prezentuji tu, podle mého názoru nejlepší, kombinaci ruzných pohledu a pojmu, které mohou vést k nejúcinnejší forme (sebe)lécby. Koneckoncu totiž závisí velkou merou na vlastním pohledu, jak dalece se postižený muže zmenit. Ješte neco, na co zbývá odpovedet Lécení homosexuality: právo – „krestanská“ psychologická metoda – proc je nutné tolik informací o homosexualite pri sebelécbe. „Terapie“ není u homosexuálne orientovaných osob v soucasné dobe práve populární. Nebo se „terapií“ nazývá snaha prizpusobit postiženého homosexuálnímu životnímu stylu a smírit jej s ním. Skutecná terapie, kterou lze prirovnat k terapii jiných neuróz a psychických závislostí – napr. fobie, anorexie (nervosa), alkohol a podobné, je úsilím alespon o zmenu, o ovládnutí homosexuálních pocitu. Takovou terapii napadají v médiích bud jako nelidskou (neprirozenou, potlacující, diskriminující, fašistickou!), nebo jako neuskutecnitelnou. Kdo se odváží v takové atmosfére mluvit o tom bez predsudku? My bychom to však presto meli udelat, milý ctenári, vy a já. Vycházím z toho, že jste kritický clovek, který mé vývody neakceptuje beze všeho, ale který na druhé strane také pojetí „homosexualita je prirozená“ neprijímá tak jednoduše. Pojetí, že homosexualita je neuróza, kterou clovek nemusí prijmout jako osud, ale muže ji s úspechem lécit nebo premáhat, nikoho nedonucuje násilím. Muže být kriticky zkoumáno; nadávání, ironie, dramatické výkriky však nepredstavují žádné vecné zkoumání. A lécení nebo sebelécba – což z velké cásti prece vždy lécení je – nikdy pod nátlakem k nicemu 11 nevede. Postižený sám muže totiž zcela prakticky zacít na sobe pracovat poté, co svým kritickým rozumem vypozoroval nekteré souvislosti u sebe sama a u svého vývoje a porozumel jim. Mnozí mají z tohoto pohledu na sebe sama strach, protože pak stojí pred otázkou, zda proti své homosexualite musí bojovat. Homosexuálne orientovaní lidé jsou nekdy skutecne bezduvodne diskriminováni. Skutecnost ale není tak cernobílá, jak se mnozí domnívají. Existuje však ješte jeden zcela jiný druh diskriminace. Je to diskriminace tech homosexuálne orientovaných osob, kterí si kladou otázky o svém stavu a rádi by sami sebe lépe poznali, a tech, kterí svou orientaci ani nechtejí nebo nemohou akceptovat. Ti druzí jsou, podle mých zkušeností, predevším krestané ruzných vyznání – reformovaní, katolíci, evangelíci, baptisté, ortodoxní, anglikáni, presbyteriáni a verící židé: ze všech techto a jiných seskupení jsem znal postižené, kterí pricházeli na lécení. Ale nejméne 30 % tech, kterí terapii chteli, nebyli krestané. Byli to bud lidé, kterí zcela jednoduše pocitovali, že se „neco s nimi deje“, nebo zklamaní, kterí se ze svého homosexuálního života chteli vymanit, protože jim nic neprinesl. Kdyby mela terapie být tabu a nesmely by se klást kritické a zkoumavé otázky o homosexualite, když se tedy homosexualita stala prevrácene tabuizovaným tématem a homosexuálne orientovaní jsou verejným a psychickým tlakem všech rádcu a instancí do homosexuálního života prímo hnáni, dostávají se mnozí postižení z bláta do louže. Mnoho se jich z takové situace samozrejme na jedné strane teší, nebot každý clovek je rád, když se jeho touhám venuje pozornost a on je v nich posílen, na druhé strane však se z toho mnozí ani tak moc neteší, nehlede na ty, kterí vedome hledají informace a terapeutické možnosti. Mám zkušenost, a stejnou zkušenost mají i mnozí jiní terapeuti, že i cetní aktivne homosexuálne žijící lidé se o informace a psychologické názory velice zajímají. Malá pozornost se venuje tomu, že liberálne smýšlející chtejí stredovekým zpusobem nejen zakázat vedomosti a zkoumání, ale zároven diskriminovat mnohé postižené vcetne jejich rodin a prátel. Toto je tedy, milý ctenári, obhajoba svobody. Nikdo by nemel být pod nátlakem, ale všichni by meli mít svobodu k získání informací, aby na sobe mohli prípadne pracovat. Pro ty, kterí hledají pomoc, pro jejich prátele, rádce, pomocníky i rodinné príslušníky jsem proto napsal tyto informace, poznatky a rady. 12 Metoda, kterou zde nabízím, by se mohla oznacit jako „krestansko“ – psychologická. Znamená to snad, že je jen pro krestany? V žádném prípade. Že používá specificky krestanské pojmy nebo že vychází ze skutecností týkajících se víry? Také ne. Je to v podstate zcela psychologická metoda, která spocívá na poznatcích, které jsou tak ríkajíc všeobecne lidské. Lécení nebo sebelécba krestanskou víru u postiženého ani nepredpokládá. A prece je tato metoda zcela jiste krestanská. Zaprvé proto, že pohlíží na cloveka jako na krestana. To není možné tvrdit o mnohých moderních uceních o osobnosti a terapeutických postupech. Na sexualitu se zde pohlíží jako na neco úcelného, není to jen egocentrická rozkoš. A muži a ženy nejsou jen telesne odlišní, jsou i psychicky odlišne stvoreni, protože jsou stvoreni jeden pro druhého. Z toho plyne: sexualita, která nemuže dospet k cíli pohlavního spojení, je nutne neplnohodnotná. Je to funkcní porucha. To má vliv na mužství a ženství, na pocit mužnosti a ženskosti jako základního prvku prožívání sebe sama. U homosexuálne orientovaného cloveka tento prvek chybí; v prožívání své identity se muže jen nedostatecne identifikovat s mužností ci ženskostí, podle své skutecné prirozenosti je však také psychicky muž nebo žena. V dusledku pro posuzování homosexuálního partnerství platí, že jen spojení muž – žena muže být manželstvím, homosexuální partnerství jsou nevyzrálými formami lidských vztahu. Krestanský obraz o cloveku a psychologická pozorování se zde shodují. Neurotický citový život, ze kterého vycházejí homosexuální tužby a nutkavé lpení na prílišném egocentrizmu, musí být odstranen. Tzn. že osoba má „vyrust ze sebe sama“, nebot psychologické zrání má mnoho co do cinení s „trénováním“ ruzných „ctností“: odvahy, síly, uprímnosti, vnitrního zamerení na druhé, pravé lásky (o nepravých formách lásky by se dalo ješte mnohé citovat), mravní cistoty nebo cisté lásky a pravé pokory. Tato sebevýchova probíhá v souladu s krestanskými ctnostmi. Obraz o cloveku, který je základem mé psychoterapeutické metody, obsahuje krome toho pojmy jako „svedomí“, „vule“ a „boj se sebou samým“. Myšlenka, že clovek má proti urcitým sklonum a vnitrním postojum bojovat sám a trpelive se o to snažit, je predkrestanská. Nekdy se zdá, že se toto konstruktivní stanovisko zamerené na zlepšení a obnovu již nehodí modernímu duchu doby, který se vyznacuje pohodlností, lenivým ustupováním a poddáváním se každému impulsu. Vetšinou pak ješte zustávají krestané, kterí se napr. pokoušejí udržet a znovu spojit rozbitá manželství a ne ukvapene prohlašovat, že rozvod je nevyhnutelný. Terapeutický fatalismus je jako každý fatalismus nekrestanský. Budovat, 13 zkoumat, vydržet, namáhat se – to jsou znaky krestanského, zásadne optimistického životního postoje, který verí ve zlepšení a pokrok, i když je to obtížné. Neverící používá tuto metodu tak jako krestan. Krestan analyzuje sebe sama více nebo méne vedome takríkajíc v Boží prítomnosti a jeho psychologická cvicení jsou zároven duchovní, tzn. jeho boj je také duševne-morální, zamerený na dobro a život, který se líbí Bohu. Proto chce o své ceste premýšlet s Bohem v modlitbe a modlí se o pochopení a sílu. Jeho motivace k (sebe)lécbe, která v celém procesu hraje rozhodující roli, je jeho vírou silne podporována. Buh dává sílu a útechu a modlitba za vetší duveru v Boha usnadnuje ciste psychologická cvicení, a ta se pak stávají úcinnejšími. Neverící je omezen na ciste psychologickou metodu. Stanovit hranice v lécení mezi krestany a neverícími však nejde tak zcela jasne. Mnozí neverící pacienti nejsou v žádném prípade presvedcenými ateisty a v rozhovoru s nimi se zpravidla dríve nebo pozdeji vynorí otázka po „smyslu života“. Mnozí se staví kladne ke hledání dobra; a proces sebeprijetí a boje proti nežádoucím, ke svému vlastnímu já zamereným sklonum odstranuje urcitý odpor k souhlasu s hlubším osobním smyslem života. Ten, kdo svuj príliš egocentrický postoj pozná a cvicí se v bežných morálních ctnostech, bude automaticky otevrenejší pro nejhlubší smyslové naplnení své existence, pro její duchovní rozmer, pro existenci Boha. Životní postoj cloveka, který podléhá sebelítosti, ale bojuje proti tomu – což je duležitou cástí této metody, bude totiž pozitivnejší a tím otevrenejší pro pozitivní a nadejeplnou krestanskou víru. Krestanský terapeut nebo pruvodce rekne ve vhodných okamžicích, v nichž je postižený otevren pro základní otázku svého života, neco o svých osobních krestanských názorech: že verí v osobního Boha – Stvoritele, který je jako Otec; že existuje život po smrti a clovek muže být vecne štastný. Muže také pacientovi navrhnout, aby si precetl Nový zákon, aby se tak setkal s Kristem. Je treba být pritom trpelivý, ale mohu ríci, že se u mnohých postoj ke krestanské víre zmenil a mnozí zacali v Boha nebo dokonce v Ježíše Krista verit a modlit se. Nebot vedomý ateismus je vetšinou následkem životních zklamání v mladistvém veku nebo následkem tvrdošíjného setrvávání na rebelantském životním postoji jako reakci na autoritativní konflikty a negativní vztahy k otci nebo matce. Videl jsem také pomerne casto, že lidé behem nebo po (sebe)lécbe touto metodou „proti sebelítosti“ znovu našli víru svého mládí a náboženské svazky. U krestanu 14 zjištujeme, že jejich vztah k Bohu je vyzrálejší. Nekdy se však homosexuálne orientovaný clovek rozhodne pro lécení, až se stane krestanem. Ale i u tech, kterí Boha již predem odmítají, žije nekde víra, skrytá touha po Bohu a po vnitrní cistote a pravde. Pro terapeuta nebo rádce je nutné, aby tuto touhu, když se u postiženého navenek projeví, rozpoznal. Proc všechny tyto teoretické informace o homosexualite? – ptá se možná postižený, pomocník nebo zainteresovaný. Odpoved zní, že témer každého postiženého, který sám sebe analyzuje a na sobe pracuje, napadají otázky, které jeho rozhodnutí podkopávají. V jednom televizním programu predstavili homosexuální pár, který hovoril o svém štastném dlouhotrvajícím svazku. Novinové clánky prinesly názory expertu, kterí kategoricky prohlašovali, že se homosexualita dedí, nebo psaly o homosexuálním genu atd. Nebo postižený mluvil se známým, který je také homosexuál, a ten jej svými poznámkami uvedl do pochybností, nebo s nekým, kdo mu rekl, že on se již také pokoušel toho zbavit, ale nepodarilo se mu to. Pak je nutné, aby se pochybující mohl oprít o informace, které jeho pochybnosti odstraní. Všeobecne teoretické znalosti a informace jsou proto vždy cástí terapie. Navíc se vždy ukáže, že postižený si chce znovu prostudovat urcité pohledy na strukturu a pusobení jeho neurózy nebo citových problému, protože ty rychle mizí, a na druhé strane se jeho pochopení nove získanými znalostmi prohloubí. První cást této knihy, která obsahuje všeobecné informace a krátké polemiky s ruznými aspekty homosexuální neurózy, predává údaje a argumenty, které jinak predkládám v rozhovorech. Postižený, který se chce touto knihou rídit, nemusí bezpodmínecne císt nejprve všechny kapitoly první cásti, než zacne s metodou v druhé cásti. PRVNÍ CÁST NÁZORY
17 Nekteré zvláštnosti homosexuality Zde bychom chteli probrat nekteré rozhodující body, týkající se homosexuality. 1. Ústrední je zde pojem sebelítost, kterou si homosexuální clovek neuvedomuje. Tento postoj není svévolný, ale autonomní. Zpusobuje „masochistické“ chování. Homosexuální tužba je uhnízdena v této neuvedomelé sebelítosti, práve tak i v pocitech pohlavní ménecennosti. Toto pojetí vytvárí harmonii mezi pojmy a uvedomením si chování tak, jak to vnímají Alfred Adler (1930; „komplex ménecennosti“ a touha po kompenzaci, které mají za cíl vyrovnat se s pocitem ménecennosti), rakousko-americký psychoanalytik Edmund Bergler (1957; homosexualita jako „psychický masochismus“) a holandský psychiatr Johan Arndt (1961; pojetí vynucené sebelítosti). 2. Svým komplexem pohlavní ménecennosti zustává clovek homosexuálne orientovaný cástecne „dítetem“, „teenagerem“: ríká se tomu psychický infantilismus. Tento Freuduv pojem pro homosexualitu byl zduraznován zejména Wilhelmem Stekelem ve dvacátých letech (1922) a shoduje se s moderním pojmem „vnitrního dítete z minulosti“ (Americký detský psychiatr W. H. Missildine, 1963; T. A. Harris, 1973; a další). 3. Více ci méne specifické rodicovské postoje a vztahy rodice – díte mohou rozvíjení komplexu homosexuální pohlavní ménecennosti napomáhat. Presto jako predurcující faktor prevažuje nedostatecná vnitrní prizpusobivost k vrstevníkum stejného pohlaví. Tradicní psychoanalýza redukovala, jak známo, všechny emocionální odchylky ve vývoji a neurózu na narušené vztahy rodice – díte. Aniž bychom popírali závažnost toho, jak se díte chová ke svým rodicum, prece jen spocívá konecný homosexualitu urcující faktor spíše v pohledu dospívajícího na své pohlaví ve srovnání s jeho vrstevníky stejného pohlaví. V tom se naše pojetí shoduje s pojetím ruzných neopsychoanalytiku (Karen Horney, 1950; Johan Arndt) a teoretiku pohledu na sebe sama (Carl Rogers, 1951; a další). 4. U homosexuálne orientovaných dochází sice casto ke strachu pred druhým pohlavím (psychonanalytik Ferenezi; psychologie chování), nejedná se však o prícinu primární. Vyrustá z pocitu pohlavní ménecennosti, jejichž prícinou jsou osoby druhého pohlaví, které jakoby 18 od homosexuálne orientovaného cloveka ocekávaly, že bude hrát pohlavní roli, které není schopen. 5. Poddání se homosexuálním tužbám má za následek sexuální zotrocení. Lidé, kterí dospeli k tomuto stadiu, mají v podstate problémy dvojího druhu: komplex pohlavní ménecennosti a relativne autonomní sexuální zotrocení. Mužeme to prirovnat k situaci neurotika, který má problémy s nadmerným pitím alkoholu. O tomto dvojím syndromu „zotrocení vášní“ psal americký psychiatr L. J. Hatterer (1980). 6. Pri (sebe)terapii hraje humor speciální úlohu. Máme pritom na mysli pojmy Adlerovy sebeironie, Arndtova „nadmerného dramatizování“, do jisté míry pojmy „imploze“ terapeuta chování Stampfla (1967) a pojmy „paradoxní intence“ rakouského psychiatra Viktora Frankla (1975). 7. Jelikož má homosexuální touha koreny v zamerení se na sebe nebo v nevyzrálé „egofilii“ (sebelásce) – tento termín pochází od Murraye (1953), zduraznuje (sebe)terapie osvojení si tech lidských a morálních ctností, které pusobí „protiegocentricky“ a vyžadují vyzrálou schopnost milovat. 19 Ne normální Vetšina lidí se stále ješte domnívá, že homosexualita je v souvislosti se znacným poklesem heterosexuálních zájmu abnormální, a to navzdory pretrvávajícímu bombardování propagandy o normálnosti ze strany ignorantních a moderních sociálních a politických ideologu, kterí ovládají média, politiku a vetší cást akademického sveta. Jestliže spolecenská elita naší doby ztratila zdravý lidský rozum, neplatí to o širokých vrstvách obycejných lidí. Nejlepší odpovedí na prekvapivou otázku mnoha z nich, jak je tedy možné, že by se intelektuálové mohli domnívat, že homosexualita je normální, je snad poznámka George Orwella, že totiž urcité myšlenky „jsou tak pošetilé, že jim mohou verit jen intelektuálové“. Není to žádný objev: mnoho známých vedcu z tricátých let 20. století byli prívrženci národne-socialistické ideologie (nacismus). Mnozí se prizpusobují davu, což zpusobuje, že z nedostatku síly charakteru a ze strachu obetují svuj nezávislý úsudek, aby „k tomu nepatrili“. Když je nekdo vyhladovelý, ale zároven pritom potravu se strachem odmítá, víme, že trpí poruchou (anorexia nervosa). Když nekdo nepocituje soucit pri pohledu na trpící lidi nebo se dokonce z jejich utrpení teší, a pritom je sentimentální, když vidí opuštené kotátko, oznacíme to za emocionální poruchu (napr. psychopatie) atd. Když však dospelý není schopen být eroticky vzrušen opacným pohlavím, a pritom nutne vyhledává partnery stejného pohlaví, byla by taková neexistence sexuálního instinktu „zdravá“? Nebyla by pak pedofilie zrovna tak normální („ano“, ríkají nám již zastánci této „orientace“!)? A exhibicionismus? Gerontofilie (být pritahován starými lidmi)? Fetišismus (dámský strevíc je prícinou sexuálního vzrušení, k telu ženy je však lhostejný)? Voyerismus? Dalším bizarním úchylkám se nebudu venovat. Militantní homosexuálové chtejí verejnosti namluvit, že jsou normální, pricemž ze sebe delají obet diskriminace. Místo argumentu a rozumových dukazu hrají na city a chtejí vzbudit soucit. Tím ukazují, že jsou si jaksi vedomi logické slabosti svého postavení. Jejich prudká emocionalita je zcásti pokusem kompenzovat nedostatek rozumových duvodu. S lidmi, kterí mají takovou myšlenkovou orientaci, je vecná diskuse témer nemožná, protože se zdráhají naslouchat jinému názoru. Verí tomu ale sami, hluboko ve svém srdci? Nekdy se jim podarí svuj mucednický obrázek prenést na druhé, napr. na své matky. V jednom nemeckém meste jsem potkal skupinu rodicu homosexuálu, kterí se spojili v boji za „práva“ detí. Svou argumentací 20 a iracionálním pobourením se projevily zejména nekteré matky, když si stežovaly a obvinovaly o nic méne než jejich synové (a dcery). Takový jev je pochopitelný na základe skutecnosti, že mnohé matky (a otcové) homosexuálních detí jsou neurotici, tedy podléhají práve tak sklonu stežovat si, a ztotožnili se s údajnou obetní rolí svých detí. Nekterí by se chteli tímto zpusobem nevedomky pokusit napravit chyby a nedostatky ve výchove. 21 Sebeoznacení Mnoho homosexuálne orientovaných osob si o sobe vytvorilo obrázek: „Jsem homosexuální“. Jakoby to podstatné u takovéhoto cloveka bylo neco jiného než u normálních heterosexuálu. Takové sebeoznacení vyvolá možná po urcitém období nerozhodnosti pocit ulehcení, je to však zároven fatální postoj. Homosexuál, který sebe takto definuje, bere na sebe vedome roli toho, kdo stojí stranou. To je vpravde tragická role a zásadne se liší od strízlivého, realistického posuzování sebe sama: Mám sice tyto predstavy, pocity, presto nechci verit ve své homosexuální já. Tato role sebou nese samozrejme jistou odmenu. Poskytuje cloveku domov mezi homosexuály. Prechodne odnímá napetí, že je nutné proti homosexuálním impulzum bojovat. Dává emocionální uspokojení, protože postižený se cítí ojedinelým zpusobem tragicky, jakkoliv nevedome. A samozrejme si užívá sexuálních dobrodružství. Když si jedna bývalá lesbicka vzpomíná na to, jak objevila lesbickou „subkulturu“, zminuje se o „pocitu sounáležitosti“, který tam zažila: „Jako bych prišla domu. Našla jsem své opravdové prátele.“ (Homosexuálové v detství casto cítili, že stojí stranou). „Když se ted dívám zpet, vidím, jak jsme my všichni strádali – skupina zbloudilých existencí, kterí konecne našli úkryt v živote.“ (Howard, 1991). Tato mince má ale svuj rub. Opravdové štestí a pokoj tak clovek nezažije. Neklid bude narustat, zrovna tak jako pocit vnitrní prázdnoty. Svedomí zacne vysílat poznenáhlu své zneklidnující a pretrvávající signály, nebot clovek se pokouší ztotožnit se s nesprávným „já“. Dvere k homosexuálnímu zpusobu života jsou otevrené. Zpocátku se tento zpusob zdá jako lákavý sen, postupem casu se ukáže jako iluze. „Být“ homosexuálem znamená vést neskutecný život, který odvádí stále více od svého skutecného sebe – já. Toto sebeoznacení je silne podporováno propagandou, že mnozí lidé „jsou“ proste takoví. Casto však, možná ve vetšine, není homosexuální orientace dána konstantne. Muže pricházet i odcházet: období, kdy se clovek cítí do jisté míry jako heterosexuál, se strídají s obdobími zesílené homosexuality. Zcela jiste se u mnohých mladých lidí a dospívajících, kterí si nepestovali vlastní obrázek o svém „homosexuálním bytí“, urcite nerozvinula úplná homosexuální orientace. Takové sebeoznacení naopak zesiluje homosexuální složku, když se nachází ješte v pocátecním stadiu a dusí heterosexuální vzrušení, která jsou ješte slabá. V této souvislosti je také dobré si uvedomit, že asi tretina až polovina homosexuálne orientovaných mužu se muže zaradit k bisexuálne orientovaným, u žen je tento podíl dokonce vyšší. 22 Homosexualita v genech? V mozku? K tomuto názvu jsem nepripojil: „V hormonech?“, jelikož tento trend, jak homosexualitu vysvetlit, je již pryc, – vyjma príležitostného poukázání na studie východonemeckých prukopníku na krysách – ty však nejsou relevantní pro lidi (a také kvantitativne nejsou v porádku). Pro tuto teorii ocividne neexistuje žádné opodstatnení. Je však jasné, že ti, kterí považují homosexualitu za prirozenou, využili každého poukázání na hormonální stránku, aby podepreli svou teorii, i když byla z vedeckého hlediska nejistá. Pokoušeli se vysvetlit, že „veda“ takovým nejistým poznáním již normálnost homosexuality dokázala. V soucasné dobe se mnozí opírají o velice pochybná vyšetrení mozku nebo o údajný objev urcitého chromozomu, který je prý za homosexualitu zodpovedný. Kdyby opravdu nejaký biologický faktor byl tesne spjat s homosexualitou, nebyl by to ješte žádný dukaz o normálnosti. I biologické skutecnosti totiž mají casto duševní prícinu. Nedávno se mluvilo všude o dvou studiích, které vzbuzovaly dojem, že homosexualita se cástecne dedí nebo je dána biologicky. Hamer a jiní (1993) objevili náznaky podobnosti v jedné cásti chromozomu X (zdeden z matciny strany) u 65 % skupiny homosexuálních mužu a jejich homosexuálních bratru. Objevili tím „gen homosexuality“? Zdaleka ne. Genetici se shodují v tom, že takový záver musí být zjišten opakovane, dríve, než je možné hovorit o nejakém s homosexualitou souvisejícím genetickým faktorem. Zažili jsme již podobné „objevy“ tzv. genu schizofrenie, maniakálne – depresivní psychózy a alkoholismu (dokonce kriminality); všechny však vymrely pro nedostatek následného potvrzení. Krome toho pojednává Hamerova studie jen o jednom eventuálním faktoru u jedné cásti tech homosexuálu, kterí mají homosexuálního bratra – za predpokladu, že použitá kritéria pro „homosexuály“ by byla prijatelná, tedy u nejvýše 6 % (2/3 z asi 10 %) homosexuálních mužu. Vyšetrovaná skupina se však skládá pouze z homosexuálu, kterí se ke své homosexualite priznávají, a jejich stejne smýšlejících bratru. V prípade dalšího potvrzení by ostatne nebyl predložen ješte žádný dukaz nejaké genetické príciny, jelikož takový „gen“ by mohl poukazovat i na jiný: gen telesných príznaku nebo chování, který má postižený spolecný s matkou, jako napr. náklonnost k úzkostlivosti atd. Pak by bylo možné, že urcité matky nebo otcové vychovají syna, který takové rysy má, méne jako muže; nebo kdyby existoval „gen“ úzkostlivosti, že by chlapci s tímto „genem“ meli vetší potíže s prizpusobením se svým vrstevníkum. Gen 23 by pak vlastne neurcoval nic. Je tak jako tak nepravdepodobné, že prípadný s homosexualitou spojený gen by byl sexuální povahy, protože by v tom prípade meli homosexuální muži mít také jiné hormonální nebo mozkové faktory. To se ale ješte nikdy neprokázalo. Byne (1994) klade další zajímavou otázku. Podobnost v molekulární rade v príslušné oblasti chromozomu X mezi homosexuálními syny a matkami by ješte neznamenala, že homosexuálové mají celou tuto stejnou radu. Mohlo by tedy jít o ruzné podobnosti matka-syn. Nepravdepodobnost sexuálního genu, který je prícinou nebo má pouze príznivý vliv, vyplývá ješte ze dvou dalších skutecností: v rodinách homosexuálu neexistuje žádná Mendelova dedicnost a výsledky bádání u dvojcat se shodují spíše s „vysvetlením prostredí“ než s vysvetlením genetickým. Zde se rovnež udály pozoruhodné veci. Kallmann v roce 1952 oznámil, že u 100 % jednovajecných dvojcat (muži), z nichž jedno bylo homosexuálne orientováno, mel i bratr-dvojce homosexuální zájmy, ve srovnání s pouze 11 % u dvojvajecných dvojcat, z nichž jeden byl homosexuál. Nebyl by to pusobivý argument pro dedicnost? Ne, jelikož Kallmannova namátková studie byla vysoce selektivní, nereprezentativní. A brzy bylo zrejmé, že mezi jednovajecnými páry dvojcat, z nichž jeden byl homosexuál, kterí ale jinak byli odlišní, existovalo mnoho nehomosexuálních. Bailey a Pillard zjistili nedávno shodu v homosexualite u 52 % jednovajecných mužských dvojcat a u 22 % dvojvajecných, avšak 9 % z jiné skupiny homosexuálu melo homosexuálního bratra a dokonce 11 % adoptivního bratra, který byl homosexuál. Prípadný genetický faktor by tedy mohl zaprvé být rozhodujícím jen v polovine prípadu, takže muže sotva být determinující prícinou. Zadruhé, rozdíly mezi neidentickými páry dvojcat na jedné strane (22 %, 9 %, 11 %) ukazují na ne-genetické príciny, jelikož dvojvajecná dvojcata se geneticky liší stejne jako jacíkoliv sourozenci. Lepší vysvetlení pro to, co bylo zjišteno, podává psychologie o dvojcatech. Když tuto vec studujeme ješte dukladneji, setkáme se ješte s dalšími námitkami, napr. nekteré studie mluví o nižším poctu shodnosti u homosexuality, a rovnež namátkové studie pri vetšine pruzkumu nejsou pro veškeré homosexuální obyvatelstvo reprezentativní. Zpet k Hamerove studii: Na genetické spekulace je opravdu ješte príliš brzo, mj. proto, že není známo, zda tento „gen“ existuje také u nehomosexuálních bratru homosexuálu. Nejostreji tento výklad o dedicnosti kritizoval Risch a jiní (1993). Risch je autorem statistického testu, který použil Hamer. Podle Rische neexistovaly ve vyšetrované skupine 24 predpoklady nutné pro test (cožpak to není castý prípad u pochybných výsledku testu v humánní vede!). A ackoliv Hamer sám vzbuzuje dojem, že jeho zjištení „vsugerovává“ genetický vliv, presto píše, že je „pravdepodobné“, že homosexualita je vyvolána i okolím. Problém však je v tom, že jeho teze se v médiích stala prakticky dukazem. Vec se stala ješte pozoruhodnejší, když nedávno jedna spolupracovnice vznesla proti Hamerovi stížnost proti falšování výsledku pruzkumu. Mezitím však Ebers nemohl Hamerovy výsledky potvrdit (Scientific American, listopad 1995). V casopise „Science“ napsal Levay v roce 1991, že jedna skupina homosexuálních mužu, kterí zemreli na AIDS, mela v jedné malé oblasti mozku (prední hypotalamus) menší skupiny bunek v porovnání s nehomosexuálními muži, kterí také zemreli na AIDS. „Neurologický podklad pro homosexualitu?“, ozvalo se v médiích na celém svete. Sotva! Vzájemné prekrývání homosexuálu se zkoumanými osobami, co se týce velikosti jádra, bylo znacné, takže tento faktor nemohl platit pro menšinu homosexuálu ve vyšetrované skupine. Dále bylo dokázáno, že príslušné centrum není centrem sexuality. Rovnež byla kritizována Levayova metoda preparování tkáne (Byne a Parsons, 1991). Také vyloucil skupinu homosexuálních pacientu, protože vykazovala znacnou patologii mozku. O AIDS je skutecne známo, že zpusobuje zmeny v anatomii mozku, jakož i ve strukture DNA. (Mimochodem: muže to být další možné vysvetlení nálezu Hamera a ostatních? Když Hamer vybíral své testované osoby z aktivních homosexuálu, nevynechal snad ty, kterí byli nakaženi virem H.V.nebo jinou sexuálne prenosnou nemocí?) Ve svém zevrubném a prehledném clánku „Homosexualita a biologické faktory“ poznamenávají Byne a Parsons, že prubeh AIDS u homosexuálu se liší od prubehu AIDS u nitrožilních uživatelu drog, kterí umírají v prumeru dríve než nakažení homosexuálové a pravdepodobne dostávali také jiné léky. Predpokládejme na chvíli, že by homosexuálové meli specifické vlastnosti mozku. Meli by v tom prípade homosexuální pedofilové také specifickou mozkovou strukturu? A heterosexuální pedofilové? Meli by homosexuální a heterosexuální masochisté a sadisté každý svou mozkovou strukturu? Exhibicionisté? Voyeuristé? Homosexuální a heterosexuální fetišisté? Homosexuální a heterosexuální transvestité? Transexuálové? Zoofilové (osoby, které se vzrušují zvíraty) a ješte patologické perverze jako nekrofilie (sexuální zamerení na mrtvoly)? Je prece známo, že sexuální orientace u lidí s odchylnými chromozomy je v první rade závislá na pohlavní roli, ve které je díte vychováváno. 25 Zpusobila by pak úspešná terapie, radikální premena homosexuálu, ke které jiste dochází, zmeny v genech nebo mozku? To je nepravdepodobné! Naproti tomu je pozoruhodné, že také Levay sice ve svém clánku poznamenal, že jeho výsledky „nedovolují žádné závery“ (což je správné), presto však na jiném míste tvrdí, že „sugerují“ biologický podklad pro homosexualitu. Tento protiklad v jeho clánku možná objasní to, že Levay je homosexuál, který se ke své homosexualite priznává. Prání je otcem myšlenky! Emancipacní hnutí chce vždy vzbudit dojem, že i když chybí dukazy, biologické príciny existují. Tím je ideologie „ty ses tak narodil“ podeprena. A politikové a zákonodárci jsou nuceni hájit zákonné zrovnoprávnení homosexuálu. Casopisy jako napr. „Science“ otevrene podporují ideologii, že homosexualita je normální. To je zrejmé ze zpusobu, jakým napr. komentuje Hamerovu zprávu. Clánek chce být zdánlive objektivní, ve skutecnosti ale komentár svedcí o známé sugestivneemancipacní rétorice. „. . . Samozrejme je ke konecnému dukazu ješte dlouhá cesta, presto slibují. . . “, atd. Slavný francouzský genetik prof. Lejeune (1993) ve vztahu k témuž clánku dokonce rekl: „Kdyby v této studii nešlo o homosexualitu, nikdy by nemohla být publikována pro velice spornou metodologii a nedostatecnost ve statistice.“ Škoda, že jen málo takových vedcu zná historii ruzných biologických „objevu“ u homosexuálu. Vzpomenme na osud Steinachova „objevu“ dávno pred 2. svetovou válkou. Domníval se, že dokázal specifické zmeny ve varlatech mužských homosexuálu. Mnozí tehdy založili svou domnenku o biologické prícine na jeho vývodech, a teprve o mnoho let pozdeji bylo zrejmé, že jeho výsledky nebyly podstatné. Takovým predcasným a sugestivním publikováním je manipulováno nejen verejné mínení. Je politováníhodné, že homosexuálové, kterí by chteli najít pravdu, a ti, kterí by svou závislost chteli premoci, jsou tím snadno odrazeni. 26 Psychologické faktory v detství Ten, kdo premýšlí o puvodu a prubehu homosexuality bez predsudku a spoléhá se jen na fakta, která jsou k dispozici, má sotva jinou možnost, než aby svou teorii založil na psychologických faktorech z detství. S prevládajícím názorem, že clovek se jako homosexuál narodí, je težké verit, že je to „psychologie“, „mládí“, které nabízejí klíc k pochopení. Jak se muže napr. narodit jako normální muž s veskrze ženským chováním až do podrobností vzezrení, motoriky a hlasu? A co se týká homosexuálu samotných, nepocitují své impulzy jako instinkt, jako vyjádrení jejich „pravého sebe“? Nepripadá jim práve predstava, že by mohli mít heterosexuální pocity, neprirozená? Zdání však klame. Zaprvé zženštilí muži nemusí být homosexuálové. Zženštilost musíme chápat nejspíše jako naucené chování. Obycejne si neuvedomujeme, do jaké míry je možné naucit se zvyky, chování, zájmy, postoje. Vetšinou se to deje instinktem napodobování. Z melodie reci, z výslovnosti, casto také ze zjevu a z chování poznáme, z které oblasti nekdo pochází. Z takových rysu se casto poznají i clenové rodiny, z jejich zpusobu, z jejich specifického humoru, z mnoha aspektu chování, které ocividne nejsou dedicné. Co se týce zženštilosti nebo „femininity“: Mladíci v románských zemích bývají v urcitých zpusobech chování ponekud „zženštilejší“ než mladíci v severních zemích. Nekdy to muže rozcilovat, když se mladí Španelé nebo Italové na okraji bazénu nekonecne dlouho cešou, stále se prohlížejí v zrcadle a nosí „ženské šperky“ (ackoliv se mnohé i zde na severu mení!). Jiný príklad: Synové remeslníku jsou casto ponekud „mužnejší“, ne tak zjemnelí jako synové intelektuálu a muzikantu. Nad tím se budeme dále zamýšlet. Kdo by se napr. domníval, že by se z mladíka, který je vychováván svou matkou a tetou (bez prítomnosti otce) a s kterým navíc jeho osamelá matka zachází jako s „prítelkyní“, mohl stát zdatný mužský typ? Z analýz vztahu v detství skutecne vyplývá, že mnozí zženštilí homosexuálové žili v prílišné závislosti na matce, zatímco otec byl bud opravdu neprítomen nebo byl neprítomen psychologicky, což se stává, když je otec slabý a je ovládán svou ženou. Obraz matky, která nevychovává svého syna v muže, má mnoho variant: príliš starostlivá nebo ochranující matka, která se nadmerne starala o zdraví a blaho syna; ovládající matka, která chlapci poroucela nebo ho stavela do role svého sluhy, svého uprednostnovaného prítele; sentimentální nebo sebedramatizující matka, která ve svém synovi videla nevedomky devce, které by mela radeji – napr. po smrti dcery krátce pred narozením chlapce; starší matka, která nemohla mít deti, když byla 27 mladší; babicka, která chlapce vychovávala, když ho jeho matka opustila nebo když zemrela; matka-díte, která ve svém malém díteti mužského pohlaví videla spíš panenku než chlapce, kterého mela vychovávat jako dospelá matka v dospelého; matka-pestounka, která s chlapcem zacházela príliš jako s bezmocným, lásky potrebným dítetem, atd. Vetšinou se podobné ovlivnující faktory z detství a mládí najdou u femininních a jiných homosexuálu a není treba se uchylovat k dedicnosti, abychom pak mohli vysvetlit prípadné ženské zájmy a postoje syna. Jeden nápadne zženštilý homosexuál, který byl matciným miláckem, zatímco jeho bratr byl „dítetem otce“, vyprável, jak byl vždy považován za „sluhu“ nebo „štítonoše“ své matky. Cesal ji, doprovázel ji, když si chtela koupit šaty atd. Jelikož svet mužu byl pro neho kvuli nezájmu otce témer uzavren, byl jeho svetem svet matky a tet. To byl duvod, proc jeho imitacní instinkt zustal zameren na postarší dámy; zpozoroval, že se jim mj. mohl vyrovnat ve vyšívání a vysloužil si za to jejich obdiv. Za normálních okolností hledá napodobovací instinkt u chlapce spontánne mužský vzor: otce, bratry, strýce, pozdeji ucitele, v puberte další mužské hrdiny. Potreba napodobovat je u devcat zamerena na ženské vzory. Toto jsou vrozené, s pohlavím spojené touhy. Proc nekteré deti napodobují spíše osoby druhého pohlaví, se pripisuje dvema faktorum: role druhého pohlaví je jim vnucena a od napodobování svých otcu, bratru nebo jiných mužu jsou chlapci odrazováni. Prirozený prubeh instinktu napodobovat chování osob stejného pohlaví je bržden, pokud není dostatecne povzbuzován v souvislosti s emocionálním odmenením za vystupování v roli druhého pohlaví. V práve uvedeném prípadu se mladík cítil štastný a bezpecný, protože si získal pozornost a obdiv své matky a tet, zatímco ve svete svého otce a bratra se cítil neúspešný. Rozvinuly se u neho rysy a postoje mamincina synácka; byl otrocký, proto se snažil každému zalíbit, predevším starším dámám; snadno se rozplakal a byl sentimentální jako jeho matka; upovídaný jako „stará babka“ (napodobování matky); snadno zranitelný a uražený (jako asi i ona). Je duležité poznamenat, že zženštilost takových mužu je jakýsi druh „starobabskosti“; i když je zakorenena hluboko, je to jen zdánlivá ženskost. Zároven v tom tkví útek pred mužským chováním ze strachu pred ztroskotáním a infantilní touha po pozornosti, záliba v obdivování ze strany žen. Nejjasneji je to videt u transsexuálních typu (na jevišti, v sexklubech). 28 Nejen traumatizován Samozrejme, že traumatizující element hraje v chybném vývoji k homosexualite významnou roli – zejména pokud jde o prizpusobení se stejnému pohlaví (viz níže). „Sluha“, o kterém jsme mluvili, si jasne vzpomínal, jak toužil po stejné pozornosti, jakou si získával jeho mladší bratr. Ale jeho zvyky a zájmy se nedaly vysvetlit jen jako útek ze sveta mužu. Casto je to spolecná souhra dvou faktoru: vypestování zvyku a traumatizování, pricemž mladistvý cítí, že nedorostl do sveta stejného pohlaví. Je duležité zduraznit tento zvykový faktor, protože úcinná terapie nemá premoci jen neurotické následky traumatizace, ale práve tak má zmenit naucené, napr. zženštilé zvyky. Dodejme, že výlucné zamerení na traumatizacní složku, at je jakkoliv silná, posiluje tendenci homosexuálne zamerených lidí cítit se jako obet a obsahuje v sobe i nebezpecí „obvinovat“ rodice stejného pohlaví. Co se týká ženskosti mužských homosexuálu a mužskosti lesbických žen: mnoho z nich bylo vychováno do role, která se dost lišila od role jiných detí. To, že pozdeji v této roli zustali, bylo urcite casto podníceno nedostatkem pozitivního povzbuzení ze strany rodice stejného pohlaví. Velká cást matek homosexuálních mužu se na svého syna dívala a s ním zacházela ne jako s opravdovým mužem. Mnozí otcové lesbických žen se dívali na svou dceru a zacházeli s ní, i když v menší míre, ne jako s „opravdovým devcetem“, ale casteji spíše jako s uprednostnovaným „synem“ nebo „kamarádem“. Casto to není „ vinou“ otce (pokud vubec mužeme toto slovo použít), že chlapec nepocitoval zájem z jeho strany. Nekdy si otec stežuje, že jeho manželka byla vuci synovi tak usurpovacná, že si myslel, že se do toho nemuže vmešovat. Ostatne mnoho rodicu homosexuálních detí melo vážné manželské problémy. Abychom to co nejjasneji vysvetlili: není pochyb o tom, že mnozí mužští homosexuálové (60 – 70 %) meli bud príliš ochranující, príliš starostlivou nebo panovacnou matku, nebo takovou, která je zbožnovala a rozmazlovala. Syn byl „milácek“, „poslušný, hodný chlapec“, casto se zaostalým psychologickým vývojem a príliš dlouho byl považován za díte. Dospelý homosexuál zustal cástecne tím matciným synáckem. Když však matka, i panovacná, vidí ve svém synovi opravdového muže a chce z neho muže udelat, nestane se z neho žádný „sissy boy“. Totéž platí i pro vztahy otec – dcera. Psychologicky chybný vývoj k homosexualite má casto svou první prícinu v tom, že panovacná nebo príliš starostlivá 29 matka vlastne nevedomky ze svého syna nechtela udelat muže; že otec, který ovládal svou dceru, v ní vlastne nevidel ženu. Nejistá a osamelá matka, která brala svého syna k sobe do postele až do jeho dvanácti let, s ním skutecne nezacházela jako s „mužem“, ale spíše jako s bezmocným dítetem, které k sobe chtela pripoutat. Shrnuto: první stupne vzniku homosexuality ukazují, jak je duležité, aby rodice meli zdravé názory a zvyky ve vztahu k mužskosti a ženskosti. Ve vetšine prípadu je to ale kombinace postoju obou rodicu, která pripravuje chybný vývoj (van den Aardweg, 1984). Je možné se ptát, zda je femininita u homosexuálních mužu a maskulinita u lesbických žen podmínkou pro vývoj homosexuality. Ve skutecnosti je vetšina budoucích homosexuálních chlapcu v urcité míre zženštilá, mnohé dívky, budoucí lesbicky, ponekud „maskulinní“. Presto není tato femininita a maskulinita rozhodující. Uvidíme, že obrázek mladistvého o sobe samém ve vztahu k jeho mužskému (ženskému) bytí je tím odrazovým bodem. Dokonce v prípadech vyslovene predpubertálního zženštilého chování u chlapcu, u tzv. „sissy-syndromu“, nemelo více než dve tretiny v puberte homosexuální predstavy. A nekterí svou femininitu ztratili potom, co dospeli (Green, 1985, 1987). Tento výsledek souhlasí s poznatkem, že práve v období puberty a pred ní dochází k ustálení homosexuality, ne v raném detství. Netypické prípady Statistické údaje o rodicovských vztazích u homosexuálu v mládí jsou presvedcivé. Opakovane bylo zjišteno i v ne-západních kulturách, že homosexuální muži byli casto vázáni na matku a ješte castejší byly špatné vztahy k otci, a že lesbické ženy nemely k matce duverný vztah (ve srovnání s heterosexuály a heterosexuálními neurotiky). Nejsilnejší spojení ale není mezi homosexualitou a vazbou na rodice, nýbrž mezi homosexualitou a vztahy ke kamarádum stejného veku a skupinám („peer relations“). (Statistické tabulky a prehledy viz van den Aardweg, 1986, 1992; Nicolosi, 1991.) Škoda, že vliv tradicních psychoanalytických pojmu spolu s témer výlucným durazem na vztahy rodice-díte je ješte tak silný, že tento objektivní poznatek jen málo teoretiku bere dostatecne vážne. Mel by však být prvním „podezrelým“ duvodem pri každém vysvetlování homosexuality. Rodicovské a výchovné faktory k tomu prispívají, jsou predurcující. Hlavní prícinou homosexuality u muže však není silná vazba na matku (u nekterých) nebo odmítnutí ze strany otce, i když takové okolnosti 30 casto utvárely citový život. Být lesbickou není prímý dusledek prožitého odstupu od matky, když neprihlížíme k cetnosti tohoto faktoru v detství. Je to patrné z toho, že mnozí dospelí, kterí byli od jednoho z rodicu stejného pohlaví odmítáni, se homosexuály nestali. Mezi kriminálníky a trestanými adolescenty je mnoho tech, kterí takovýmito okolnostmi trpeli. A casto se s nimi setkáváme také v mládí u heterosexuálních neurotiku. Na druhé strane meli mnozí mužští homosexuálové ke svému otci dobrý vztah, cítili, že je má rád a váží si jich, a mnohé lesbické ženy mely dobrý vztah k matce (Howard, 1991). Nekolik príkladu první varianty: jeden mladý, ponekud zženštilý homosexuál byl vychováván hlavne svým laskavým a pozorným otcem. Vzpomínal si, že jako díte chtel jít ihned po škole domu, ve škole se necítil dobre, protože svým kamarádum se nemohl vyrovnat (rozhodující faktor!). „Doma“ pro neho neznamenalo, jak by se ocekávalo, být s matkou, ale být s otcem, jehož byl miláckem a u nehož se cítil bezpecný. Jeho otec také nebyl „slaboch“, se kterým se nemohl ztotožnit – naopak: slabá a roztresená osoba byla matka, která v jeho živote nezaujímala ústrední roli. Otec byl mužný, bojovný a on ho obdivoval. Duležité bylo zrejme to, že jeho otec s ním zacházel jako s devcetem, které nemelo sílu, aby se ve svém okolí bránilo. Otec ho ovládal prátelsky a on mel k nemu naprostou duveru. Postoj otce v nem vytvoril pohled na sebe sama jako na bezbranného a bezmocného, ne mužského a „silného“. Když dorustal, lpel tento muž nadále na otcových prátelích, erotický zájem se ale soustredil na mladší muže, kterí ho meli považovat za otce. Jeden zdánlive mužský typ muže kolem 45 let nemohl objevit ve vztahu ke svému otci v mládí nejmenší problém. Jeho otec mu byl vždy prítelem a sportovním trenérem, navíc byl dobrým mužským vzorem. Proc se ale „nepripodobnil“ maskulinite svého otce? Potíž spocívala v jeho matce. Byla nárocná a nespokojená se spolecenským úspechem svého manžela. Byla inteligentnejší než on, který byl remeslník, pocházela z vyšší sociální vrstvy a casto ho ponižovala ostrým jazykem a pohrdavým vtipem. Chlapec s ním mel vždy soucit. On se s ním již identifikoval, ale práve ne s jeho mužností, kterou se naucil považovat za ménecennou (do jisté míry se identifikoval s „ménecenností“ svého otce, nebyl pyšný na to, že on také byl mužem). Jako matcin milácek mel být pro ni zadostiucinením kvuli zklamání s otcem. Ale nevyžadovala od nej „mužnost“, napr. v remeslné práci a sportu, zatímco úspechy ve studiu a intelektuální brilantnost byly ceneny vysoko. Navzdory dobrému vztahu k otci se mladík vždy za svou mužskost stydel. S velkou pravdepodobností to bylo 31 proto, že matka nemela uznání pro snahu a výkony svého muže a neuznávala jeho autoritu. Takový postoj matky vuci manželovi a synovi se obrazne nazývá „kastrující“. Práve tak poškozuje pocity úcty k ženám všeobecne manžel, který svou ženu pred svými detmi ponižuje. V takovém prípade by mohla dcera otcuv nedostatecný respekt k druhému pohlaví vztáhnout na sebe. Negativním postojem vuci ženskému pohlaví mohou otcové ve svých dcerách podnítit vnitrní odmítnutí jejich vlastní ženskosti, tak jako matky kritikou manželovy mužskosti nepríznive ovlivnují u svých synu ocenení této vlastnosti. Existují homosexuálne orientovaní muži, kterí sice otcovu vrelost zakoušeli, postrádali však jeho otcovskou ochranu. Otec, který nebyl schopen celit životu, se opíral v težkých chvílích o svého syna; ten to prožíval jako pretežké bremeno, protože sám jako díte cítil potrebu ochrany z otcovy strany. V takových prípadech se úlohy rodicu a detí jakoby prevrátily. Stejne je tomu u žen s lesbickými náklonnostmi, které mely jako dívky pocit, že samy musely vuci matce vystupovat v roli matky. Devce nenašlo potrebné pochopení pro své problémy u matky, postrádalo materské povzbuzení pro duveru v sebe sama jako v ženu, což je v puberte tak duležité. Nedostatecný vztah k matce sám o sobe presto nemuže být rozhodující prícinou lesbických zájmu, protože mnoho žen s dokonce velmi narušenými vztahy k matce melo presto normální sexuální cítení. Nejvetší význam má proto pohled, jakým mladistvá vidí sebe samu ve vztahu ke své ženskosti. Tento pohled na sebe sama muže, krome nedostatecného pocitu bezpecí ve vztahu k matce, silné vázanosti na otce – nebo naopak opomíjení ze strany otce – zaprícinit další faktory: zranení svými vrstevníky; pocity ménecennosti ve srovnání se sestrami, pokud se týce vlastní ženskosti; telesná neobratnost; „ošklivost“, predstava v dobe puberty, že není pekná a puvabná v ocích mládencu; že je pro cleny rodiny napul chlapec: „Ty jsi zrovna jako strýc (otec)“ atd. 32 Mužský/ženský komplex ménecennosti „Americká predstava maskulinity: je málo vecí na zemi, které by se daly hure pochopit, nebo když jsem byl mladší, hure prominout,“ postežoval si homosexuální spisovatel cernoch James Baldwin (1985), že se jako homosexuál cítil jako pochybná existence. Byl zahorklý ve vztahu k tomu, co nemel, cítil se jako obet této vnucené maskulinity, jako ten, kdo stojí stranou, krátce receno ménecenný. Jeho obraz „americké maskulinity“ byl jeho frustrací pokroucený. Samozrejme existují prehnané podoby siláckého chování a kriminální tvrdosti, které mohou být nevyzrálými lidmi chápány jako „mužné“, presto však existují i zdravé varianty mužské odvahy, sportovního jednání, bojovnosti, vytrvalosti, které jsou protipóly slabosti vuci sobe samému, „starobabskosti“ nebo zženštilosti. Jako mladistvý Baldwin cítil, že mu ve styku se stejne starými kamarády chybí pozitivní ctnosti mužskosti, snad nejbolestneji ješte v puberte, na strední škole: „Byl jsem tercem po fyzické stránce. . . Bylo pro mne špatné, že jsem byl nejchytrejší a nejmenší chlapec ve tríde. A trpel jsem.“ Byl bit, nadávali mu „Mánicka“ a nemohl se bránit. Jeho otec ho nepovzbudil, byl slabá osobnost; Baldwina vychovávala matka a babicka, chránily ho a v jeho živote chybel mužský prvek. Pocit odstupu k mužnosti se u neho zhoršil, když se dozvedel, že jeho otec není jeho biologickým otcem. A mel pocit, že ostatní mladíci byli mužnejší než on. „Mánicka“: neznamená to ani tak, že se na nej dívali jako na devce, spíše, že je abnormální, ménecenný muž. Je to témer to samé co slaboch; ten, kdo nebojuje, ale utíká. Baldwin možná obvinil americký ideál mužnosti; mužští homosexuálové na celém svete mohou skutecne kritizovat kulturu mužnosti ve svém okolí, protože se všude cítí v tomto smeru ménecenní. Stejné oduvodnení mají i lesbické ženy, když neustále vyjadrují svou nespokojenost s ustálenou rolí ženy: pecovat o svuj zevnejšek, aby vypadaly pekne, zajímat se o triviální veci v domácnosti, prevzít roli matky, „muset hrát milou, okouzlující dívku“, jak se vyjádrila jedna holandská žena s lesbickými tendencemi. Specifický komplex ménecennosti homosexuálne orientovaných lidí znamená, že se cítí méne mužsky/žensky než ostatní. Budoucí homosexuální mladiství se skutecne cítili nejen „jinak“ – což se dá vyjádrit jako „ménecenne“, ale chovali se také v prumeru méne jako chlapci (devcata) ve srovnání se svými vrstevníky a meli menší zájem o to, co zajímá jejich pohlaví. Následkem výchovy a vztahu k rodicum meli tedy „pohlavne odlišné“ zvyky
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 19. 11. 2018 21:19
Předmět: Nejdelší komentář o homosexualitě na Evangnetu je TENTO

Gratulujeme k nejdelšímu komentáři v dějinách Evangnetu. Vyhráváte Bibli Kralickou.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 20. 11. 2018 07:43
Předmět: Re: terapie homosexuality

tenhle argument vám asi nedal moc práce, že? ctrl+c ctrl+v. a teď to skoro vypadá, že máte argument pořádný a důkladný
Od: Anonym: Jiří Polák <> ( --- )
Kdy: 24. 11. 2018 16:14
Předmět: Re: terapie homosexuality

Toto neměl být argument, ale studijní materiál pro ty, co mají zájem s tím něco dělat. Fuguje to a jsou výsledky.
Od: Anonym: Anna--- )
Kdy: 24. 11. 2018 21:00
Předmět: Re: terapie homosexuality

Jiří Polák napsal(a):
 Toto neměl být argument, ale studijní materiál pro ty, co mají zájem s tím  něco dělat.  Fuguje to a jsou výsledky.
Já nejsem studentka, výuku prosím provozovat jinde. A ten název diskuze je také naprosto mimo mísu. Obor psychologie vás asi také nepolíbil, že?
Od: Anonym: Velký pes--- )
Kdy: 25. 11. 2018 14:44
Předmět: Re: terapie homosexuality

homoexualita se dá léčit….
Od: Anonym: Velký pes--- )
Kdy: 25. 11. 2018 14:45
Předmět: Re: terapie homosexuality

homoexualita se dá léčit….
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 25. 11. 2018 19:27
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

Ano, homosexualita je léčitelná, úspěchu se dosahuje u 50 % pacientů. Stačí si vyhledat statistiky. Já jsem se vyléčil svépomocí přes internet, např. zde https://bit.ly/2Ts9Bk1
Od: Anonym: Anna--- )
Kdy: 27. 11. 2018 09:58
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 Ano, homosexualita je léčitelná, úspěchu se dosahuje u 50 % pacientů. Stačí  si vyhledat statistiky. Já jsem se vyléčil svépomocí přes internet, např.  zde  https://bit.ly/2Ts9Bk1
Takže jsme měli pravdu, když jsme tu říkali, že jsi skrytý homosexuál, co svou homosexualitu odmítá a aby se ve lži o své heterosexualitě utvrdil, bojuje proti homosexuálům, že? Bojovníka proti homosexuálům přeci nikdo nemůže obviňovat z homosexuality, že? Ani on sám sebe? To chceš žít ve lži? Můžeš si jednou najít holku, vzít si jí, ale pomyslel jsi na to, jak vám to bude skřípat? Že jí učiníš nešťastnou? I když moc nevěřím, že si nějakou holku najdeš. Zatím máš alibi, že si holku najít nemůžeš kvůli péči o babičku. Ale co vymyslíš potom? Sebe oblbovat můžeš, ale nás ne.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 27. 11. 2018 18:14
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

To bude nedorozumění, nejsem homosexuál.
Od: Anonym: Anna--- )
Kdy: 27. 11. 2018 23:15
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 To bude nedorozumění, nejsem homosexuál.
Jo jo, už jsi se vyléčil. To můžeš vykládat hlupákům, ale ne vzdělaným lidem.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 28. 11. 2018 11:53
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

To musím vědět nejlíp já 😊
Od: Anonym: Anna--- )
Kdy: 29. 11. 2018 14:56
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 To musím vědět nejlíp já 😊
Takže se považuješ za vyléčeného homosexuála?
Od: Anonym: Anonym--- )
Kdy: 29. 11. 2018 14:57
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

Janča je homosexuál?
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 29. 11. 2018 17:41
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

Navštěvoval jsem křesťanského psychologa, který léčí homosexualitu, ale nebyl samozřejmě z ČCE.
Od: Anonym: Anonym---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 29. 11. 2018 20:51
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 Navštěvoval jsem křesťanského psychologa, který léčí homosexualitu, ale  nebyl samozřejmě z ČCE.
Tak ať pan psycholog vrátí diplom, je ostudou psychologické veřejnosti.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 29. 11. 2018 21:26
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

Můj psycholog je chytřejší než ta vaše EU a SR. Sám učí na fakultě, tak co by měl vracet?
Od: Anonym: Anna--- )
Kdy: 30. 11. 2018 23:50
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 Můj psycholog je chytřejší než ta vaše EU a SR. Sám učí na fakultě, tak co  by měl vracet?
Ano, je to úplný génius, léčbu homosexuality by si měl nechat patentovat. Aby ho pak ale nepřikurtovali v blázinci k posteli.
Od: Anonym: Velký pes--- )
Kdy: 01. 12. 2018 10:21
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

homoseualita bila vzdycky nemoc porucha.. a nemoc se lecit dá a někdy nedá
Od: Anonym: Jiří Polák <> ( --- )
Kdy: 01. 12. 2018 14:22
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

Co to je za pyšné a soběstředné reakce? To že Vám nějaký homosexuál řekl (nebo jste sama stále lesba) že to nejde, to je nulový argument. A taky nulová důvěra v našeho Pána a Spasitele. Homosexualita skutečně je nenormální stav, který vyžaduje nápravu. Tím, že tento stav povýšíme na "normální" jsme pouze od problému utekli, posunuli jsme celé vnímání čistoty a zdravé reality tak, abychom nemuseli nic řešit, modlit se a bojovat za osvobození!

Sám jsem v určitém věku cítil vzrušení při dotyku se stejným pohlavím. Orientace NENÍ předem daná a v průběhu dětského věku je naprosto zásadní identifikace chlapců s mužskou rolí a dívek se ženskou. Proto mají chlapci chodit do např. fotbalových družstev a dívky naopak. Někteří v tom dozrávají později, tzn. mohou mít obojaké pocity delší dobu, to ale postupně odezní. Naprosto zásadní je se "nezaškatulkovat" a nepraktikovat nečistou homosexualitu. V dnešní době je hnutí (hodně v USA a zemích "rozvinuté Evropy"), které vychovává v duchu nápadu "vyber si své pohlaví". TYTO KRETÉNY BYCH TRESTAL ODNĚTÍM DĚTÍ I SVOBODY, protože je možné, že tím dosáhnou zmršené generace početných teploušů.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 01. 12. 2018 20:44
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

To můžu jako vyléčený homosexuál Jiřímu podepsat.
Od: Anonym: A.R. <> ( 82.202.112.--- )
Kdy: 07. 12. 2018 07:33
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

Jiří Polák napsal(a):
 Co to je za pyšné a soběstředné reakce? To že Vám nějaký homosexuál řekl  (nebo jste sama stále lesba) že to nejde, to je nulový argument. A taky  nulová důvěra v našeho Pána a Spasitele. Homosexualita skutečně je  nenormální stav, který vyžaduje nápravu. Tím, že tento stav povýšíme na  "normální" jsme pouze od problému utekli, posunuli jsme celé  vnímání čistoty a zdravé reality tak, abychom nemuseli nic řešit, modlit se  a bojovat za osvobození!  ———  Sám jsem v určitém věku cítil vzrušení při dotyku se stejným pohlavím.  Orientace NENÍ předem daná a v průběhu dětského věku je naprosto zásadní  identifikace chlapců s mužskou rolí a dívek se ženskou. Proto mají chlapci  chodit do např. fotbalových družstev a dívky naopak.  Někteří v tom dozrávají později, tzn. mohou mít obojaké pocity delší dobu,  to ale postupně odezní. Naprosto zásadní je se "nezaškatulkovat" a  nepraktikovat nečistou homosexualitu.  V dnešní době je hnutí (hodně v USA a zemích "rozvinuté Evropy"),  které vychovává v duchu nápadu "vyber si své pohlaví". TYTO  KRETÉNY BYCH TRESTAL ODNĚTÍM DĚTÍ I SVOBODY, protože je možné, že tím  dosáhnou zmršené generace početných teploušů.
Kolik lidí ti tohle zbaštilo? Podle čeho soudíš, že zrovna ty máš pravdu? Píšeš jednu hovadinu za druhou.
Homosexualita je normální stav, i když to není většinová orientace. Orientace je předem daná, nikdo si ji nemůže vybrat. Ale svého psychiatra si vybrat můžeš, třeba tě z té poškozené mysli dostane. A pokud ne, můžeš se vydovádět ve vypolstrované místnosti.
A jen pro tvoji informaci: se svým partnerem jsem už od svých 22 let a ty ani bohové ani jiní nýmandi mi nezabrání v tom, abych ho měl rád. Běž si raději zprznit svoje ministranty a normální lidi nech na pokoji.
Od: Anonym: Jiří Polák <> ( --- )
Kdy: 01. 12. 2018 14:24
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

Co to je za pyšné a soběstředné reakce? To že Vám nějaký homosexuál řekl (nebo jste sama stále lesba) že to nejde, to je nulový argument. A taky nulová důvěra v našeho Pána a Spasitele. Homosexualita skutečně je nenormální stav, který vyžaduje nápravu. Tím, že tento stav povýšíme na "normální" jsme pouze od problému utekli, posunuli jsme celé vnímání čistoty a zdravé reality tak, abychom nemuseli nic řešit, modlit se a bojovat za osvobození!

Sám jsem v určitém věku cítil vzrušení při dotyku se stejným pohlavím. Orientace NENÍ předem daná a v průběhu dětského věku je naprosto zásadní identifikace chlapců s mužskou rolí a dívek se ženskou. Proto mají chlapci chodit do např. fotbalových družstev a dívky naopak. Někteří v tom dozrávají později, tzn. mohou mít obojaké pocity delší dobu, to ale postupně odezní. Naprosto zásadní je se "nezaškatulkovat" a nepraktikovat nečistou homosexualitu. V dnešní době je hnutí (hodně v USA a zemích "rozvinuté Evropy"), které vychovává v duchu nápadu "vyber si své pohlaví". TYTO KRETÉNY BYCH TRESTAL ODNĚTÍM DĚTÍ I SVOBODY, protože je možné, že tím dosáhnou zmršené generace početných teploušů.
Od: Anonym: Anonym--- )
Kdy: 02. 12. 2018 14:01
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

Pane Poláku, vy a pan Janča jste svými reakcemi důkazem toho, že se svou sexualitou nejste srovnaní. Vedle toho máte nulové psychologické vzdělání a hlásáte do světa fanatické a předsudečné, nad to nenávistné, blbosti. Na to, že jsem tzv. lesba, nemám sílu odpovídat.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 02. 12. 2018 18:02
Předmět: Re: samoterapie homosexuality vs. ČCE

Slečno Anonymko, nám není nic do toho, co vy děláte doma v ložnici. My jen žádáme, abyste nám nevnucovala, že to je manželství nebo rodina a abyste nám to necpali do církve.
Od: Anonym: Anonym--- )
Kdy: 03. 12. 2018 20:25
Předmět: Re: samoterapie homosexuality vs. ČCE

Martin Janča napsal(a):
 Slečno Anonymko, nám není nic do toho, co vy děláte doma v ložnici. My jen  žádáme, abyste nám nevnucovala, že to je manželství nebo rodina a abyste nám  to necpali do církve.
Nic vám necpu, to cpete vy nám názory odporující vědeckým důkazům a ještě je povyšujete za pravdu. A že vám není nic do toho, co dělám v ložnici, s tím s vámi souhlasím, tak proč mě s tím otravujete. Kdybyste se věnoval něčemu užitečnějšímu, udělal byste lépe. Zatím jsem se tu od vás akorát dozvěděla, že nesnášíte homosexuály, nejradši byste už pohřbil vlastní babičku a shrábnul její peníze a žil z jejích peněz, abyste už nemusel nic dělat. To mi přijde daleko horší než vztah jakéhokoliv homosexuálního páru.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 03. 12. 2018 20:50
Předmět: Re: samoterapie homosexuality vs. ČCE

Ideologické blafy nazýváte vědeckými důkazy. 😡 Když naši poslanci dají do zákona, že ocas je noha, tak bude mít pes pět nohou stejně tak, jako homosexuál manželství. (To říká babička, má v 93 letech víc rozumu než naše vláda a církev ČCE.)
Od: Anonym: Anonym--- )
Kdy: 04. 12. 2018 13:39
Předmět: Re: samoterapie homosexuality vs. ČCE

Martin Janča napsal(a):
 Ideologické blafy nazýváte vědeckými důkazy. 😡 Když naši poslanci  dají do zákona, že ocas je noha, tak bude mít pes pět nohou stejně tak, jako  homosexuál manželství. (To říká babička, má v 93 letech víc rozumu než naše  vláda a církev ČCE.)
A přes to už se třesete až umře a shrábnete její peníze. Dost smutné. Tak co je víc mravné? Homosexuální láskyplný vztah, nebo vypočítavost vůči prarodiči, kdy už se těšíte až bude v Pánu?
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 04. 12. 2018 14:11
Předmět: Re: samoterapie homosexuality vs. ČCE

Na ničí smrt se netěším.
Od: Anonym: Locika--- )
Kdy: 04. 12. 2018 17:23
Předmět: internetový prorok

cože? anonym se pouští do psychoanalýzy anonyma na internetu? to budou odhalení, už se těším.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 04. 12. 2018 20:08
Předmět: Re: samoterapie homosexuality vs. ČCE

Pro LGBT aktivisty normálka.
Od: Anonym: Anonym--- )
Kdy: 05. 12. 2018 10:37
Předmět: Re: samoterapie homosexuality vs. ČCE

Martin Janča napsal(a):
 Pro LGBT aktivisty normálka.
Jediný aktivista jste tu vy. Co příspěvek, to nenávist proti homosexuálům. Zřejmě nenávidíte svou vlastní homosexuální podstatu, tak se snažíte bojovat proti tomu, co je vám vlastní. To je ale váš problém.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 05. 12. 2018 12:31
Předmět: Re: samoterapie homosexuality vs. ČCE

Nesouhlas s něčím není ještě nenávist.
Od: Anonym: A.R. <> ( 82.202.112.--- )
Kdy: 07. 12. 2018 07:38
Předmět: Re: samoterapie homosexuality vs. ČCE

Martin Janča napsal(a):
 Nesouhlas s něčím není ještě nenávist.
Jenže ta nenávist z tebe přímo kape. Z nějakého důvodu jsi začal věřit v úchylného prasáka na obláčku, který ti řekl, že je homosexualita špatná. A od té doby se křečovitě přemáháš a v soukromí potají koukáš na gay porno.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 07. 12. 2018 08:01
Předmět: h.

Ano, my tady mluvíme, jestli je špatná, máte pravdu. A nemůžeme to prokázat, Zřejmé je snad jen to, že z hlediska účelu plození jde o deviací. Zřejmé i tomu, kdo za tím nevidi "toho na obláčku", ale přírodu.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 07. 12. 2018 16:50
Předmět: Re: Homosexualita v ČCE

To: A.R.
Z tebe nenávist přímo šťágá. ☹
Od: Anonym: A.R. <> ( 82.202.112.--- )
Kdy: 07. 12. 2018 18:52
Předmět: Re: Homosexualita v ČCE

Martin Janča napsal(a):
 To: A.R.    Z tebe nenávist přímo šťágá. ☹
Jo, to jsi uhádl. Mám totiž nevyléčitelnou alergii na hloupé lidi, jako jsi ty.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 07. 12. 2018 18:56
Předmět: Re: Homosexualita v ČCE

Nejsem hloupý. Mám doktorát na UK.
Od: Anonym: A.R. <> ( 109.107.211.--- )
Kdy: 08. 12. 2018 19:40
Předmět: Re: Homosexualita v ČCE

Martin Janča napsal(a):
 Nejsem hloupý. Mám doktorát na UK.
Malý nebo velký doktorát? A z jakých věd máš doktorát?
Od: Anonym: A.R. <> ( 82.202.112.--- )
Kdy: 07. 12. 2018 07:36
Předmět: Re: samoterapie homosexuality vs. ČCE

Martin Janča napsal(a):
 Ideologické blafy nazýváte vědeckými důkazy. 😡 Když naši poslanci  dají do zákona, že ocas je noha, tak bude mít pes pět nohou stejně tak, jako  homosexuál manželství. (To říká babička, má v 93 letech víc rozumu než naše  vláda a církev ČCE.)
Když naši poslanci dají do zákona, že je ocas noha, tak budeš mít tři ocasy. Co ti na ty hovadiny má člověk napsat? Přestaň vymýšlet fantasmagorie a chovej se normálně.
Od: Anonym: A.R. <> ( 82.202.112.--- )
Kdy: 07. 12. 2018 07:34
Předmět: Re: samoterapie homosexuality vs. ČCE

Anonym napsal(a):
   Martin Janča napsal(a):  > Slečno Anonymko, nám není nic do toho, co vy děláte doma v ložnici. My  jen  > žádáme, abyste nám nevnucovala, že to je manželství nebo rodina a  abyste nám  > to necpali do církve.    Nic vám necpu, to cpete vy nám názory odporující vědeckým důkazům a ještě je  povyšujete za pravdu. A že vám není nic do toho, co dělám v ložnici, s tím s  vámi souhlasím, tak proč mě s tím otravujete. Kdybyste se věnoval něčemu  užitečnějšímu, udělal byste lépe. Zatím jsem se tu od vás akorát dozvěděla,  že nesnášíte homosexuály, nejradši byste už pohřbil vlastní babičku a  shrábnul její peníze a žil z jejích peněz, abyste už nemusel nic dělat. To  mi přijde daleko horší než vztah jakéhokoliv homosexuálního páru.
Jako kdybych to psal sám. :-)
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 06. 12. 2018 22:45
Předmět: Re: samoterapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 Můj psycholog je chytřejší než ta vaše EU a SR. Sám učí na fakultě, tak co  by měl vracet?
Tak to já jsem vyléčený věřící. :-D Taky jsem věřil na Mikuláše, čerta a anděla. Ale pak jsem zjistil, že to jsou sousedi z vesnice. :-D
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 06. 12. 2018 22:43
Předmět: Re: terapie homosexuality

Velký pes napsal(a):
 homoexualita se dá léčit….
Nedá se léčit něco, co nemoc není.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 06. 12. 2018 23:03
Předmět: Re: terapie homosexuality

Co když to nemoc je? Jak víte, že není.
Od: Anonym: A.R. <> ( 82.202.112.--- )
Kdy: 07. 12. 2018 07:28
Předmět: Re: terapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 Co když to nemoc je? Jak víte, že není.
Protože podle odborníků nevykazuje symptomy nemoci. Mně jako homosexuálovi nic nechybí ani mi nic nepřebývá. Moje psychika ukázala, že jsem naprosto v pořádku. Homosexualita nemá vliv na moji povahu ani chování. A odborníkům budu věřit víc než nějakým fanatickým pánbíčkářům z diskuze. Taková je prostě realita :-).
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 07. 12. 2018 16:53
Předmět: Re: terapie homosexuality

Kdo jsou ti odborníci? 😲
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 07. 12. 2018 17:42
Předmět: Re: terapie homosexuality

Vaše psychika: nepřitahují vás ženy. Vaše chování: asi strkáte něco někam. Pane ar, já to tu nechci vulgarizovat, ale říkat, že toto je normální a v pořádku - to není nijak zřejmé.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 07. 12. 2018 18:17
Předmět: Re: terapie homosexuality

Muž není "od přírody" přizpůsoben pohlavnímu styku s mužem. Žena není "od přírody" přizpůsobena pohlavnímu styku se ženou. Z toho mi vyplývá - buď není normální "matka příroda" nebo není normální, aby byl muž s mužem - žena se ženou.
Od: Anonym: A.R. <> ( 82.202.112.--- )
Kdy: 07. 12. 2018 18:49
Předmět: Re: terapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 Muž není "od přírody" přizpůsoben pohlavnímu styku s mužem. Žena  není "od přírody" přizpůsobena pohlavnímu styku se ženou. Z toho  mi vyplývá - buď není normální "matka příroda" nebo není normální,  aby byl muž s mužem - žena se ženou.
A proč by muž měl být od přírody přizpůsoben k pohlavnímu styku s mužem? Sex je pro někoho jen odreagovávací záležitost, pro někoho akt lásky. Já uznávám oba přístupy.
Vezmi si, že člověk nebyl přizpůsoben k tomu, aby řídil auto. Příroda nepočítala s automobilismem a vybavila nás těžkým mozkem. Proto při prudkém zabrždění tělo drží v sedadle, zatímco hlava setrvačností pokračuje dopředu. Tolik k té tvé logice.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 07. 12. 2018 19:56
Předmět: Re: terapie homosexuality

Příteli A.R., a co třeba pedofilie. Je taky přirozená? Pokud ne, proč?
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.eurotel.cz )
Kdy: 09. 12. 2018 21:36
Předmět: Re: terapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 Příteli A.R., a co třeba pedofilie. Je taky přirozená? Pokud ne, proč?
Ano, je přirozená.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 10. 12. 2018 20:28
Předmět: Re: terapie homosexuality

Tak proč kritizuješ ty pedofilní faráře, když dělají podle tebe přirozenou věc.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.25.broadband12.iol.cz )
Kdy: 15. 12. 2018 22:30
Předmět: Re: terapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 Tak proč kritizuješ ty pedofilní faráře, když dělají podle tebe přirozenou  věc.
Protože tím, že mají sex s osobou mladší 15 let, se dopouští trestného činu. Pedofilie sama o sobě není trestná, ale sex s nezletilým ano! Dokážeš to rozlišit?
Od: Anonym: A.R. <> ( 82.202.112.--- )
Kdy: 07. 12. 2018 18:45
Předmět: Re: terapie homosexuality

Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
 Vaše psychika: nepřitahují vás ženy. Vaše chování: asi  strkáte něco někam. Pane ar, já to tu nechci vulgarizovat, ale říkat, že  toto je normální a v pořádku - to není nijak zřejmé.
Ne, nepřitahují. Strkám něco někam. A teď to otočím. Tvoje psychika: nepřitahují tě muži. Tvoje chování: asi strkáš něco někam.
Ano, oba stavy jsou normální. Smiř se s realitou.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 07. 12. 2018 19:18
Předmět: h.

že se takové věci dějí, to je realita. A já vám vaší spokojenost přeji. Když ovšem napíšee, že je to "normální" (je v nějakém smyslu "normou"), je to vaše hodnocení, které nemusí mít v v realitě žádnou oporu. Nebo nějakou nalézáte?
Od: Anonym: A.R. <> ( 109.107.211.--- )
Kdy: 08. 12. 2018 19:39
Předmět: Re: h.

Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
 že se takové věci dějí, to je realita. A já vám vaší spokojenost přeji. Když  ovšem napíšee, že je to "normální" (je v nějakém smyslu  "normou"), je to vaše hodnocení, které nemusí mít v v realitě  žádnou oporu. Nebo nějakou nalézáte?
Ať se ti to líbí nebo ne, normální to je. Poslechni si třeba dr. Jeronýma Klimeše, který normalitu definuje nejméně třemi způsoby. Běž a vzdělávej se. A nesnaž se mě přesvědčit, že ty na rozdíl ode mě normální jsi. :-D
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 08. 12. 2018 20:28
Předmět: Re: homosexualita v ČCE

Vrah za volantem, to nebude nejlepší odborník. To můžete rovnou jmenovat dr. Uzla. 😡
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.eurotel.cz )
Kdy: 09. 12. 2018 21:33
Předmět: Re: homosexualita v ČCE

Martin Janča napsal(a):
 Vrah za volantem, to nebude nejlepší odborník. To můžete rovnou jmenovat dr.  Uzla. 😡
Mluvím o dr. Klimešovi, ty hňupe! Klimeš nikoho nezabil. To byl prof. Weiss.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 10. 12. 2018 20:38
Předmět: Re: h.

Prosím, můžete zde citovat, co říká JKlimeš o homosexualitě? Nejlépe nějaké místo, kde říká, že je "normální". Moc byste mě překvapil.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.25.broadband12.iol.cz )
Kdy: 15. 12. 2018 22:28
Předmět: Re: h.

Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
 Prosím, můžete zde citovat, co říká JKlimeš o homosexualitě? Nejlépe nějaké  místo, kde říká, že je "normální". Moc byste mě překvapil.
Poslechni si celou jeho přednášku na YouTube (https://www.youtube.com/watch?v=ksz_twUrNio). Má to dvě hodiny. Když jsem ji zvládl já, zvládneš ji taky. :-)
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 16. 12. 2018 09:48
Předmět: Re: h.

ok, jsem ochoten té přednášce trochu času věnovat. Můžete mě aspoň trochu časově navést, v které části říká, že "homosexualita je normální"? Celé to poslouchat teď nejsem schopen
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 17. 12. 2018 22:29
Předmět: Re: h.

Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
 ok, jsem ochoten té přednášce trochu času věnovat. Můžete mě aspoň trochu  časově navést, v které části říká, že "homosexualita je normální"?  Celé to poslouchat teď nejsem schopen
O tom, že je homosexualita přirozená, tedy normální, se baví celou dobu. Pokud tě nasměruju na určitou pasáž, tak to bude vytržené z kontextu a zase se nepochopíme. Zkus to poslouchat při nějaké činnosti. Já jsem to dělal taky.
Přece jen tě odkážu na tuhle pasáž: https://youtu.be/ksz_twUrNio?t=2329
Ale fakt si to poslechni celé. Stojí to za to.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 18. 12. 2018 06:19
Předmět: Re: h.

Děkuji. Tak když si to poslechneme od času 49:00, tak v následujících 2 minutách je shrnuto vše, o čem tady kecáme
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 18. 12. 2018 22:37
Předmět: Re: h.

Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
 Děkuji. Tak když si to poslechneme od času 49:00, tak v následujících 2  minutách je shrnuto vše, o čem tady kecáme
Z toho podle mě vyplývá to, že nábožensky založení lidé berou sexuální orientaci strašně moc vážně.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.25.broadband12.iol.cz )
Kdy: 07. 12. 2018 21:52
Předmět: Re: terapie homosexuality

Jiří Polák napsal(a):
 Toto neměl být argument, ale studijní materiál pro ty, co mají zájem s tím  něco dělat.  Fuguje to a jsou výsledky.
Výsledky? Leda u psychicky labilních lidí. A že jich mezi vámi je. Máš rád přetvářku?
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 08. 12. 2018 20:35
Předmět: Re: terapie homosexuality

Jako vyléčený homosexuál mohu přiznat, že labilní jsem byl a jsem, a že moje homosexualita byl stav psychiky, ze kterého jsem byl vyléčen.
Příteli A.R., když si přiznáš, že trpíš úchylkou, budeš se moci vydat na cestu pomoci. Nyní jen lžeš sám sobě, jsi sám sobě nepřítelem. 😩
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.eurotel.cz )
Kdy: 09. 12. 2018 21:40
Předmět: Re: terapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 Jako vyléčený homosexuál mohu přiznat, že labilní jsem byl a jsem, a že moje  homosexualita byl stav psychiky, ze kterého jsem byl vyléčen.    Příteli A.R., když si přiznáš, že trpíš úchylkou, budeš se moci vydat na  cestu pomoci. Nyní jen lžeš sám sobě, jsi sám sobě nepřítelem. 😩
Když si přiznáš, že jsi psychicky narušený, budeš se moci vydat na cestu pomoci. Nyní jen lžeš sám sobě, jsi sám sobě nepřítelem.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 06. 12. 2018 22:42
Předmět: Re: terapie homosexuality

Tolik slov a přitom o ničem. Tolik práce a přitom taková blbost. :-D
Od: Anonym: Jiří Polák <> ( --- )
Kdy: 07. 12. 2018 17:54
Předmět: Re: terapie homosexuality

Naštěstí na Vašem stanovisku a hodnocení tato práce nestojí ani nepadá. Celkově velmi zhoubný a škodlivý názor mnoha lidí je, že je orientace již od útlého věku pevně daná. Pokud by to tak bylo, bylo by těchto homosexuálů stále stejné procento, protože nebyl objeven žádný faktor, který by měl na úchylky ze správné orientace vliv v období vývoje plodu, nebo po narození dítěte. Žel, procento deviantů stoupá. Proč? Protože sexuální orientace se utvrzuje NÁPODOBOU V DĚTSKÉM A PUBERTÁLNÍM OBDOBÍ! Proto je tak nebezpečná genderově "neutrální" výchova. A jednoduše- protože takto může deviace vzniknout a vzniká, je možno ji opačným způsobem léčit. Musíte si ji ale nejdřív přečíst.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 07. 12. 2018 18:19
Předmět: Re: terapie homosexuality

To je pravda.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 07. 12. 2018 18:22
Předmět: Re: terapie homosexuality

Bratře Jiří, jsou některé velmi opravdové evangelikální i charismatické církve, které už upustily od mluvení, že homosexuálové se mají léčit. Bolestivě totiž zjistily, že je to téměř nemožné. A dnes mluví o tom, že křesťan může být svobodný od takového nátlaku.
Od: Anonym: Jiří Polák <> ( --- )
Kdy: 07. 12. 2018 21:41
Předmět: Re: terapie homosexuality

To, jestli se homosexuál bude, nebo nebude léčit závisí samozřejmě na něm. My jako společenství křesťanů rádi přijmeme jakéhokoliv člověka s homosexuálními sklony, ostatně- hříšné sklony různého druhu má většina z nás. Rozhodně si ale takové sklony nemůžeme nijak omlouvat, nebo vesele hřešit. Při křtu jsme zemřeli svému hříšnému egu, oblékli jsme Krista a chceme se Mu stát podobnými. V tomto duchu by byl veden i bratr nebo sestra s deviantními sklony.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.25.broadband12.iol.cz )
Kdy: 07. 12. 2018 21:57
Předmět: Re: terapie homosexuality

Jiří Polák napsal(a):
 To, jestli se homosexuál bude, nebo nebude léčit závisí samozřejmě na něm.  My jako společenství křesťanů rádi přijmeme jakéhokoliv člověka s  homosexuálními  sklony, ostatně- hříšné sklony různého druhu má většina z nás. Rozhodně si  ale takové  sklony nemůžeme nijak omlouvat, nebo vesele hřešit.  Při křtu jsme zemřeli svému hříšnému egu, oblékli jsme Krista a chceme se Mu  stát podobnými.  V tomto duchu by byl veden i bratr nebo sestra s deviantními sklony.
Žádný rozumný člověk, pokud je homosexuál, se určitě léčit nebude. Není to chřipka, není to mentální zaostalost. To je jen tvoje přání, aby to byla nemoc. Křtěný nejsem, takže je mi nějaký Ježíš úplně ukradený. A tvoje hloupé a primitivní narážky nebudu nijak omlouvat. Bude dobré, když se budeš starat o své hříchy, kterých máš víc než dost.
Od: Anonym: Anonym--- )
Kdy: 08. 12. 2018 08:12
Předmět: Re: terapie homosexuality

Jiří Polák napsal(a):
 To, jestli se homosexuál bude, nebo nebude léčit závisí samozřejmě na něm.  My jako společenství křesťanů rádi přijmeme jakéhokoliv člověka s  homosexuálními  sklony, ostatně- hříšné sklony různého druhu má většina z nás. Rozhodně si  ale takové  sklony nemůžeme nijak omlouvat, nebo vesele hřešit.  Při křtu jsme zemřeli svému hříšnému egu, oblékli jsme Krista a chceme se Mu  stát podobnými.  V tomto duchu by byl veden i bratr nebo sestra s deviantními sklony.
Zažila jsem dva případy, kdy takto zbožní křesťané v církvi vedly k nápravě jednu lesbičku a jednoho homosexuála. Oba případy dopadly tragicky. Oba dva skončily smrtí. Oba byly nevyléčitelní, nervově se z nátlaku církve hroutily a oba zemřeli. Podotýkám, že jim natolik církev vymyla mozky, že se denně zbožně modlili a snášely moralizující litanie církve a vyznávaly své hříchy, až to bylo děsivé.
Takže jen tak dál, můžete takto vymýtit homosexualitu z církve zcela radikálně a natrvalo. Právě takoví fanatici, jako tu jste vy, je mají na svědomí.
Od: Anonym: Velký pes--- )
Kdy: 08. 12. 2018 10:07
Předmět: Re: terapie homosexuality

znám homoseuála vyléceného zázrakem a i ty můžeš bít uzdraven!!!
Od: Anonym: Anonym--- )
Kdy: 08. 12. 2018 14:55
Předmět: Re: terapie homosexuality

Velký pes napsal(a):
 znám homoseuála vyléceného zázrakem a i ty můžeš bít uzdraven!!!
Ty jsi tak těžce negramotný, že tvé odpovědi beru jen jako snůšku dětinských blbovin.
Od: Anonym: Anonym--- )
Kdy: 08. 12. 2018 15:00
Předmět: Re: terapie homosexuality

Já dělám chyby protože spěchám, protože mám malé děti a zkoumají mi při psaní klávesnici. Ty však neumíš českou gramatiku ani na úrovni prvňáka a znalosti máš rovněž těžce podprůměrné. Čím vlastně můžeš běžného člověka obohatit, když ani neznáš rozdíl mezi slovesem "být" a slovesem "bít"?
Od: Anonym: Velký pes--- )
Kdy: 08. 12. 2018 15:45
Předmět: Re: terapie homosexuality

šiřiš ekorát nenávyst aktyvysto….
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 08. 12. 2018 20:38
Předmět: Re: terapie homosexuality

Chyby tady píšete oba, jeden se vymlouvá, že je Róm, že neumí dobře česky, druhý prý zas "pospíchá". Tak si nic nevyčítejte.
Od: Anonym: A.R. <> ( 109.107.211.--- )
Kdy: 08. 12. 2018 19:36
Předmět: Re: terapie homosexuality

Velký pes napsal(a):
 znám homoseuála vyléceného zázrakem a i ty můžeš bít uzdraven!!!
A co ti brání se jít uzdravit?
Od: Anonym: A.R. <> ( 82.202.112.--- )
Kdy: 07. 12. 2018 18:43
Předmět: Re: terapie homosexuality

Jiří Polák napsal(a):
 Naštěstí na Vašem stanovisku a hodnocení tato práce nestojí ani nepadá.  Celkově velmi zhoubný a škodlivý názor mnoha lidí je, že je orientace již od  útlého věku pevně daná. Pokud by to tak bylo, bylo by těchto homosexuálů  stále stejné procento, protože nebyl objeven žádný faktor, který by měl na  úchylky ze správné orientace vliv v období vývoje plodu, nebo po narození  dítěte.  Žel, procento deviantů stoupá. Proč? Protože sexuální orientace se utvrzuje  NÁPODOBOU  V DĚTSKÉM A PUBERTÁLNÍM OBDOBÍ! Proto je tak nebezpečná genderově  "neutrální" výchova.  A jednoduše- protože takto může deviace vzniknout a vzniká, je možno ji  opačným způsobem léčit. Musíte si ji ale nejdřív přečíst.
Naštěstí na tvém stanovisku a hodnocení tato práce nepadá. Platí to, co jsem napsal a můžeš se třeba postavit na hlavu. Realita je taková, že homosexuálů je pořád stejně. Opticky to vypadá, že jich je víc, ale naštěstí dnes už není taková doba, že se musí skrývat. Ale homosexuálů je pořád stejné procento populace. Homosexualita určitě nevzniká napodobením, protože homosexuálové vyrůstají v heterosexuálních párech. Proč teda tu heterosexualitu neodkoukali od svých rodičů? Nějaký věřící Janča je pořád podělaný strachy, že skončí v pekle. Tak opustil své přirozené chování a dělá něco jiného, jen aby se zavděčil nějaké neviditelné bytosti. Prostě blbost na kvadrát. Ani jeden z nás není dostatečně kompetentní k tomu, aby se o homosexualitě nějak vyjadřoval. Ale jak jsem napsal, není nutné brát vážně nějakého nýmanda z diskuze, jako jsi ty. Pořád se jako homosexuál, který si o tom něco přečetl, cítím víc způsobilý se k této věci vyjádřit.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 07. 12. 2018 18:55
Předmět: Re: terapie homosexuality

Příteli A.R., to není strach z pekla. Prostě jsem jednou viděl jednu ženu https://bit.ly/2IdcFe2 a v tu chvíli byla homosexualita pryč.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.25.broadband12.iol.cz )
Kdy: 07. 12. 2018 22:00
Předmět: Re: terapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 Příteli A.R., to není strach z pekla. Prostě jsem jednou viděl jednu ženu  https://bit.ly/2IdcFe2 a v tu chvíli byla homosexualita pryč.
Jasně. A všichni ti to zbaštili, co? :-D Tohle by ti nesežrali ani chovanci Jedličkova ústavu.
Od: Anonym: Jiří Polák <> ( --- )
Kdy: 08. 12. 2018 20:24
Předmět: Re: terapie homosexuality

Apoštol Pavel říká, aby Ti, co nejsou z jakéhokoliv důvodu schopni žít v manželství byli v celibátu. Už to tu opakuji asi podesáté. Proč by kvůli tomu měl někdo páchat sebevraždu?? Lidé žijící mimo manželství mají více času a tak jsou v Církvi možná ještě užitečnější než my ženáči a vdané ženy. Nadávat někomu, že napsal jiné "i" mně přijde velmi nezralé.
Stejně zvláštní- co sem na vlákno ty "nevěřáky" pořád tak táhne? Myslím že oni sami nevědí, ale tak to má být :) Kéž by přišli i na naše bohoslužby.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 08. 12. 2018 20:40
Předmět: Re: terapie homosexuality

Přesně tak, bratře. 😊
Od: Kazatel ČCE Filip Keller <>
Kdy: 08. 12. 2018 23:21
Předmět: Misie?

Jiří Polák napsal(a):
   Stejně zvláštní- co sem na vlákno ty "nevěřáky" pořád tak táhne?  Myslím že oni sami nevědí,  ale tak to má být :) Kéž by přišli i na naše bohoslužby.
To je fakt bomba. Očekáváte, že po přečtení tak namyšlených blábolů by někdo chtěl přijít na vaše bohoslužby? Já teda ne.
Od: Anonym: Anonym--- )
Kdy: 09. 12. 2018 07:15
Předmět: Re: Misie?

Kazatel ČCE Filip Keller napsal(a):
 Jiří Polák napsal(a):    >   > Stejně zvláštní- co sem na vlákno ty "nevěřáky" pořád tak  táhne?  > Myslím že oni sami nevědí,  > ale tak to má být :) Kéž by přišli i na naše bohoslužby.    To je fakt bomba. Očekáváte, že po přečtení tak namyšlených blábolů by někdo  chtěl přijít na vaše bohoslužby? Já teda ne.
Aspoň jedna rozumná odpověď v tomto vláknu. Vždyť i farář z jistého nejmenovaného sboru mi dal jasně najevo, že jsem v jejich společenství nevítaná, resp. že mě bude pouze trpět. Tak co bych v takovém sboru měla dělat? Nejsem masochista.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 09. 12. 2018 17:51
Předmět: Re: Homosexualita v ČCE

A pane Kellnere, slova paní Anonyma nejsou namyšlená? Jsou, a ještě navíc urážlivá.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 10. 12. 2018 19:54
Předmět: Re: Homosexualita v ČCE

Martin Janča napsal(a):
 A pane Kellnere, slova paní Anonyma nejsou namyšlená? Jsou, a ještě navíc  urážlivá.
S urážlivými příspěvky si tady začal někdo, kdo sem nakopíroval ten brak o léčení homosexuality.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 10. 12. 2018 20:20
Předmět: Re: Homosexualita v ČCE

Rozhicovaný příteli AR, pozor! Nejsme v matematice, kde se dá pravda dokazovat. V psychologii se pravda pouze hledá, a proto dva psychologové mohou mít dva různé názory. Podle jednoho může být homosexualita normální, podle druhého ne.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.25.broadband12.iol.cz )
Kdy: 15. 12. 2018 22:26
Předmět: Re: Homosexualita v ČCE

Martin Janča napsal(a):
 Rozhicovaný příteli AR, pozor! Nejsme v matematice, kde se dá pravda  dokazovat. V psychologii se pravda pouze hledá, a proto dva psychologové  mohou mít dva různé názory. Podle jednoho může být homosexualita normální,  podle druhého ne.
Nejsem rozhicovaný. :-) Tím pádem se můžeme jen dohadovat o tom, která studie o homosexualitě je pravdivá více nebo méně.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.eduroam.cesnet.cz )
Kdy: 09. 12. 2018 21:19
Předmět: Re: Misie?

Kazatel ČCE Filip Keller napsal(a):
 Jiří Polák napsal(a):    >   > Stejně zvláštní- co sem na vlákno ty "nevěřáky" pořád tak  táhne?  > Myslím že oni sami nevědí,  > ale tak to má být :) Kéž by přišli i na naše bohoslužby.    To je fakt bomba. Očekáváte, že po přečtení tak namyšlených blábolů by někdo  chtěl přijít na vaše bohoslužby? Já teda ne.
Přesně. Kdyby projevili nějakou empatii a toleranci, že je u nich vítán každý, nebyl bych tak příkrý. Ale ta jejich rétorika typu "to je zvrácené, to zakážeme, to je špatné, to je hřích, patříš do pekla" jim nikoho nepřitáhne. Leda podobné primitivy, jako jsou oni sami.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 10. 12. 2018 00:09
Předmět: Re: Homosexualita versus ČCE

Přítelu A.R., o pekle zde hovoříte pouze vy.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 10. 12. 2018 19:55
Předmět: Re: Homosexualita versus ČCE

Martin Janča napsal(a):
 Přítelu A.R., o pekle zde hovoříte pouze vy.
A ty mě tam posíláš, protože se nechci zbavit homosexuality. S tou svoji infantilní rétorikou jsi prostě ještě nepochopil fungování světa.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 10. 12. 2018 20:17
Předmět: Re: Homosexualita versus ČCE

Já tě nikam neposílám.
Od: Anonym: Jiří Polák <> ( --- )
Kdy: 09. 12. 2018 22:35
Předmět: Re: Misie?

Mezi řádky píšu o konkrétním jedinci, který má potřebu sem chodit a stále nás urážet jen proto, že bereme Bibli vážně. Nebo máte pocit, že i jiné mé příspěvky jsou namyšlené?
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 10. 12. 2018 11:41
Předmět: Re: Misie?

Jakubovi: Co je tedy přístup "misijní", a co "nemisijní"? - Na jedné straně ses tu, Jakube, ozval proti bratru Polákovi, a měl bys pravdu natolik, nakolik je jeho přístup opravdu "namyšlený", případně nelaskavý. - Na druh straně ti tady přitakala Anonym(ka), že jsi napsal odpověď "konečně rozumnou", totiž takovou, jakou chtěla slyšet. Také ona má pravdu natolik, nakolik se v církvi potkala s leskavostí. - Ale mezi tím někde je pravda, že církev musí být kritická a že případně některé lidi svým slovem odradí. Církev musí mít své hodnoty odlišné od hodnot světa. A tak, podle mě, nejde o rozlišování mezi tím, co lidi přitahuje (co chtějí slyšet) a tím co je vyhání. Jde o rozličování, kdy je kritické slovo oprávněné, a kdy jde jen o souzení lidské. - Misijnost se dá měřit jen z pohledu dlouhodobého, a podle mě k ní musí patřit, že si církev stojí na některých hodnotách, byť (už) je svět jinde.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 10. 12. 2018 19:57
Předmět: Re: Misie?

Jiří Polák napsal(a):
 Mezi řádky píšu o konkrétním jedinci, který má potřebu sem chodit a stále  nás urážet jen proto, že bereme Bibli vážně. Nebo máte pocit, že i jiné mé  příspěvky jsou namyšlené?
On by ten konkrétní jedinec sem nechodil nikoho urážet, kdyby se k němu nepřistupovalo jako k vadnému úchylovi a omylu přírody.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.eurotel.cz )
Kdy: 09. 12. 2018 21:16
Předmět: Re: terapie homosexuality

Jiří Polák napsal(a):
 Apoštol Pavel říká, aby Ti, co nejsou z jakéhokoliv důvodu schopni žít v  manželství byli v celibátu. Už to tu opakuji asi podesáté. Proč by kvůli  tomu měl někdo páchat sebevraždu??  Lidé žijící mimo manželství mají více času a tak jsou v Církvi možná ještě  užitečnější  než my ženáči a vdané ženy.    Nadávat někomu, že napsal jiné "i" mně přijde velmi nezralé.    Stejně zvláštní- co sem na vlákno ty "nevěřáky" pořád tak táhne?  Myslím že oni sami nevědí,  ale tak to má být :) Kéž by přišli i na naše bohoslužby.
Jo, nějaký apoštol mi bude říkat, co mám dělat. To určitě, nejsem otrok. Mně jako nevěřícího zajímá, jak se k této problematice věřící staví. Jestli byl učiněn nějaký pokrok nebo ne. A taky mě sem táhne samotné téma homosexuality, které se mě týká. Co bych na těch bohoslužbách dělal? Můžu přijít, až se budu nudit. Ale jelikož potřebuju dokončit studium elektrotechniky, nemám na takové blbiny čas.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 09. 12. 2018 23:38
Předmět: h.

Pane AR, připadá mi hodně trapné, jak se tady vysmíváte křesťanství. Víte, z pohledu "selského" nebo "zdravého rozumu" jsou stejně směšní křesťané i gayové. Někdy se potkávám s tím, že nám farářům lidé říkají "černoprdelníci". Vám zase říkají "prdelníci". Tak se pojďme spolu hádat. ale povýšenecký výsměch mi tu nesedí.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 10. 12. 2018 19:50
Předmět: Re: h.

Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
 Pane AR, připadá mi hodně trapné, jak se tady vysmíváte křesťanství. Víte, z  pohledu "selského" nebo "zdravého rozumu" jsou stejně  směšní křesťané i gayové. Někdy se potkávám s tím, že nám farářům lidé  říkají "černoprdelníci". Vám zase říkají "prdelníci".  Tak se pojďme spolu hádat. ale povýšenecký výsměch mi tu nesedí.
Takže si vlastně nemáme co vyčítat.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 10. 12. 2018 20:27
Předmět: Re: h.

Jo. Povyšovat se jedni nad druhé, gayové nad křesťany nebo naopak, to nemáme. A vyčítat si taky nemáme co. Tak jsem to myslel.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.25.broadband12.iol.cz )
Kdy: 15. 12. 2018 22:24
Předmět: Re: h.

Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
 Jo. Povyšovat se jedni nad druhé, gayové nad křesťany nebo naopak, to  nemáme. A vyčítat si taky nemáme co. Tak jsem to myslel.
Jsem rád, že jsme se shodli. Tak teda doufám, že žádné výpady směrem k homosexuálům už nebudou.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 16. 12. 2018 09:55
Předmět: Re: h.

Ok. O čem se na tomto fóru mluví. Že křesťanská svatá Písma považují h. za "ohavnost". To je fakt. Ale co s tím my dnes? To je tedy pohled z křesťanské strany. - Pohled z vaší strany: nacházíte v dnešní psychologii pojetí, která na h. nic závadného nevidí. OK, vím, že jsou také pozice. Tady v interpretacích není prostor k vzájemnému napadání. A lidsky bychom se snad mohli snést také.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.rozhled.cz )
Kdy: 16. 12. 2018 20:32
Předmět: Re: h.

Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
 Ok. O čem se na tomto fóru mluví. Že křesťanská svatá Písma považují h. za  "ohavnost". To je fakt. Ale co s tím my dnes? To je tedy pohled z  křesťanské strany. - Pohled z vaší strany: nacházíte v dnešní psychologii  pojetí, která na h. nic závadného nevidí. OK, vím, že jsou také pozice. Tady  v interpretacích není prostor k vzájemnému napadání. A lidsky bychom se snad  mohli snést také.
V to doufám. Nevím, proč by mě mělo trápit, že nějaká kniha mluví o homosexualitě jako o ohavnosti. A taky nevidím důvod, proč se tady navzájem urážet. Raději s lidmi vycházím, než se s nimi hádám.
A co s tím dnes? Nic. Proč bychom to měli řešit? Život je krátký a měli bychom si ho užívat, tak proč se na sebe zbytečně vztekat?
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 17. 12. 2018 09:07
Předmět: Re: h.

Pane AR, ptáte se, "proč bychom to měli řešit?", totiž že Bible odsuzuje homosexualitu? Rozhodně nečekám, že byste to řešil vy, když jste sám nevěřící a Bible pro vás není autoritou. Ale vězte, že jste na foru, kde to lidé většinou mají jinak, a někteří bychom řekli, že máme rádi Pána Boha a Bibli. A pro mnohé z nás prostě je problém, jak se s tím příkrým biblickým odsudkem h. vyrovnat. - Váš podiv "proč bychom to měli řešit?" mi připadá, jako bych se já octl na nějakém chatu mezi gayi, a podivoval bych se, proč tam chlapi pořád řeší, že je nemiluje nějaký jiný chlap. "Proč bychom to měli řešit?" Copak je tohle důležité? Důležité je jen, získat si lásku ženy, říkal bych si třeba ve své omezenosti.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 17. 12. 2018 22:09
Předmět: Re: h.

Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
 Pane AR, ptáte se, "proč bychom to měli řešit?", totiž že Bible  odsuzuje homosexualitu? Rozhodně nečekám, že byste to řešil vy, když jste  sám nevěřící a Bible pro vás není autoritou. Ale vězte, že jste na foru, kde  to lidé většinou mají jinak, a někteří bychom řekli, že máme rádi Pána Boha  a Bibli. A pro mnohé z nás prostě je problém, jak se s tím příkrým biblickým  odsudkem h. vyrovnat. - Váš podiv "proč bychom to měli řešit?" mi  připadá, jako bych se já octl na nějakém chatu mezi gayi, a podivoval bych  se, proč tam chlapi pořád řeší, že je nemiluje nějaký jiný chlap. "Proč  bychom to měli řešit?" Copak je tohle důležité? Důležité je jen, získat  si lásku ženy, říkal bych si třeba ve své omezenosti.
To, že věřící mají rádi bohy a své knihy, chápu. Ale proč mají tendenci napadat všechno, co se těmi knihami a bohy neřídí? K seznamce bych to asi nepřirovnával, je to velmi individuální. Ale jak jsem poznal, tak se věřící vyznačují hlavně tím, že nemají rádi nic, co se vymyká těm svatým knihám. Vždyť přece nikdo není schopen splnit požadavky Bible do puntíku. Podle mě je důležité, že nelžu, nekradu, nepodvádím, jsem čestný a spravedlivý, zastávám se slabších, mám smysl pro spravedlnost. To, s kým v noci spím, by mělo být vedlejší. Nebo je to prostě tak, že si lidi řeknou "jsi prostě teplej a víc nás nezajímá"? Už je nezajímá, jak jsem prospěl společnosti, jak se mi daří v práci a tak dále. Je to sice hodně zjednodušené, ale spousta lidí takhle uvažuje. A to nechci.
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 18. 12. 2018 06:46
Předmět: Re: h.

Pane AR, v tom hlavním, co píšete tady, s vámi souhalsím. V posuzování člověka mají být rozhodujícíc jeho hodnoty. "Je důležité, že nelžu, nekradu, nepodvádím, jsem čestný a spravedlivý, zastávám se slabších, mám smysl pro spravedlnost." "To, s kým v noci spím, by mělo být vedlejší." Ano, souhlasím. - Náboženský etický postoj vzniká z rozpoznání, že když si své hodnoty vytyčuji sám, často mě vedou k zmatenosti nebo k bezmocnosti nebo rovnou ke zlému výsledku. Proto křesťan hledá zakotvení svých mravních norem (a sílu k jejich dodržování) u vnější autority, u Boha (o které věří, že je dobrá a laskavá). Nejpůvodnější sbírkou svědectví o tom, jaký je Bůh a co chce, je Bible. Z toho vyplývá i téma zdejšího tlachání, a pro mě osobně to není rychle aplikovatelná pravda, spíše opravdu problém k obtížnému vyrovnávání - co s tím, že Bible tak přísně odsuzuje h.?
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 18. 12. 2018 22:35
Předmět: Re: h.

Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
 Pane AR, v tom hlavním, co píšete tady, s vámi souhalsím. V posuzování  člověka mají být rozhodujícíc jeho hodnoty. "Je důležité, že nelžu,  nekradu, nepodvádím, jsem čestný a spravedlivý, zastávám se slabších, mám  smysl pro spravedlnost." "To, s kým v noci spím, by mělo být  vedlejší." Ano, souhlasím. - Náboženský etický postoj vzniká z  rozpoznání, že když si své hodnoty vytyčuji sám, často mě vedou k zmatenosti  nebo k bezmocnosti nebo rovnou ke zlému výsledku. Proto křesťan hledá  zakotvení svých mravních norem (a sílu k jejich dodržování) u vnější  autority, u Boha (o které věří, že je dobrá a laskavá). Nejpůvodnější  sbírkou svědectví o tom, jaký je Bůh a co chce, je Bible. Z toho vyplývá i  téma zdejšího tlachání, a pro mě osobně to není rychle aplikovatelná pravda,  spíše opravdu problém k obtížnému vyrovnávání - co s tím, že Bible tak  přísně odsuzuje h.?
Nevím, co na to napsat. Asi to, že pokud Bible něco zakazuje nebo odsuzuje, neznamená to, že to musí odsuzovat i ten, co Bibli čte. Jak zní ta pasáž o té homosexualitě?
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 18. 12. 2018 22:55
Předmět: Re: h.

Je jich několik, asi kolem 10 biblických míst. To si snadno najdete jinde, nebo taky tady už to bylo uváděno. - K tomu odsuzování nejprve: my křesťané říkáme, že Bůh odsuzuje hřích ("takové věci nejsou správné"), ale neodsuzuje hříšníka ("hříšník, který svého hříchu lituje, není odsouzen"). A potom: křesťan se učí svá měřítka přizpůsobovat těm, která rozpoznává jako boží.- Když to teď píšu, uvědomuji si, jak to na vás musí působit cize. Ale je to celá věrouka, a posuzování h. v ní rozhodně nepatří ke stavebním kamenům základním.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 19. 12. 2018 22:13
Předmět: Re: homosexualita v ČCE

My tady neřešíme homosexuálmy mimo naši církev. My tady řešíme vnitřní problém v naší církvi, že se vedení církve odklání od Bible a tradice církve v postoji k homosexualitě. Vás jako homosexuála mimo církev neodsuzujeme a neposuzujeme, váš život je vaše věc. Až kdybyste chtěl být v církvi, tak teprve bychom po vás vyžadovali život ve zdrženlivosti. Otázkou je, zda bychom to vůbec vyžadovali, protože naše církev jako taková s homosexualitou problém nemá, je to sbor od sboru. Kdybyste se chtěl připojit třeba k některému z kontroverzních pražských sborů, nebudete mít žádný problém. Ale třeba někde na venkově by to problém být mohl.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 20. 12. 2018 22:20
Předmět: Re: homosexualita v ČCE

Martin Janča napsal(a):
 My tady neřešíme homosexuálmy mimo naši církev. My tady řešíme vnitřní  problém v naší církvi, že se vedení církve odklání od Bible a tradice církve  v postoji k homosexualitě. Vás jako homosexuála mimo církev neodsuzujeme a  neposuzujeme, váš život je vaše věc. Až kdybyste chtěl být v církvi, tak  teprve bychom po vás vyžadovali život ve zdrženlivosti. Otázkou je, zda  bychom to vůbec vyžadovali, protože naše církev jako taková s homosexualitou  problém nemá, je to sbor od sboru. Kdybyste se chtěl připojit třeba k  některému z kontroverzních pražských sborů, nebudete mít žádný problém. Ale  třeba někde na venkově by to problém být mohl.
Tak v tom případě jsem v klidu, do žádné sekty se nechystám. :-D Vaše církev s homosexualitou problém nemá, ale ty evidentně ano.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 20. 12. 2018 22:18
Předmět: Re: h.

Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
 Je jich několik, asi kolem 10 biblických míst. To si snadno najdete jinde,  nebo taky tady už to bylo uváděno. - K tomu odsuzování nejprve: my křesťané  říkáme, že Bůh odsuzuje hřích ("takové věci nejsou správné"), ale  neodsuzuje hříšníka ("hříšník, který svého hříchu lituje, není  odsouzen"). A potom: křesťan se učí svá měřítka přizpůsobovat těm,  která rozpoznává jako boží.- Když to teď píšu, uvědomuji si, jak to na vás  musí působit cize. Ale je to celá věrouka, a posuzování h. v ní rozhodně  nepatří ke stavebním kamenům základním.
V tom případě mám otázku: proč si má nevěřící myslet, že je homosexuální chování špatné?
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 21. 12. 2018 12:06
Předmět: Re: h.

Trochu se tady točíme v kruhu, nemáte taky ten pocit? - Když svou otázku kladete takto "proč si má nevěřící myslet, že je homosexuální chování špatné?", sám jste mi k tomu přidal odkazem na audio J. Klimeše další formulaci odpovědi. Doposud se tady argumentovalo pomocí teologie přirozené, že je to ohavnost i v očích "obyčejného člověka". JK mi dopověděl argument, který by mě samotného nenapadl. "Nikdo to nechce", kdyby se mohl člověk rozhodnout, nikdo by nechtěl být homosexuálem. To je pro mě indikátorem, že jde o jakýsi druh postižení. Teď to píšu, aniž bych chtěl jev hodnotit mravně.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.25.broadband12.iol.cz )
Kdy: 21. 12. 2018 22:10
Předmět: Re: h.

Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
 Trochu se tady točíme v kruhu, nemáte taky ten pocit? - Když svou otázku  kladete takto "proč si má nevěřící myslet, že je homosexuální chování  špatné?", sám jste mi k tomu přidal odkazem na audio J. Klimeše další  formulaci odpovědi. Doposud se tady argumentovalo pomocí teologie přirozené,  že je to ohavnost i v očích "obyčejného člověka". JK mi dopověděl  argument, který by mě samotného nenapadl. "Nikdo to nechce", kdyby  se mohl člověk rozhodnout, nikdo by nechtěl být homosexuálem. To je pro mě  indikátorem, že jde o jakýsi druh postižení. Teď to píšu, aniž bych chtěl  jev hodnotit mravně.
Šlo mi čistě o odpověď nábožensky založeného člověka. Bez ohledu na naše předchozí diskutování, bez ohledu na dr. Klimeše. Jak bys to nevěřícímu člověku vysvětlil? Proč si má myslet, že je homosexualita špatná?
Od: Kazatel ČCE Aleš Wrana <>
Kdy: 22. 12. 2018 09:35
Předmět: Re: h.

Sorry, zadání nerozumím. Vše už tu řečeno bylo. Ptáte se, jak bych jako věřící člověk mluvil o této věci s nevěřícím homosexuálem? Tak zaprvé: netématizoval bych to, pokud by se sám nezeptal. Pokud by se zeptal na můj názor, ujistil bych ho především o svém respektu k němu jako k člověku. Pokud by se ptal na postoj Bible, řekl bych, že Bible je proti homosexualitě. - Kdyby se ptal dále, co mám proti h. já, mohla by odpověď dále být buď z hlediska víry (argumentace Biblí nebo přirozenou teologií) nebo z hlediska "přirozeného selského rozumu" - je to nepřirozené, "nikdo to nechce".
Od: Anonym: Velký pes--- )
Kdy: 22. 12. 2018 13:02
Předmět: Re: h.

budou vánoce přeju f všem hetroseuálům i homoseuálům pěkni vánoc
Od: Anonym: Jiří Polák <> ( --- )
Kdy: 22. 12. 2018 17:14
Předmět: Re: h.

Také přeji krásné Vánoce! Nikoliv sexuálům, ale všem lidem bez rozdílu, aby mohli hlouběji a novým způsobem pochopit, co pro ně osobně znamená narození, život a poselství našeho Pána Ježíše Krista. https://www.youtube.com/watch?v=NGw_1LDz0-g
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 22. 12. 2018 23:05
Předmět: Re: Vánoce a homosexualita

Všem vám tady bez rozdílu pohlaví a orientace přeji divotvorné Vánoce a těším se na rok 019, který bude již 13. rok našich diskusí o homosexualitě - a za takovou porci práce už by se rozhodně nemusel stydět ani průměrnej koncil.
Od: Anonym: Velký pes--- )
Kdy: 25. 12. 2018 11:35
Předmět: Re: Vánoce a homosexualita

přpojuji se k přani
Od: Anonym: Velký pes--- )
Kdy: 25. 12. 2018 12:53
Předmět: Re: Vánoce a homosexualita

přpojuji se k přani
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.25.broadband12.iol.cz )
Kdy: 28. 12. 2018 21:13
Předmět: Re: h.

Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
 Sorry, zadání nerozumím. Vše už tu řečeno bylo. Ptáte se, jak bych jako  věřící člověk mluvil o této věci s nevěřícím homosexuálem? Tak zaprvé:  netématizoval bych to, pokud by se sám nezeptal. Pokud by se zeptal na můj  názor, ujistil bych ho především o svém respektu k němu jako k člověku.  Pokud by se ptal na postoj Bible, řekl bych, že Bible je proti  homosexualitě. - Kdyby se ptal dále, co mám proti h. já, mohla by odpověď  dále být buď z hlediska víry (argumentace Biblí nebo přirozenou teologií)  nebo z hlediska "přirozeného selského rozumu" - je to nepřirozené,  "nikdo to nechce".
Nemyslel jsem homosexuála, ale jakéhokoliv nevěřícího člověka. Postoj Bible je mi jasný, ale i tam jsou možné různé výklady. Velmi dobře je to ztvárněno ve filmu "Modlitby za Bobbyho", který pojednává o velice bigótní matce, která nepřímo způsobí smrt svého homosexuálního syna. Bylo to natočeno podle skutečné události.
Za odpověď díky, ale pořád je tam ten vliv toho náboženství. Kdyby ses skutečně zamyslel, čemu homosexualita škodí, tak nepřijdeš na nic. Nikdo to sice nechce, nikdo si to nevybral, ale je nutné těm osobám říct, že se nemusí kvůli tomu věšet. Musíme je naučit smířit se situací, protože jiná už nebude.
Od: Anonym: Jiří Polák <> ( --- )
Kdy: 08. 12. 2018 20:39
Předmět: Re: terapie homosexuality

Identifikace s mužskou nebo ženskou rolí není závislá jen na přítomnosti obou rodičů v rodině, i když samozřejmě např. chlapci vychovávané jen matkou a sestrou (sestrami) se identifikují s mužskou rolí většinou později a je mezi nimi větší procento gayů. Dětství a dospívání je v tomto velmi zranitelný věk a rodiče, učitelé, kamarádi a další mohou napáchat velká traumata. Nejhorší je, když je dosud sexuálně nevyprofilovaný člověk zaškatulkován jako "buzík". Puberťáci totiž snadno přijímají role, které jim přisoudí okolí, často aniž by o tom věděli. Změnou školy/party/bydliště se z toho většinou dostanou. Někteří však podlehnou nabídkám "vyzkoušet si" homosexuální akt - a jsou v tom až po uši. Toto není samozřejmě jediné schéma, ale dnes díky různým seznamkám častější než dřív.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.eurotel.cz )
Kdy: 09. 12. 2018 21:45
Předmět: Re: terapie homosexuality

Jiří Polák napsal(a):
 Identifikace s mužskou nebo ženskou rolí není závislá jen na přítomnosti  obou rodičů v rodině,  i když samozřejmě např. chlapci vychovávané jen matkou a sestrou (sestrami)  se identifikují  s mužskou rolí většinou později a je mezi nimi větší procento gayů.  Dětství a dospívání je v tomto velmi zranitelný věk a rodiče, učitelé,  kamarádi a další mohou  napáchat velká traumata. Nejhorší je, když je dosud sexuálně nevyprofilovaný  člověk zaškatulkován jako "buzík". Puberťáci totiž snadno  přijímají role, které jim přisoudí okolí,  často aniž by o tom věděli. Změnou školy/party/bydliště se z toho většinou  dostanou. Někteří  však podlehnou nabídkám "vyzkoušet si" homosexuální akt - a jsou  v tom až po uši.  Toto není samozřejmě jediné schéma, ale dnes díky různým seznamkám častější  než dřív.
Jo, dětství a dospívání ministranta je velmi zranitelný věk a sexuální styk s církevními hodnostáři v nich může zanechat velká traumata. O pedofilii v náboženských kruzích toho bylo zveřejněno spousta. Když takový farář nabídne ministrantovi anální sex, těžko se může bránit.
Od: Anonym: Jiří Polák <> ( --- )
Kdy: 09. 12. 2018 22:44
Předmět: Re: terapie homosexuality

Myslím, že tohle je téma na jiné a možná dlouhé vlákno. Nicméně ŘKC v trestání takových kněží údajně velmi zpřísnila. Jo a pokud chceš nějaké "otevřené" společenství, které se v přijímání LGBT velmi "posunulo", jdi k Martinovi ve zdi, tam kážou vesele gayové. Možná to časem rozšíří i na další deviace.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 10. 12. 2018 00:05
Předmět: Re: terapie homosexuality

(Nechci radit správcům, ale tento příspěvek A.R. je expres na BL. A kde je pan farář Kellner, proč nekázní?)
Příteli A.R., tohle je fórum evangelické církve, pohlavní život ministrantů musíš řešit na nějakém katolickém.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.net.upcbroadband.cz )
Kdy: 10. 12. 2018 19:48
Předmět: Re: terapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 (Nechci radit správcům, ale tento příspěvek A.R. je expres na BL. A kde je  pan farář Kellner, proč nekázní?)    Příteli A.R., tohle je fórum evangelické církve, pohlavní život ministrantů  musíš řešit na nějakém katolickém.
Jako kdyby byl mezi vámi nějaký rozdíl. :-D Taky nevím, co si slibuješ od toho, že mě zakážeš.
Od: Anonym: Martin Janča--- )
Kdy: 10. 12. 2018 20:25
Předmět: Re: terapie homosexuality

Proč by farář měl být automaticky úchyl? Proč by mělo být mezi faráři víc úchylů než mezi vedoucími ve Skautu? Tak jako já neznám osobně žádného homosexuála, tak asi i ty neznáš osobně žádného pedofilního faráře. - Ale o obojím se v médiích mluví, jako kdyby jich bylo moc.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.25.broadband12.iol.cz )
Kdy: 15. 12. 2018 22:23
Předmět: Re: terapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 Proč by farář měl být automaticky úchyl? Proč by mělo být mezi faráři víc  úchylů než mezi vedoucími ve Skautu? Tak jako já neznám osobně žádného  homosexuála, tak asi i ty neznáš osobně žádného pedofilního faráře. - Ale o  obojím se v médiích mluví, jako kdyby jich bylo moc.
No vidíš. Stejná otázka: proč by měl být homosexuál automaticky promiskuitní úchyl?
Od: Anonym: Jiří Polák <> ( --- )
Kdy: 16. 12. 2018 13:16
Předmět: Re: terapie homosexuality

Promiskuitní každý být nemusí, avšak statisticky jich je takových velké procento. Mnohem vyšší než u běžné populace.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.rozhled.cz )
Kdy: 16. 12. 2018 20:26
Předmět: Re: terapie homosexuality

Jiří Polák napsal(a):
 Promiskuitní každý být nemusí, avšak statisticky jich je takových velké  procento.  Mnohem vyšší než u běžné populace.
Tím si moc nejsem jistý. Ale i kdyby to byla pravda, nevidím důvod tyhle lidi se mnou spojovat.
Od: Správci Evangnetu (Petr Tomášek) <>
Kdy: 20. 12. 2018 16:56
Předmět: Re: terapie homosexuality

Martin Janča napsal(a):
 (Nechci radit správcům, ale tento příspěvek A.R. je expres na BL. A kde je  pan farář Kellner, proč nekázní?)
No, nevím, zdá se mi, že mnohé z Vašich příspěvků jsou horší a také je necenzurujeme…
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.25.broadband12.iol.cz )
Kdy: 21. 12. 2018 22:08
Předmět: Re: terapie homosexuality

Správci Evangnetu (Petr Tomášek) napsal(a):
   Martin Janča napsal(a):  > (Nechci radit správcům, ale tento příspěvek A.R. je expres na BL. A kde  je  > pan farář Kellner, proč nekázní?)    No, nevím, zdá se mi, že mnohé z Vašich příspěvků jsou horší a také je  necenzurujeme…  
Díky za zastání. Moje příspěvky se odvíjí od toho, jak se ke mně chovají ostatní. Někdy je mi líto, že to přeháním, ale na hrubý pytel prostě patří hrubá záplata. A na žádné vymyšlené fámy nejsem zvědavý.
Od: Anonym: Jiří Polák <> ( --- )
Kdy: 21. 12. 2018 22:41
Předmět: Re: terapie homosexuality

Používejte si záplaty jaké chcete, každopádně bych byl rád, kdybyste si přečetl práci na začátku tohoto vlákna, stejně jako i další lidé s deviantními sklony, kteří se stávajícím stavem evidentně spokojení nejsou, což dokazují tím, že sem vůbec chodí. Myslím, že já jsem si od Vás "arothrockele" přečetl asi nejvíc primitivních urážek, což jsem nijak neopětoval, protože se tím nechci nijak zdržovat a být zacílen k tématu.
Blíží se svátky narození našeho Spasitele, tak i Vám z celého srdce přeji, aby Mesiášovo narození a oběť ani pro Vás nepřišly nadarmo. On je schopen osvobodit z jakýchkoliv pout a připravil nám život ve svobodě a radosti, zná nás každého jménem. Kéž by i další rok byl ve znamení požehnání pro Vás všechny, ať je to rok duchovního růstu, rok velmi dobrý, rok prosperity a splněných všech Vašich přání, pokud jsou Bohulibá. Toto přeji všem, obzvlášť bratřím a sestrám v Kristu. Mám velkou radost, když vidíme jepičí život různých heretických nápadů (Nota nebe) nebo teď nově program ATM, z jeho přepracování jsem měl obzvlášť velkou radost. Prosím modlete se spolu s námi proti ratifikaci té Istanbulské smlouvy, pokud můžete.
Od: Anonym: A.R. <> ( ---.25.broadband12.iol.cz )
Kdy: 28. 12. 2018 21:08
Předmět: Re: terapie homosexuality

Jiří Polák napsal(a):
 Používejte si záplaty jaké chcete, každopádně bych byl rád, kdybyste si  přečetl práci na začátku tohoto vlákna, stejně jako i další lidé s  deviantními sklony, kteří se stávajícím stavem evidentně spokojení nejsou,  což dokazují tím, že sem vůbec chodí.  Myslím, že já jsem si od Vás "arothrockele" přečetl asi nejvíc  primitivních urážek, což jsem  nijak neopětoval, protože se tím nechci nijak zdržovat a být zacílen k  tématu.    Blíží se svátky narození našeho Spasitele, tak i Vám z celého srdce přeji,  aby Mesiášovo narození a oběť ani pro Vás nepřišly nadarmo. On je schopen  osvobodit z jakýchkoliv pout a připravil nám život ve svobodě a radosti, zná  nás každého jménem. Kéž by i další rok byl ve znamení požehnání pro Vás  všechny, ať je to rok duchovního růstu, rok velmi dobrý, rok prosperity a  splněných všech Vašich přání, pokud jsou Bohulibá. Toto přeji všem, obzvlášť  bratřím a sestrám v Kristu.  Mám velkou radost, když vidíme jepičí život různých heretických nápadů (Nota  nebe) nebo teď nově program ATM, z jeho přepracování jsem měl obzvlášť  velkou radost.  Prosím modlete se spolu s námi proti ratifikaci té Istanbulské smlouvy,  pokud můžete.  
Díky, budu používat záplaty, jaké uznám za vhodné.
Práci si číst nebudu, protože se mě netýká. Jednak nejsem osoba s deviantními sklony a jednak jsem se svým současným stavem spokojený. No vlastně skoro spokojený, jsem trochu roztržitý, ale to už k vědcům tak nějak patří a sexuální orientace se to netýká. :-)
S primitivními postoji sis začal sám, nediv se, že s tebou jednám jako s onucí, když ty děláš to samé. Ano, když mě označuješ za člověka s deviantními sklony, tak mě urážíš, pomlouváš a navíc lžeš.
Vánoce jsem si samozřejmě užil, se svou rodinou a se svým partnerem, jako každý rok. Ale nemám se za co modlit, nemám k tomu jediný důvod a navíc to ani neumím. Navíc si myslím, že nějaké modlení té věci nepomůže. Když mám ve škole složit nějakou zkoušku, nebudu ztrácet čas modlením, ale budu se učit. A osvobodit nepotřebuju, protože mě není z čeho osvobodit. Nemám žádná pouta. :-)