Předem podotýkám, že s řadou nadnesených tezí souhlasím protože víceméně odpovídají současnému stavu věcí. Ovšem přestože je autor textu o 14 let starší než já, nemohu se ubránit určitému dojmu psaní s vervou "rozhněvaného mladého muže", se kterou kolega Molnár ze své pomyslné ideální církve vymetá kde koho - pryč s introverty ale pryč i s extroverty, pryč s "vyžírkami", které chtějí parazitovat na církevních restitucích, ale i s farářskými "příštipkáři", kteří se živí civilním zaměstnáním, s amorálními i moralistickými kazateli apod. Snad mu v ní alespoň někdo zůstane.
Jakožto jedna z "potrefených hus" se rovněž nemohu ubránit jistému úsměvu nad povrchním odsudkem "liturgování" - budiž, možná je problém v chybějící či nedostatečné komunikaci mezi jednotlivými proudy uvnitř církve a tím pádem i na naší straně, ačkoliv na mne z určitých typů reakcí dýchá spíše dojem úsloví o bití psa a holi.
Po povrchu (ať působí jakkoliv obsáhle a úderně) podle mne klouže i většina zbylého textu - jedná se o kritiku forem a jevů, nikoliv obsahů a podstat. Pokud je podle mého soudu
ČCE v nějaké krizi (a obávám se, že tomu tak je), jde především o krizi duchovní, onen "soud" (krisis), který prověřuje co z našich základů je skála a co je jen písek. A kořeny je třeba hledat hlouběji než jen v komunismu a polistopadovém vývoji. Signifikantní byl v této souvislosti např. můj dojem z posledního farářského kursu na téma "evangelická identita" - jako prvky identity nám byl nabízen kde kdo, Kalvínem počínaje a Masarykem, Rádlem či Hromádkou konče. Nepadla však ani jedna věta o tom, že základní identitou evangelíka takového či makového je především Ježíš Kristus. To odráží i stav členské základny, kde člověk najde mnoho osob, které by klidně označil etiketou "dobrý evangelík" (obhájce "těch správných" tradic a pořádků), nicméně s označením "dobrý křesťan" by poněkud váhal (podotýkám, že já sám se za dobrého křesťana nikterak nepovažuju). A tato krize má jiné markery, než "početní a finanční stav". Odstrašujícím příkladem pro nás budiž současná duchovní situace nejmenované náboženské společnosti, která vznikla s velkou slávou nedlouho po naší církvi.
A opravil bych ještě drobnou faktickou chybku - naše církev není jediná "spravedlivá", která překotně nenavyšuje stavy duchovních kvůli restitucím (pominu-li trik s pastoračními asistenty, i když já mám zrovna na sboru člověka, kterého bych takto zaměstnal s klidným a čistým svědomím). Bohužel se podle mých informací takto férově chovají především denominace, které mají podle mého názoru ještě vysoký potenciál oslovit lidi a případný přítok financí by v tomto případě nebyl jen infusí do nabalzamované duchovní mrtvoly.
