Rád bych se vyjádřil k názorům Radima Žárského. Připomínají mi pokus o marketingové uvažování, zkusím navázat (ač mé znalosti v tomto oboru asi nejsou o moc větší): Takzvaná cílová skupina se vyjádřila v obou příspěvcích Matěje Kováře a Honzy Hrudky. Cílová skupina je heterogenní… ovšem příliš malá na to, aby se produkt (Product) diferencoval a umísťoval (Placement) do menších skupin. Uspokojovat cílovou skupinu vytvářením nějakého většinového středního proudu, který jde s dobou, taky nejde a hlavně církev tohle přece nepotřebuje. Lepší je vycházet z tradice… samozřejmě vytvářejme nové věci, aktualizujme staré, ale proč se podbízet mladým tím, co je těmi, kteří o tom rozhodují, mnohdy nesmyslně považováno za produkt určený mladým? Většinou jsou tyto produkty samozřejmě podpořeny rozsáhlým výzkumem, ale myslím, že stejně nakonec záleží na schopnostech a síle výrobců trendů - a mladí se podřídí.
Je jasné, že zpěvník Svítá je zpěvníkem generace dnešních čtyřicátníků, ovšem další generace ho celkem přijala za svůj. Má hodnotu. Asi by to chtělo s tím něco udělat (třeba i úplně nový zpěvník), ale ne tak, že zavrhnem staré způsoby (piáno, kontrabas) a nastolíme nové. Jaké? Za jakou cenu (Price)?
Vliv mají samozřejmě charismatičtí promotéři (Promotion, propagace výrobku), v 80. letech to byli faráři s kytarou, a ti určovali do značné míry vkus způsobu zvěstování. Samozřejmě vymezením se vůči "starému vkusu", který ovšem ale taky řekl bych přijímali za svůj, aspoň z určité části.
Taky by mě zajímaly argumenty, proč považuje dobu mého mládežnického období posledních 10 let za zaostávání práce s mládeží. Jestli je to v tom, že jsme nepodchytili trendy, jsem jedině rád.
Možná jsem špatně četl, snad reaguju adekvátně.
