OK, tak tohle mně přijde po dlouhé době jako zajímavé téma. Pokusím se napsat, jak to vidím, předběžně, třeba mně o něčem poučíte.
Anonyme, uvědomuji si riziko těchto věcí. Vím, že dokážou rozházet lidské životy, přivézt na hranu apod. Ale takto silně by snad náboženství působit mělo, nebo ne? A měli bychom rozlišovat, které projevy jsou patologické, kdy je např. někdo zneužíván, a neodsuzovat všechno, co nám střízlivým evangelíkům připadá divné. V jiném případě byste mohl stejně varovat např. před zamilovaností, to totiž leckdo nadělá taky hodně skopičin a někdy to končí i smrtí.
Jančo: charismatiky jsem ve svém životě zažil mnohokrát, i s těmi zběsilostmi, co popisujete. I v
ČCE, např. v dobách, kdy se od nás odštěpovala Křesťanská společenství. No a co s těmi úlety? Myslím, že mnohé z toho už zažil např. i apoštol Pavel v prvotní církvi, a neříká, že takové projevy se dít nemají, jen upřesňuje, kdy mají užitek a kdy užitek nemají/ jsou škodlivé. Nezažil jsem vymítání ducha Luthera - domýšlím se, že to může být např. proto, že pozdní Luther byl antisemita. Vymítání náboženství - to zase může být zdivočelá myšlenka Barthova, který říkal, že křesťanství není náboženství. A že se v některých kruzích říká, že obrácený křesťan nemůže onemocnět, to je opravdu nebiblická pýcha, pro kterou se oni odváží snižovat např. i apoštola Paval, který sám jakousi nemocí trpěl… Ale zase i na Pavla navazovat můžou, protože on sám řekne, že jsou ve společenství nemocní z důvodu slabé víry.
Tohle všecno nadhazuji, opravdu jsem otevřený námitkám.
