sbory že by neměly být závislé na členech sboru, kteří mají prachy? a na čem teda? na těch členech, kteří nejsou schopni je ufinancovat?

pokud pominu rychlou konečnost takové koncepce - má snad apriori ten, kdo nemá prachy, případně je lakomý dotovat sbor - nějak lepší a kvalitnější názory, než ten, kdo prachy má a dává? a nebo dovedete připustit myšlenku, že vlastnitcví peněz (donátorství) nijak nesouvisí s kvalitou myšlenek bohatých, a že tedy zmíněná historka je jen flusnutí někomu na kotník? možná by se vám líbilo, kdyby "bohatí" jen posílali peníze složenkou, a do kostela chodili (a ve staršovstvech rozhodovali) jen "chudí"?