…a ještě dodatek: pro liberalizaci PF se uvádí ještě jeden dle mého soudu poněkud pochybný argument: Prý na větších sborech mají pracovníci (faráři) víc práce a na menších méně, a tak je prý docela spravedlivé, aby kazatelé na větších sborech brali víc a ti na menších, aby brali míň. Rád bych na to namítl, že na větších sborech je už zaběhaný provoz, celá řada věcí bez problému funguje, která na menších nefunguje, a pořád se tedy musí řešit. Ale hlavně: Na menších sborech je v průměru méně zapojených dobrovolníků z řad členské základny. Na menších sborech spoustu věcí dělá kazatel, zatímco na větších je dělá spousta dobrovolníků kolem něho. A pak je tu ještě psychologické hledisko, které by se také nemělo opomíjet: pracovat na sboru , kde všechno jaksi funguje a jen se to rozvíjí a zpestřuje, je větší radost pro kohokoliv, než pracovat na sboru , kde radosti z viditelné sklizně je daleko míň. Stát se workoholikem na sboru, kde dělám jen tu práci, která mě baví, a ke které jsem odborně připraven, je mnohem snazší než na sborech menších.