Téma: Stanovisko staršovstva FS ČCE Orlová

Od: Anonym: Jan Dospiva <> ( ---.erkor.cz )
Kdy: 05. 03. 2009 11:24
Předmět: Stanovisko staršovstva FS ČCE Orlová

Navigace: link | přehled | fórum
Milé sestry, milí bratři,
staršovstvo FS ČCE Orlová se rozhodlo podpořit návrh Konventu libereckého seniorátu ČCE na usnesení Synodu ohledně odvodů sborů do Personálního fondu.
Tento návrh zní:
1. Odvod do PF ať se vybírá jako poměrná částka z rozpočtu místního sboru. 2. Procentuální výši odvodu na PF z rozpočtu sboru ať určuje každoročně synod/SR podle aktuálních potřeb církve. 3. SR/synod církve ať stanovuje výši minimálního odvodu, při kterém ještě může být farní sbor obsazen kazatelem ještě jakožto samostatný farní sbor se všemi právy a povinnostmi farního sboru. 4. Část prostředků ať se vyhrazuje na solidární účely, které dnes plní status podporovaného/misijního místa.
Uvedený návrh totiž považujeme za rozumný, odpovědný, realistický, systémový, spravedlivý, křesťanský a řešící současnou neblahou situaci, kdy stávající systém paušální výše odvodů pro všechny obsazené sbory brání církvi v růstu a dusí život finančně méně bohatých sborů.
I. Analýza současného stavu
Předně je nutno poukázat na rozpor mezi dobrovolností výše odvedeného saláru a povinností odvést paušální částku do Personálního fondu bez ohledu na výši vybraného saláru. Přitom u většiny sborů je hlavním příjmem dobrovolný dar. Je to zdroj, který nelze členům sboru a jiným dárcům přikázat.
Paušální odvod do Personálního fondu pak představuje neúměrnou finanční zátěž pro menší sbory, jejichž aktivní a velmi obětavou část tvoří často sestry a bratři v důchodovém věku. Pokud je prostřednictvím odvodu do Personálního fondu vytvářen jakýsi tlak na sbory ke zvýšení salární morálky, pak tento tlak dopadá právě na tyto sestry a bratry.
Život menších sborů je tak ještě více dušen, sbory se nemohou rozvíjet a postupně směřují ke svému zániku, ačkoli to není důsledkem jejich laxnosti a neživotaschopnosti. Církev, aniž by musela, tím opouští dobyté pozice v chudších oblastech, stahuje se do ekonomicky výhodnějších, zpronevěřuje se biblické povinnosti růst, šířit evangelium, získávat nové učedníky a nést spásu až na sám konec země.
Zároveň se rozkližuje soudržnost pomyslného povšechného sboru, církve jako celku. Přitom ČCE sama sebe nechápe jako volné sdružení samostatných sborů, tedy co se děje na jednom sboru, by se mělo týkat i ostatních. Současný stav vede k tomu, že povinnost odvodu do Personálního fondu není přijímána jako společná věc, není plněna s radostí a z upřímného srdce, mnohde vzbuzuje vzdor, pocit křivdy nebo jen pokorné útrpnosti.
Kompenzace prostřednictvím Fondu solidarity je nedostatečná a nejedná se o systémové řešení, neboť na jedné straně církev svým sborům pomáhá, na druhé straně sama svým vnitřním nastavením vytváří situaci vyžadující tuto pomoc, která se navíc poskytuje nikoli z vlastního zájmu o druhé, ale až na základě prosby těchto sborů.
Řešením taktéž není tzv. liberalizace Personálního fondu, jakési uplatnění tržního principu v odměňování kazatelů, neboť nelze nechat přerůst tržní principy do sfér, kterým nepřísluší. Sbor si nebuduje sám pro sebe, ale pro šíření evangelia. Není biblické chápat církev jako uzavřený spolek, který pěstuje křesťanství jako svou soukromou zájmovou činnost a který má kazatele pouze pro svou potřebu. Církev má sloužit a zvěstovat druhým. Ne sbor, ale v prvé řadě místo, ve kterém sbor působí, potřebuje kazatele na plný úvazek, a proto jej církev do tohoto místa vysílá a chce jej v něm mít. Nikoli tedy pouze příslušný sbor, ale církev jako celek by měla nést podíl na finanční odpovědnosti za tohoto kazatele. Církev je vyslána do světa sloužit a být církví bojující, a tak jako voják pobírá pevně stanovený žold, ať slouží v Praze nebo v pohraničí, tak také duchovní voják je hoden své mzdy bez ohledu na místo.
II. Proč podporujeme daný návrh:
1) Je systémový – odpovídá způsobu vybírání saláru, jehož výše není stanovena jako povinnost.
2) Je odpovědný – zachovává finanční odpovědnost sborů a podporuje pouze životaschopné sbory, neboť se stanoví minimální výše odvodu, při kterém ještě může být farní sbor obsazen kazatelem jakožto samostatný farní sbor se všemi právy a povinnostmi farního sboru.
3) Je realistický – umožňuje shromáždit potřebné finanční prostředky, neboť procentuální výše odvodu do Personálního fondu z rozpočtu sborů se určí každoročně podle aktuálních potřeb církve a jejích celkových příjmů v předchozím roce či předpokládaných příjmů v roce následujícím. Stejný způsob již v praxi bez všeho zpochybňování funguje u celocírkevních repartic s tím rozdílem, že by se povinnost odvodů do Personálního fondu vztahovala jen na sbory obsazené kazatelem. Model povinné paušální částky se často brání z obavy, že by se nevybralo dost peněz, či že dokonce by část darů nebyla vykázána v účetnictví, že by se podvádělo. K zabránění tomu by však měly sloužit standardní kontrolní mechanismy, nikoli povinná paušální částka. V opačném případě přiznáváme, že tyto mechanismy nefungují, a apriorním podezříváním z podvodných úmyslů urážíme většinu poctivých sester a bratří. Lidé rádi přispějí, když se tím příspěvkem nejen pokrývá Personální fond, ale zároveň zvětší objem peněz, které zůstanou sboru.
4) Je spravedlivý a křesťansky solidární – nakládá se jím stejně těžké břemeno všem, které pak netíží a netlačí – viz Mt 11,29 a Ga 6,2. Vychází z pojetí ČCE jako povšechného sboru. Nečiní rozdílu mezi kazateli podle místa jejich služby.
Návrh jsme se rozhodli podpořit nikoli primárně z důvodu vlastních potřeb, ale pro výše uvedené argumenty. Obracíme se proto nejen na Synodní radu a synodály, ale také na všechny sbory ČCE, aby bez ohledu na svou momentální situaci tyto argumenty důkladně zvážily a případně tento návrh stejným způsobem podpořily.
Staršovstvo FS ČCE Orlová
Od: Anonym: Roman Mazur---.net.upc.cz )
Kdy: 30. 03. 2009 13:18
Předmět: Re: Stanovisko staršovstva FS ČCE Orlová

Orlovský sbor osobně znám. Měl jsem tam být kostelníkem na civilní službě a poté jáhnem. Když to kvůli zásahu okresního úřadu, který mě poslal jinam, nevyšlo, stal jsem se později jáhnem v Ostravě a jezdil do Orlové kázat, než se tam stal farářem kolega a kamarád Štěpán Janča.
Zřejmě málokterý menší sbor a jeho farář si zaslouží podporu více než orlovští. Už jen kvůli houževnatosti a poctivým prostředkům, pomocí kterých se snaží současnou praxi Personálního fondu změnit.
Přesto musím oponovat, zřejmě podobnými argumenty, které vedou synodály k vždy znovu novému odmítnutí návrhů na změnu dosavadního systému.
Od: Anonym: Roman Mazur---.net.upc.cz )
Kdy: 30. 03. 2009 13:23
Předmět: Re: Stanovisko staršovstva FS ČCE Orlová


1. Struktura rozložení sborů a kazatelských míst odráží především zbožnost, obětavost, aktivitu a nápaditost našich členů a staršovstev v minulosti. Kazatelská místa jsou všude tam, kde někdy dříve byly vůle a síly pro jejich zřízení.
Tato struktura rozložení sborů a kazatelských míst nebyla průběžně upravována, protože to po nás nikdo (ani doba) nežádala a držet uprázdněné systematizované místo sbor nic nestálo a nestojí.

2. Farářská práce musí být za normálních okolností poměřována alespoň rámcově za pomocí jistých objektivních měřítek, jako jsou např. počet aktivních členů nebo počet shromáždění a aktivit v týdnu.
Je přece zřejmé, že evangelický sbor s průměrnou nedělní bohoslužebnou účastí kolem 400 lidí duchovního (či více duchovních) potřebuje více než sbor s průměrnou nedělní účastí 2. Kde je více lidí, je také více radostí, starostí, možností společné i vzájemné služby atp. Jinými slovy: Církev je tam, kde jsou vyznavači, ne tam, kde je budova nebo systematizované místo.

3. Dále je zřejmé, že nemůžeme jako církev udržovat faráře všude tam, kde jsou třeba jen 2 další aktivní členové sboru. Musíme tedy najít způsob, jak najít hranici mezi sbory, které chceme obsadit a které obsadit nemůžeme.
Pro stanovení této hranice se nabízejí podle mně zásadně jen tři měřítka: 1. Počet členů sboru 2. Počet shromáždění a aktivit sboru 3. Finanční obětavost.
První měřítko je vzhledem k lidovému charakteru naší církve a vzhledem k rozdílnostem ve vedení seznamů členstva nepoužitelné. Druhé se dá vzhledem i individuálnosti farářské práce sledovat a objektivizovat jen s největší námahou. Ani třetí nemůže samozřejmě zcela přesně odrážet skutečnou situaci sboru. Je ovšem sledovatelné velmi přesně a navíc do značné míry odráží i první dvě měřítka - kde je ochota být aktivním členem sboru, věnovat mu čas a energii při jeho aktivitách, tam je obvyklá také ochota finančně přispívat na jeho činnost.

4. Nikdo dnes nebrání chudším sborům obrátit se na bohatší s prosbou o solidární příspěvek na jejich příspěvek do Personálního fondu. Ačkoli jsem působil a působím jen na "bohatších" sborech (velkých nebo vlastnících nemovitosti, na kterých vydělávají), žádost podobného druhu byla vždy projednávána s maximální vážností a vstřícností. V případech, kdy následně vznikl mezi těmito sbory solidární vztah, byl nesen vzájemnou znalostí situace a důvěrou.
Prosadí-li se návrh, který orlovští podporují, zvýší se míra solidarity plošně, bez zpětných kontrolních mechanismů. Proč by sebebohatší sbor podporoval chudší sbor jen proto, že jeho farář nebo členstvo jsou pasivními nebo dokonce lenivými příjemci pomoci a nesnaží se horší situaci svého společenství zlepšit?

5. Z těchto důvodů je podle mně předložený návrh moudrý jen v případě, že by výše částky stanovená synodem jako "povinná minimální" byla už nyní relativně vysoká a pohybovala se někde v blízkosti současných odvodů do PF. Pak je ovšem na místě pragmatická otázka, zda měnit složitý zaběhnutý systém kvůli pár tisícům ročně.
Od: Kazatel ČCE Jiří Hoblík <>
Kdy: 30. 03. 2009 22:06
Předmět: Re: Stanovisko staršovstva FS ČCE Orlová

Návrh z Orlové mi připadá dostatečně rozumný, i když je pochopitelné, že ze strany větších sborů jím bude opovrhováno. Několik poznámek k libeňské reakci 1. Struktura rozložení sborů a kazatelských míst odpovídá ve skutečnosti rozptýlení evangelictva v minulosti. 2. Jak definovat "objektivní měřítka"? Jsou sbory, kde je více "aktivních členů" a méně práce pro faráře - naopak nedostatek aktivních členů přidělává faráři práci. Prosím jmenovat sbory, kde je průměrná účast kolem 400. A tvrzení "Církev je tam, kde jsou vyznavači" nic nevypovídá k otázce, proč je potřeba se zabývat personálním fondem 3. Mluvit o "finanční obětavosti" by se v ČCE už mělo přestat - kolikrát to odpovídá skutečnosti? A proč neužívat lakoničtější termíny? A když někdo použije celkový objem příspěvků na sbor jako měřítko, jak to sloučit s měřítky neměřitelnými, které vlastně dělají církev církví? 4. Obracet se na jiný sbor s prosbou o příspěvek má smysl v jednorázových konkrétních případech, zatímco zde jde a má jít o systémové řešení. A proč to apriorní obviňování farářů a členstva z lenivosti a nesnažení? — Ale to je jen výběr argumentů, které hovoří proti libeňské replice na orlovskou iniciativu.
Od: Anonym: Roman Mazur---.net.upc.cz )
Kdy: 30. 03. 2009 22:29
Předmět: Re: Stanovisko staršovstva FS ČCE Orlová

Dovoluji si upozornit, že mé příspěvky výše jsou mým současným OSOBNÍM stanoviskem, nikoli stanoviskem našeho libeňského sboru nebo staršovstva.
Průměrné účasti kolem 400 účastníků nedělních bohoslužeb dosahuje přibližně můj domovský českotěšínský sbor, a v "hojnějších" letech snad i pražský salvátorský sbor. Tyto dva považuji - snad ne mylně - za největší evangelické…
Od: Anonym: Jan Dospiva <> ( ---.erkor.cz )
Kdy: 30. 03. 2009 23:35
Předmět: Re: Stanovisko staršovstva FS ČCE Orlová

Ahoj Romane!
Díky za vstřícnou a chápavou oponenturu, Tvým argumentům rozumím. Pokud se s tím ale nic neudělá, malým sborům skutečně hrozí doslova vymření. Tam, kde aktivní jádro sboru tvoří třeba 20 lidí v důchodovém věku, platbu do PF prostě neutáhnou. A pokud jsou administrovaným sborem, není téměř šance, že by do sboru přišli noví lidé. Farář tak plní roli misijního pracovníka, kterých je v církvi nedostatek a stát je neplatí. Jistě, nemůže to stát pouze na faráři, ale ta misijní práce se v takových sborech bez něj neobejde.
Pak se naše církev smrskne na převážně velkoměstské sbory, které na rozdíl od jiných církví nemají zájem zakládat nějaké menší venkovní sbory a postupně se taky zapouzdří do sebe. Tohle se obrátí proti všem.
Sondoval jsem, jak je to v CB - tam sbory platí v závislosti na počtu členů. Větší sbory sice občas brblají, ale chápe se tam, že jde přece o solidaritu, a nikdo to nenazývá socialismem, jak jsem se taky setkal s jednou reakcí.
To bych považoval za ideální, jenže tam nemají v takové míře "papírové" členy. Proto návrh libereckého konventu považuji sice za ne ideální, ale v podmínkách naší církve za nejméně špatné řešení.
Jinak náš sbor se vyhrabal z nejhoršího, je v plusu, "nekopeme" tedy za sebe. Ale to vše díky soudržnosti a obětavosti sboru, a v nemalé míře - díky misijní práci Štěpána Janči.
Od: Anonym: Roman Mazur---.net.upc.cz )
Kdy: 02. 04. 2009 10:57
Předmět: Re: Stanovisko staršovstva FS ČCE Orlová

Ahoj Honzo, díky za to, že jsi četl - na rozdíl od jiných - pozorně, a proto vnímáš, že návrhem, který podporujete, v žádném případě neopovrhuji. Ze všem návrhů svého druhu je jistě systémově nejmoudřejší a má největší šanci být přijat. Proto považuji smysluplné o něm diskutovat, zde nebo jinde.
Ze všech okruhů problémů, které s problematikou souvisí, vybírám dva a dovolím si k nim učinit pár poznámek:

1. Moudrost, pracovitost a nápaditost nás - farářů:
- zrovna v minulém týdnu mi jedna kamarádka vyprávěla o tom, jak pro mně neuvěřitelně skandálním způsobem fláká jejich administrátor práci na jejich - a zřejmě i svém - sboru!
- faráři jsou dle mého názoru ve své práci a nasazení stejně (ne)moudří, (ne)pracovití a (ne)nápadití jako jiné, podobně vzdělané profese - učitelé, lékaři atp. Protože však v církvi neexistuje přiměřená organizační struktura - na každých přibližně 10-20 pracovníků někdo, jehož práce spočívá JEN nebo PŘEVÁŽNĚ ve vedení, podpoře, stanovování metodiky a priorit i kontrole podřízených -, flákači se lehce schovají. Personální fond je pak jediným, i když velmi nedokonalým, způsobem, jak se do celé struktury vnáší aspoň nějaký "tlak" na efektivitu.
- cituji tebou uváděný příklad: "Tam, kde aktivní jádro sboru tvoří třeba 20 lidí v důchodovém věku, platbu do PF prostě neutáhnou." Dovolím si položit otázku, která se obvykle neklade, ale měla by být položena jako první: Jak je to možné, že ve sboru je jen 20 lidí v důchodovém věku? Zdravý fungující sbor, který koná dobře své dílo, přece má mít sílu minimálně na obnovu členstva, když už ne na misijní růst…
Jistě - je možné, že pro početní i generační oslabení jsou objektivní důvody (migrace z vesnic do měst atp.). Pak ovšem není žádnou ostudou vytvářet v těchto oblastech např. sdružení sborů s jedním farářem, který ubývajícím hloučkům důstojně doslouží, než se vystěhují všichni ostatní mladší a starší evangelíci dožijí.
Nebo je tento sbor generačně a početně oslaben, protože se svým dřívějším farářem (faráři) zanedbal nějaký důležitý prvek sborové práce - otevřenost sboru, misii, nenalezení přiměřeného způsobu liturgie či zvěstování, starost o děti, mládež či střední generaci. Nalévání dalších peněz pak - pokud nedojde k jiné nápravě - nevyřeší nic, jen odčerpá peníze odjinud, kde např. misijně působí velmi aktivně.
- do tohoto kontextu patří i problematika sepisování žádostí o granty či podpory. Taková práce je přece denním chlebem téměř všech neziskovek. Právě při této činnosti se mj. aspoň rámcově ukáže, kdo se jen veze, a kdo skutečně - s nasazením času, energie i nápaditosti - usiluje o obnovu svého sboru.

2. Technické hrubky libereckého návrhu:
Stanovovat výši odvodu do PF jako poměrnou částku z CELKU ROZPOČTU místního sboru je neprůchodné řešení.
- při stanovení rozpočtu se pracuje vždy s velmi širokým rozmezím. Pokud jsme na saláru např. loni vybrali 300.000 Kč, do rozpočtu na další rok můžeme napsat 250.000 Kč ("v tomto roce na nás plně dolehne hospodářská krize") nebo 350.000 ("růst saláru i počtu aktivních členů bude pokračovat"). Tento problém by nabral ještě mnohem větších rozměrů, když by většina sborů vědomě či podvědomě počítala s tím, že ze všech příjmových položek rozpočtu bude část platit do PF! Nemusím snad dopočítávat, jak velké rozdíly to udělá, když např. odvod do PF bude stanoven jako 10 či 20 procent celku rozpočtu sboru.
Odvody by tedy musely být stanovovány na základě skutečnosti předchozího roku nebo předchozích let.
- je nesmyslem, aby sbory, které vyvíjejí hospodářskou činnost nebo podnikají jednorázovou stavební akci, platily PF i na základě příjmů s tímto souvísejícími. U staveb je to snad jasné. U hospodářské činnosti to ukážu na příkladu našeho sboru. Na nájmech ve sborovém domě např. vybereme kolem 800.000 Kč ročně. Přibližně 600.000 Kč ročně však do tohoto sborového domu zase nějak "vrátíme" - platíme jeho správu, údržbu, odkládáme do Fondu oprav… Poměrné odvody pro náš sbor by se samozřejmě musely počítat jen z oněch 200.000 Kč, které převedeme do naší hlavní činnosti.
Od: Anonym: Jan Dospiva <> ( ---.erkor.cz )
Kdy: 02. 04. 2009 21:22
Předmět: Re: Stanovisko staršovstva FS ČCE Orlová

Všech "ale" jsem si vědom…
Píšeš: "Dovolím si položit otázku, která se obvykle neklade, ale měla by být položena jako první: Jak je to možné, že ve sboru je jen 20 lidí v důchodovém věku? Zdravý fungující sbor, který koná dobře své dílo, přece má mít sílu minimálně na obnovu členstva, když už ne na misijní růst…"
"Obnova členstva" je vždy záležitostí misie a obávám se, že tady ČCE selhává jako celek - vůbec nechutí, nevůlí k domácí misii, absencí misijní strategie, mnohde osobní vlažností ve víře pod pláštěm liberalismu a tolerance, odmítáním jakýchkoli charismatických a evangelikálních podnětů, často však inspirativních, přeintelektualizovaností s neschopností oslovit normálního "plebejce".
Církev tak "obnovu členstva" ponechává často na předávání víry na potomky v tradičních evangelických rodech a tím se zapouzdřuje. Pokud se však spoléháme jen na to, stávající demografický vývoj v menších obcích způsobí, že ve sboru je aktivních opravdu jen těch 20 lidí v důchodovém věku. Proč se pak divíme, jak je to vůbec možné?
Pokud se nezmění tahle mentalita, pak to tak nakonec dopadne i v těch velkoměstských sborech. Součástí téhle změny je však i pochopení, že stav nějakého sboru není jen jeho věcí, ale že se dotýká celé církve. Nemůžeme říkat, že když sbor není zdravý, ať si zanikne a místo něj ať není nic. Je třeba ten sbor obnovit, a to nejen zevnitř, ale i zvenčí. Třeba postavit jej na nových, dobrých základech, což se ale bez misijní aktivity těch "zdravých sborů" do míst, kde to kulhá, neobejde. Teď položím nepříjemnou otázku - máme vůbec takové "zdravé sbory" ochotné něco takového dělat?
Obnova sborů však není možná s finanční zátěží neodpovídající síle těchto sborů. A samy se tyto sbory také neobnoví.
Dělejme s tím už něco.
Od: Anonym: Roman Mazur---.net.upc.cz )
Kdy: 03. 04. 2009 20:45
Předmět: Re: Stanovisko staršovstva FS ČCE Orlová

Naprosto souhlasím. Problém Personálního fondu je do značné míry hořkým ovocem dlouhodobé nemisijnosti naší církve. Naopak se to ovšem samozřejmě otočit nedá: "Konejme misii, abychom měli členy, kteří zaplatí Personální fond." :-)
Velmi oceňuji, jak podobnou misijní "revitalizaci" provádíte v Orlové. Právě proto, že všechny vnější podmínky byly (a jsou) proti Vám - především vysídlení blízkého okolí sboru, ale i další.
Sám nemohu více, než podobné důrazy vnášet do sboru, jehož jsem sám součástí, příp. ještě do práce s mládeží, na které se podílím i v rámci nadsborových struktur. Ale očekáváme-li větší odezvu, musí přijmout naše církevní vedení (synod, synodní rada) za svou nějakou zřetelnou vizi dalšího postupu a velmi nápaditě a aktivně se ji pokusit obtisknout do celku církve…
Od: Kazatel ČCE Adam Balcar <>
Kdy: 16. 04. 2009 20:03
Předmět: Sbory jako ostrůvky?

Rád bych tuto plodnou debatu rozšířil ještě o jedno , myslím docela zásadní hledisko. Jde tady totiž i o otázku struktury církve jako celku. O co jde? Jde o to, že se tu dosti rozcházejí dvě základní koncepce a sleduju to i na stránkách církevním tisku. Jedna říká, že místní farní sbor je vše, jako takový ostrůvek smysluplna, a když se obyvatelé tohoto jednoho ostrova náhodou setkají s obyvateli jiného ostrova, je to dobře, ale není to nutné. Ta druhá koncepce počítá s tím, že jeden místní sbor je součástí většího a vyššího celku - povšechného sboru, tedy celé ČCE. Jakkoliv zastávám názor, že každý místní sbor je relaTIVNÍ SAMOSTATNOU SPRÁVNÍ JEDNOTKOU, přikláním se v případě otázky personálního fondu a postavení kazatele spíše k té druhé koncepci. Místní sbor nevidím jako ostrůvewk smysluplna, ale jako větší či menší část celku. I historicky je třeba si přiznat, že sbory nevznikaly jako houby po dešti, ale v toleranční době šlo spíše o zastávky na cestě po které se nosily knihy a po které chodily tajní kazatelé, později pak vznikaly další a další sbory jako výhonky a odnože sborů starších. Druhá koncepce, která nevidí sbory jako ostrůvky, počítá také s misijní činností a nedopuští, aby se jednotlivé sbory uzavíraly samy do sebe a do svých mnohdy úsměvných problémů. Tedy podtrženo sečteno: místní sbory jsou jen součástí vyššího celku, a proto nemá smysl, aby si hrály každý na svém vlastním písečku. A kdyby do toho chtěl někdo tahat politická schémata: nejde tu o socialismus kontra liberalismus/individualismus/pravicovost. To jsou pozdější osvícenská schémata. Ani humanismus není pozice, od které bychom měli začínat. Jde tu o dynamičtější náhled na církev, který je zkostnatělá, bojí se sama o sebe a sedí si na svých možnostech, místo toho, aby je nebojácně zúročila. A co se týče čistě otázky tzv. liberalizace personálního fondu, o které se muvilo na nedávných synodech, tak ta už se děje jinými cestami , než personálním fondem. Jsou už různé nájemní smlouvy s kazateli, různé úvazky, apod… Už dnes se mají něklteří kazatelé skutečně mnohem lépe než jiní. Ale to by bylo na jiné téma. Proto podtrhuju: letošní návrh konventu Libereckého seniorátu považuju za systematické a šťastné řešení. Jen, aby prošlo na synodu.
Od: Kazatel ČCE Adam Balcar <>
Kdy: 25. 04. 2009 14:48
Předmět: Víc práce na větším sboru?

…a ještě dodatek: pro liberalizaci PF se uvádí ještě jeden dle mého soudu poněkud pochybný argument: Prý na větších sborech mají pracovníci (faráři) víc práce a na menších méně, a tak je prý docela spravedlivé, aby kazatelé na větších sborech brali víc a ti na menších, aby brali míň. Rád bych na to namítl, že na větších sborech je už zaběhaný provoz, celá řada věcí bez problému funguje, která na menších nefunguje, a pořád se tedy musí řešit. Ale hlavně: Na menších sborech je v průměru méně zapojených dobrovolníků z řad členské základny. Na menších sborech spoustu věcí dělá kazatel, zatímco na větších je dělá spousta dobrovolníků kolem něho. A pak je tu ještě psychologické hledisko, které by se také nemělo opomíjet: pracovat na sboru , kde všechno jaksi funguje a jen se to rozvíjí a zpestřuje, je větší radost pro kohokoliv, než pracovat na sboru , kde radosti z viditelné sklizně je daleko míň. Stát se workoholikem na sboru, kde dělám jen tu práci, která mě baví, a ke které jsem odborně připraven, je mnohem snazší než na sborech menších.
Od: Kazatel ČCE Jiří Hoblík <>
Kdy: 25. 04. 2009 17:56
Předmět: Re: Víc práce na větším sboru?

S tím, že na slabých sborech má farář víc práce než na silných, souhlasím (ne náhodou chce kdekdo farářovat v Praze, i když to není jediný důvod). Ovšem farářský plat za nic nestojí a nemá cenu vést o něm řeč a dohadovat se, kdo má nárok na vyšší plat. A k čemu nějaké porovnávání? Důležitější je tvář církvičky a co vnitřního ta tvář vyjadřuje, snaha nepotěmkinovat. Kromě toho církvička se čím dál víc podobá kongragaci, v níž se hodně lidí sice pokouší dělat vůdce, ale nikdo už není s to obtisknout se do celého církevního tělesa; což je ovšem možná dobře, nevím, ale aspoň ty se měj dobře, Adame.
Od: Anonym: Roman Mazur---.net.upc.cz )
Kdy: 28. 04. 2009 14:13
Předmět: Re: Víc práce na větším sboru?

Kde je více lidí, je také více radostí, starostí, možností společné i vzájemné služby atp. Tím jsem si jist. Že by ovšem farář na velkém sboru automaticky pracoval více než farář na malém sboru, to jistě není pravda, v tom s Vámi souhlasím. Být evangelickým farářem znamená mít svobodné povolání (dle mého názoru až příliš svobodné). Rozsah, obsah i kvalita práce záleží především na faráři samotném.
Ale hnát věc na ostří nože do opačného generalizujícího extrému ("na slabých sborech má farář víc práce než na silných"), je ještě větším omylem. Např. na skutečně velkých sborech - od 200 nedělních účastníků více - je jen "povinných" hodin, ve kterých farář musí někde být, aby přednášel nebo byl třeba jen přítomen (nepočítaje v to přípravy nebo související administrativu) více, než kolik stráví lenivý farář na malém sboru vší svou prací dohromady.
Nebo: Zmiňujete, jaké terno je mít ve sboru dobrovolníky, kteří zvládnou pokrýt, co jinde dělá farář. Získat dobrovolníky, zaučit je, zapojit a průběžně motivovat je velmi náročné, na čas i energii. V prvních měsících či letech je to mnohem náročnější, než si vše udělat sám! Oblastí práce, které díky nim můžeme dlouhodobě zasáhnout, je však samozřejmě mnohem více než bez nich, to je ovoce, pro které to podnikáme.
Do třetice: Chce-li nový pracovitý farář velkého sboru poctivě navštívit svých 250 aktivních členů, bude mu to trvat přibližně osmkrát déle, než když bude stejně jednat nový pracovitý farář malého sboru se svými 30 aktivními členy.
Jediná generalizace, které se podle mně můžeme dopustit, diskutujeme-li o vztahu mezi kvantitou farářské práce na velkém a malém sboru je ta, že je-li farář lenivý, nebude se hlásit na velký sbor. Vše ostatní je podle mně individuální, závislé na faráři samotném a na sboru, ve kterém pracuje.
Od: Anonym: Roman Mazur---.net.upc.cz )
Kdy: 28. 04. 2009 14:18
Předmět: Re: Víc práce na větším sboru?

A ještě něco jsem zapomněl, možná to nejdůležitější: Liberalizace Personálního fondu nyní není, pokud vím, vůbec ve hře! Byla jedním synodem odmítnuta a o žádném novém podobném opakovaném návrhu nic nevím.
To, o čem se nyní diskutuje (zde i před synodem a na synodu), je návrh libereckého seniorátu na změnu způsobu stanovování odvodů do Personálního fondu - ne podle obsazeného místa, ale podle příjmů sboru. Tento návrh nemá s tím, čemu se říkalo a říká liberalizace nic společného. Nebo se pletu?