Ahoj Honzo, díky za to, že jsi četl - na rozdíl od jiných - pozorně, a proto vnímáš, že návrhem, který podporujete, v žádném případě neopovrhuji. Ze všem návrhů svého druhu je jistě systémově nejmoudřejší a má největší šanci být přijat. Proto považuji smysluplné o něm diskutovat, zde nebo jinde.

Ze všech okruhů problémů, které s problematikou souvisí, vybírám dva a dovolím si k nim učinit pár poznámek:

1. Moudrost, pracovitost a nápaditost nás - farářů:

- zrovna v minulém týdnu mi jedna kamarádka vyprávěla o tom, jak pro mně neuvěřitelně skandálním způsobem fláká jejich administrátor práci na jejich - a zřejmě i svém - sboru!

- faráři jsou dle mého názoru ve své práci a nasazení stejně (ne)moudří, (ne)pracovití a (ne)nápadití jako jiné, podobně vzdělané profese - učitelé, lékaři atp. Protože však v církvi neexistuje přiměřená organizační struktura - na každých přibližně 10-20 pracovníků někdo, jehož práce spočívá JEN nebo PŘEVÁŽNĚ ve vedení, podpoře, stanovování metodiky a priorit i kontrole podřízených -, flákači se lehce schovají. Personální fond je pak jediným, i když velmi nedokonalým, způsobem, jak se do celé struktury vnáší aspoň nějaký "tlak" na efektivitu.

- cituji tebou uváděný příklad: "Tam, kde aktivní jádro sboru tvoří třeba 20 lidí v důchodovém věku, platbu do PF prostě neutáhnou." Dovolím si položit otázku, která se obvykle neklade, ale měla by být položena jako první: Jak je to možné, že ve sboru je jen 20 lidí v důchodovém věku? Zdravý fungující sbor, který koná dobře své dílo, přece má mít sílu minimálně na obnovu členstva, když už ne na misijní růst…

Jistě - je možné, že pro početní i generační oslabení jsou objektivní důvody (migrace z vesnic do měst atp.). Pak ovšem není žádnou ostudou vytvářet v těchto oblastech např. sdružení sborů s jedním farářem, který ubývajícím hloučkům důstojně doslouží, než se vystěhují všichni ostatní mladší a starší evangelíci dožijí.

Nebo je tento sbor generačně a početně oslaben, protože se svým dřívějším farářem (faráři) zanedbal nějaký důležitý prvek sborové práce - otevřenost sboru, misii, nenalezení přiměřeného způsobu liturgie či zvěstování, starost o děti, mládež či střední generaci. Nalévání dalších peněz pak - pokud nedojde k jiné nápravě - nevyřeší nic, jen odčerpá peníze odjinud, kde např. misijně působí velmi aktivně.

- do tohoto kontextu patří i problematika sepisování žádostí o granty či podpory. Taková práce je přece denním chlebem téměř všech neziskovek. Právě při této činnosti se mj. aspoň rámcově ukáže, kdo se jen veze, a kdo skutečně - s nasazením času, energie i nápaditosti - usiluje o obnovu svého sboru.

2. Technické hrubky libereckého návrhu:

Stanovovat výši odvodu do PF jako poměrnou částku z CELKU ROZPOČTU místního sboru je neprůchodné řešení.

- při stanovení rozpočtu se pracuje vždy s velmi širokým rozmezím. Pokud jsme na saláru např. loni vybrali 300.000 Kč, do rozpočtu na další rok můžeme napsat 250.000 Kč ("v tomto roce na nás plně dolehne hospodářská krize") nebo 350.000 ("růst saláru i počtu aktivních členů bude pokračovat"). Tento problém by nabral ještě mnohem větších rozměrů, když by většina sborů vědomě či podvědomě počítala s tím, že ze všech příjmových položek rozpočtu bude část platit do PF! Nemusím snad dopočítávat, jak velké rozdíly to udělá, když např. odvod do PF bude stanoven jako 10 či 20 procent celku rozpočtu sboru.

Odvody by tedy musely být stanovovány na základě skutečnosti předchozího roku nebo předchozích let.

- je nesmyslem, aby sbory, které vyvíjejí hospodářskou činnost nebo podnikají jednorázovou stavební akci, platily PF i na základě příjmů s tímto souvísejícími. U staveb je to snad jasné. U hospodářské činnosti to ukážu na příkladu našeho sboru. Na nájmech ve sborovém domě např. vybereme kolem 800.000 Kč ročně. Přibližně 600.000 Kč ročně však do tohoto sborového domu zase nějak "vrátíme" - platíme jeho správu, údržbu, odkládáme do Fondu oprav… Poměrné odvody pro náš sbor by se samozřejmě musely počítat jen z oněch 200.000 Kč, které převedeme do naší hlavní činnosti.