Návrh z Orlové mi připadá dostatečně rozumný, i když je pochopitelné, že ze strany větších sborů jím bude opovrhováno. Několik poznámek k libeňské reakci 1. Struktura rozložení sborů a kazatelských míst odpovídá ve skutečnosti rozptýlení evangelictva v minulosti. 2. Jak definovat "objektivní měřítka"? Jsou sbory, kde je více "aktivních členů" a méně práce pro faráře - naopak nedostatek aktivních členů přidělává faráři práci. Prosím jmenovat sbory, kde je průměrná účast kolem 400. A tvrzení "Církev je tam, kde jsou vyznavači" nic nevypovídá k otázce, proč je potřeba se zabývat personálním fondem 3. Mluvit o "finanční obětavosti" by se v ČCE už mělo přestat - kolikrát to odpovídá skutečnosti? A proč neužívat lakoničtější termíny? A když někdo použije celkový objem příspěvků na sbor jako měřítko, jak to sloučit s měřítky neměřitelnými, které vlastně dělají církev církví? 4. Obracet se na jiný sbor s prosbou o příspěvek má smysl v jednorázových konkrétních případech, zatímco zde jde a má jít o systémové řešení. A proč to apriorní obviňování farářů a členstva z lenivosti a nesnažení? — Ale to je jen výběr argumentů, které hovoří proti libeňské replice na orlovskou iniciativu.