1. Struktura rozložení sborů a kazatelských míst odráží především zbožnost, obětavost, aktivitu a nápaditost našich členů a staršovstev v minulosti. Kazatelská místa jsou všude tam, kde někdy dříve byly vůle a síly pro jejich zřízení.

Tato struktura rozložení sborů a kazatelských míst nebyla průběžně upravována, protože to po nás nikdo (ani doba) nežádala a držet uprázdněné systematizované místo sbor nic nestálo a nestojí.

2. Farářská práce musí být za normálních okolností poměřována alespoň rámcově za pomocí jistých objektivních měřítek, jako jsou např. počet aktivních členů nebo počet shromáždění a aktivit v týdnu.

Je přece zřejmé, že evangelický sbor s průměrnou nedělní bohoslužebnou účastí kolem 400 lidí duchovního (či více duchovních) potřebuje více než sbor s průměrnou nedělní účastí 2. Kde je více lidí, je také více radostí, starostí, možností společné i vzájemné služby atp. Jinými slovy: Církev je tam, kde jsou vyznavači, ne tam, kde je budova nebo systematizované místo.

3. Dále je zřejmé, že nemůžeme jako církev udržovat faráře všude tam, kde jsou třeba jen 2 další aktivní členové sboru. Musíme tedy najít způsob, jak najít hranici mezi sbory, které chceme obsadit a které obsadit nemůžeme.

Pro stanovení této hranice se nabízejí podle mně zásadně jen tři měřítka: 1. Počet členů sboru 2. Počet shromáždění a aktivit sboru 3. Finanční obětavost.

První měřítko je vzhledem k lidovému charakteru naší církve a vzhledem k rozdílnostem ve vedení seznamů členstva nepoužitelné. Druhé se dá vzhledem i individuálnosti farářské práce sledovat a objektivizovat jen s největší námahou. Ani třetí nemůže samozřejmě zcela přesně odrážet skutečnou situaci sboru. Je ovšem sledovatelné velmi přesně a navíc do značné míry odráží i první dvě měřítka - kde je ochota být aktivním členem sboru, věnovat mu čas a energii při jeho aktivitách, tam je obvyklá také ochota finančně přispívat na jeho činnost.

4. Nikdo dnes nebrání chudším sborům obrátit se na bohatší s prosbou o solidární příspěvek na jejich příspěvek do Personálního fondu. Ačkoli jsem působil a působím jen na "bohatších" sborech (velkých nebo vlastnících nemovitosti, na kterých vydělávají), žádost podobného druhu byla vždy projednávána s maximální vážností a vstřícností. V případech, kdy následně vznikl mezi těmito sbory solidární vztah, byl nesen vzájemnou znalostí situace a důvěrou.

Prosadí-li se návrh, který orlovští podporují, zvýší se míra solidarity plošně, bez zpětných kontrolních mechanismů. Proč by sebebohatší sbor podporoval chudší sbor jen proto, že jeho farář nebo členstvo jsou pasivními nebo dokonce lenivými příjemci pomoci a nesnaží se horší situaci svého společenství zlepšit?

5. Z těchto důvodů je podle mně předložený návrh moudrý jen v případě, že by výše částky stanovená synodem jako "povinná minimální" byla už nyní relativně vysoká a pohybovala se někde v blízkosti současných odvodů do PF. Pak je ovšem na místě pragmatická otázka, zda měnit složitý zaběhnutý systém kvůli pár tisícům ročně.