Milé sestry, milí bratři,

staršovstvo FS ČCE Orlová se rozhodlo podpořit návrh Konventu libereckého seniorátu ČCE na usnesení Synodu ohledně odvodů sborů do Personálního fondu.

Tento návrh zní:

1. Odvod do PF ať se vybírá jako poměrná částka z rozpočtu místního sboru. 2. Procentuální výši odvodu na PF z rozpočtu sboru ať určuje každoročně synod/SR podle aktuálních potřeb církve. 3. SR/synod církve ať stanovuje výši minimálního odvodu, při kterém ještě může být farní sbor obsazen kazatelem ještě jakožto samostatný farní sbor se všemi právy a povinnostmi farního sboru. 4. Část prostředků ať se vyhrazuje na solidární účely, které dnes plní status podporovaného/misijního místa.

Uvedený návrh totiž považujeme za rozumný, odpovědný, realistický, systémový, spravedlivý, křesťanský a řešící současnou neblahou situaci, kdy stávající systém paušální výše odvodů pro všechny obsazené sbory brání církvi v růstu a dusí život finančně méně bohatých sborů.

I. Analýza současného stavu

Předně je nutno poukázat na rozpor mezi dobrovolností výše odvedeného saláru a povinností odvést paušální částku do Personálního fondu bez ohledu na výši vybraného saláru. Přitom u většiny sborů je hlavním příjmem dobrovolný dar. Je to zdroj, který nelze členům sboru a jiným dárcům přikázat.

Paušální odvod do Personálního fondu pak představuje neúměrnou finanční zátěž pro menší sbory, jejichž aktivní a velmi obětavou část tvoří často sestry a bratři v důchodovém věku. Pokud je prostřednictvím odvodu do Personálního fondu vytvářen jakýsi tlak na sbory ke zvýšení salární morálky, pak tento tlak dopadá právě na tyto sestry a bratry.

Život menších sborů je tak ještě více dušen, sbory se nemohou rozvíjet a postupně směřují ke svému zániku, ačkoli to není důsledkem jejich laxnosti a neživotaschopnosti. Církev, aniž by musela, tím opouští dobyté pozice v chudších oblastech, stahuje se do ekonomicky výhodnějších, zpronevěřuje se biblické povinnosti růst, šířit evangelium, získávat nové učedníky a nést spásu až na sám konec země.

Zároveň se rozkližuje soudržnost pomyslného povšechného sboru, církve jako celku. Přitom ČCE sama sebe nechápe jako volné sdružení samostatných sborů, tedy co se děje na jednom sboru, by se mělo týkat i ostatních. Současný stav vede k tomu, že povinnost odvodu do Personálního fondu není přijímána jako společná věc, není plněna s radostí a z upřímného srdce, mnohde vzbuzuje vzdor, pocit křivdy nebo jen pokorné útrpnosti.

Kompenzace prostřednictvím Fondu solidarity je nedostatečná a nejedná se o systémové řešení, neboť na jedné straně církev svým sborům pomáhá, na druhé straně sama svým vnitřním nastavením vytváří situaci vyžadující tuto pomoc, která se navíc poskytuje nikoli z vlastního zájmu o druhé, ale až na základě prosby těchto sborů.

Řešením taktéž není tzv. liberalizace Personálního fondu, jakési uplatnění tržního principu v odměňování kazatelů, neboť nelze nechat přerůst tržní principy do sfér, kterým nepřísluší. Sbor si nebuduje sám pro sebe, ale pro šíření evangelia. Není biblické chápat církev jako uzavřený spolek, který pěstuje křesťanství jako svou soukromou zájmovou činnost a který má kazatele pouze pro svou potřebu. Církev má sloužit a zvěstovat druhým. Ne sbor, ale v prvé řadě místo, ve kterém sbor působí, potřebuje kazatele na plný úvazek, a proto jej církev do tohoto místa vysílá a chce jej v něm mít. Nikoli tedy pouze příslušný sbor, ale církev jako celek by měla nést podíl na finanční odpovědnosti za tohoto kazatele. Církev je vyslána do světa sloužit a být církví bojující, a tak jako voják pobírá pevně stanovený žold, ať slouží v Praze nebo v pohraničí, tak také duchovní voják je hoden své mzdy bez ohledu na místo.

II. Proč podporujeme daný návrh:

1) Je systémový – odpovídá způsobu vybírání saláru, jehož výše není stanovena jako povinnost.

2) Je odpovědný – zachovává finanční odpovědnost sborů a podporuje pouze životaschopné sbory, neboť se stanoví minimální výše odvodu, při kterém ještě může být farní sbor obsazen kazatelem jakožto samostatný farní sbor se všemi právy a povinnostmi farního sboru.

3) Je realistický – umožňuje shromáždit potřebné finanční prostředky, neboť procentuální výše odvodu do Personálního fondu z rozpočtu sborů se určí každoročně podle aktuálních potřeb církve a jejích celkových příjmů v předchozím roce či předpokládaných příjmů v roce následujícím. Stejný způsob již v praxi bez všeho zpochybňování funguje u celocírkevních repartic s tím rozdílem, že by se povinnost odvodů do Personálního fondu vztahovala jen na sbory obsazené kazatelem. Model povinné paušální částky se často brání z obavy, že by se nevybralo dost peněz, či že dokonce by část darů nebyla vykázána v účetnictví, že by se podvádělo. K zabránění tomu by však měly sloužit standardní kontrolní mechanismy, nikoli povinná paušální částka. V opačném případě přiznáváme, že tyto mechanismy nefungují, a apriorním podezříváním z podvodných úmyslů urážíme většinu poctivých sester a bratří. Lidé rádi přispějí, když se tím příspěvkem nejen pokrývá Personální fond, ale zároveň zvětší objem peněz, které zůstanou sboru.

4) Je spravedlivý a křesťansky solidární – nakládá se jím stejně těžké břemeno všem, které pak netíží a netlačí – viz Mt 11,29 a Ga 6,2. Vychází z pojetí ČCE jako povšechného sboru. Nečiní rozdílu mezi kazateli podle místa jejich služby.

Návrh jsme se rozhodli podpořit nikoli primárně z důvodu vlastních potřeb, ale pro výše uvedené argumenty. Obracíme se proto nejen na Synodní radu a synodály, ale také na všechny sbory ČCE, aby bez ohledu na svou momentální situaci tyto argumenty důkladně zvážily a případně tento návrh stejným způsobem podpořily.

Staršovstvo FS ČCE Orlová