Myslím, že osudná je tu ta příliš fatální spojka mezi stvořením a vzkříšením. Ale budiž, pak ale musíte uznat, že jak Pavel tak Petr, hovoří-li o našem "vzkříšení spolu s Kristem" už v tomto čase, nebo "novém stvoření", mají odvahu pracovat s těmito motivy celkem svobodně jako s mýtem.

Co se týče Kristova vzkříšení, dejte si chvilku na porovnání zpráv o něm (Mt 28,1-20; Mk 16,1-8; L 24,1-12; J 20,1-29 (popř. i J 21) a 1Ko 15,3-8). Pak zjistíte, kolik kreativní svobody při líčení této události autoři našich zpráv měli. Samozřejmě základem tohoto líčení je historická, tedy jedinečná a neopakovatelné událost v jiném čase či při jiné osobě. Přesto kdyby šlo jen o historii, pak by tu tolik tvůrčí volnosti nebylo přípustné. A kde bychom toho Krista měli nyní? Jak můžeme i my dnes prožít Ježíše, jako "živého Pána". Zatím co u Mt zůstává se svojí církví, u L mizí na nebesa, aby udělal místo Ducho Svatému. Atd.… Jde tu i o její význam.

Nepodezřívám Vás z fundamentalismu, nýbrž z potřeby mít na vše odpověď, což s sebou nese uzavření se věcem, ne tak jednoduše definičně a logicky zachytitelným.