K bratu faráři Molnárovi bych chtěl připojit ještě několik poznánek:

Kromě předpojatosti vůči termínům "existenciální výpověď" či "mýtus" je u Vás zřetelná předpojatost proti všemu, co zahrnujete pod pojem "intelektuál". Slyší-li sice člověk průměrná kázání v ČCE, kde se to hemží slovními spojeními "pýchy" s "rozumem", řekl by, že je to největší nepřítel víry. Ale rozum nám dal Bůh a intelektualitu osobně chápu jako mravní poslání - být poctivý (ne jen v otázkách finančních ale) i vůči němu. Jinak by musela být víra blouzněním a sebeklamem. Z téhož důvodu není možné (a v tom je postoj II. Vaticana velmi moudrý) fakta hodnotit tak, aby vyhovovala předpokládanému konceptu víry (která na něm ani nemusí být ve skutečnosti závislá).

Zřetelně se to projevuje na pojmu "dědičný hřích", který ani nepochází z Bible, je to (ne úplně chybná, ale přece) konstrukce středověkých theologů. Latinské "peccatum originale", přeložené do jiných jazyků jak jsme zvyklí z české literatury, ani nemluví o dědičnosti, jako spíše o vzorovosti.

Mám také pocit, že si neuvědomujete svůj proces hodnocení. Hodnocení není samo o sobě špatné, ač si to někteří evangelíci myslí. Je dobré, že se dopouštíte hodnotících soudů, ale musíte si být vědom, že jste si nastavil nějaká kriteria hodnocení, musíte si jich být vědom a pochopit, že Vaše kriteria toho, co je proti víře či v souladu se skutečností, nemusejí sdílet nutně ostatní, ani ostatní souvěrci. Zkuste si, prosím, přebrat, na základě čeho jste ke svým hodnocením dospěl. Spor bude spíš v těch hopdnotících kriteriích.