Já to myslel jinak - že diskuse kolem Darwina nesouvisí s naší vírou.

Prostě buď budeme děsnými "křesťanskými" intelektuály, kteří uvažují natolik složitě, že jsou schopni tvrdit naprosto protichůdné věci zároveň, nebo se na to podíváme neúprosnou logikou zdravého selského rozumu, která v podstatě připouští jen dvě vzájemně se vylučující možnosti:

1. Stvoření tak, jak je známe, tedy i s přítomností zmaru, smrti a boje o přežití, bylo od počátku Božím záměrem, takto to Bůh od počátku ustanovil. Kristova oběť k přemožení smrti je proto vzepřením se této Boží vůli a zvěst o Kristově vzkříšení pak musí být v rozporu s realitou, protože Bůh jej nevzkřísil.

2. Současné stvoření je oproti původnímu Božímu záměru z nějakého důvodu stvořením padlým. Jen na pozadí této možnosti dává křesťanská zvěst smysl.

Teď trochu odbočím - to téma souvisí i se zmíněnými papežovými omyly. II. vatikánský koncil přijal evoluční teorii jako neodporující křesťanství. Vyloučení lefebvristé závěry tohoto koncilu neuznávají. Zrušení jejich exkomunikace bez podmínky, aby tyto závěry uznali, naznačuje, že sám papež má s těmito závěry problém. Při svém nástupu totiž prohlásil, že za své hlavní téma považuje otázku dědičného hříchu, neboť cítí, že "tam, kde se útočí na dědičný hřích, tam se také útočí na Krista". Ovšem mezi konzervativními odpůrci závěrů II. vatikánského koncilu nejsou fašizující názory, jaké předvedl Mr. Williamson, zase tak vzácné. Je příznačné, že fundamentalističtí křesťané mají často blízko ke krajní pravici.

Proto nevolám po křesťanském fundamentalismu, jen po důsledném teologickém domýšlení určitých interpretací světa a stvoření.

Nemyslím si totiž, že na konci tohoto domýšlení je nutně buď opuštění křesťanství, nebo příklon k fundamentalismu a tvrdému kreacionismu. Akorát tvrzení, že pád stvoření je jen mýtus, existenciální výpověď nemající nic společného s okolním světem, podkopává samotné jádro křesťanské zvěsti a to je třeba si jasně uvědomit.