napsal mi jeden bratr evangelík na soukromý mail, jestli si ještě pořád - jak jsem napsal někde tady v diskusi - myslím, že je dobře, nám synodní rada před prezidentskou volbou doporučila konkrétního kandidáta? Odepsal jsem mu, že už si to nemyslím.

Pochopil jsem sám pro sebe teď ještě více, jak politika dovede polarizovat a stavět lidi ostře proti sobě. Je to její podstata. Církev by to od ní však přebírat neměla - myslím, že by se hádáním o takové otázky štěpit neměla.

- Navíc, je mi dále až trapně, když vidím, jak se tady v diskusích jen stále dokola recyklují polemiky převzaté z médií. Nic našeho genuinně křesťanského, naše hodnoty, které by samy sloužily jako dvousečný meč k rozlišování toho, co se ve světě děje. Anebo, lépe řečeno, SR se takové hodnoty pojmenovat pokusila, "chceme prezidenta, který usiluje o slušnost a spravedlnost, zastává demokratické hodnoty a záleží mu na důstojnosti a hodnotě každého člověka". ale já jsem v předvolebních pastoračních rozhovorech stále znovu slyšel, že i Zemanův protikandidát na lidi působí pyšně a agrasivně.

- Jaké si z toho všeho máme vzít poučení? Jak máme působit v naši naštvané, tak marně naštvané společnosti?